Historie úprav

quentos

Odpověděl/a – 30.listopad 21:08

Bylo to místo, kde jsem se naučil hodit do sebe voběd i s polívkou za pět minut :{D> se smíchem na to vzpomínám nyní, kdy mívám polední přestávku jednu až dvě hodiny. V jídelně na gymplu si mě oblíbila jedna kuchařka, k níž jsem chodil denně pro polívku (ostatní na polívku povětšinou prděli, ba dokonce do ní plivali – gymnazisti, busoucí elita národa! Na to konto zrušili „samoobslužné“ nalévání polévky a svěřili to jedné z kuchařek) a od jisté doby mi schovávala jablka občas i nějakou mlsotu, zejména od té doby, co jsem jí řek (po pravdě), že má krásnou dceru…
Vařili dobře, to jsem si nemohl stěžovat, na gymplu dokonce výběr ze dvou jídel (už si mě pamatovali, že jsem chodil obvykle na dvojku na „zdravější“ variantu) a v menze na vejšce dokonce z pěti (tam jsem chodil pro změnu nejčastěji na trojku – nejen kvůli krásné kuchařce, ale i poté, co odešla, pro „druhou nejzdravější“ variantu).
Na menzu mám vůbec krásné vzpomínky – vznikla tam „menzovní společnost“ – postupně jsme se rozrostli asi na dvacet lidí a rezervovali jsme si pravidelně na půl druhou stůl :{D> šlo o studenty různých oborů, kteří se seznámili právě v menze a pravidelný filozofický potlach nám byl přínosem. No a ten pozitivní šok, když jsem ve druháku uzřel v nabídce nápojů pivo…! Dlouho předtím mi vrtalo hlavou, proč to nezavedou, a jako by mi četli myšlenky… konečně jim tehdy došlo, že jsme na VŠ všichni plnoletí ;{))> sice lahvový Starobrno, ale lepší než drátem do voka ;{))> s pivem se menzovní společnost užívala daleko lépe :{)>

quentos

Odpověděl/a – 30.listopad 21:08

Bylo to místo, kde jsem se naučil hodit do sebe voběd i s polívkou za pět minut :{D> se smíchem na to vzpomínám nyní, kdy mívám polední přestávku jednu až dvě hodiny. V jídelně na gymplu si mě oblíbila jedna kuchařka, k níž jsem chodil denně pro polívku (ostatní na polívku povětšinou prděli, ba dokonce do ní plivali – gymnazisti, budoucí elita národa! Na to konto zrušili „samoobslužné“ nalévání polévky a svěřili to jedné z kuchařek) a od jisté doby mi schovávala jablka občas i nějakou mlsotu, zejména od té doby, co jsem jí řek (po pravdě), že má krásnou dceru…
Vařili dobře, to jsem si nemohl stěžovat, na gymplu dokonce výběr ze dvou jídel (už si mě pamatovali, že jsem chodil obvykle na dvojku na „zdravější“ variantu) a v menze na vejšce dokonce z pěti (tam jsem chodil pro změnu nejčastěji na trojku – nejen kvůli krásné kuchařce, ale i poté, co odešla, pro „druhou nejzdravější“ variantu).
Na menzu mám vůbec krásné vzpomínky – vznikla tam „menzovní společnost“ – postupně jsme se rozrostli asi na dvacet lidí a rezervovali jsme si pravidelně na půl druhou stůl :{D> šlo o studenty různých oborů, kteří se seznámili právě v menze a pravidelný filozofický potlach nám byl přínosem. No a ten pozitivní šok, když jsem ve druháku uzřel v nabídce nápojů pivo…! Dlouho předtím mi vrtalo hlavou, proč to nezavedou, a jako by mi četli myšlenky… konečně jim tehdy došlo, že jsme na VŠ všichni plnoletí ;{))> sice lahvový Starobrno, ale lepší než drátem do voka ;{))> s pivem se menzovní společnost užívala daleko lépe :{)>

quentos

Odpověděl/a – 30.listopad 21:52

Bylo to místo, kde jsem se naučil hodit do sebe voběd i s polívkou za pět minut :{D> se smíchem na to vzpomínám nyní, kdy mívám polední přestávku jednu až dvě hodiny. V jídelně na gymplu si mě oblíbila jedna kuchařka, k níž jsem chodil denně pro polívku (ostatní na polívku povětšinou prděli, ba dokonce do ní plivali – gymnazisti, budoucí elita národa! Na to konto zrušili „samoobslužné“ nalévání polévky a svěřili to jedné z kuchařek) a od jisté doby mi schovávala jablka, ba občas i nějakou mlsotu, zejména od té doby, co jsem jí řek (po pravdě), že má krásnou dceru…
Vařili dobře, to jsem si nemohl stěžovat, na gymplu dokonce výběr ze dvou jídel (už si mě pamatovali, že jsem chodil obvykle na dvojku na „zdravější“ variantu) a v menze na vejšce dokonce z pěti (tam jsem chodil pro změnu nejčastěji na trojku – nejen kvůli krásné kuchařce, ale i poté, co odešla, pro „druhou nejzdravější“ variantu).
Na menzu mám vůbec krásné vzpomínky: vznikla tam „menzovní společnost“ – postupně jsme se rozrostli asi na dvacet lidí a rezervovali jsme si pravidelně na půl druhou stůl :{D> šlo o studenty různých oborů, kteří se seznámili právě v menze a pravidelný filozofický potlach nám byl přínosem. No a ten pozitivní šok, když jsem ve druháku uzřel v nabídce nápojů pivo…! Dlouho předtím mi vrtalo hlavou, proč to nezavedou, a jako by mi četli myšlenky… konečně jim tehdy došlo, že jsme na VŠ všichni plnoletí ;{))> sice lahvový Starobrno, ale lepší než drátem do voka ;{))> s pivem se menzovní společnost užívala daleko lépe :{)>