Odpověděl/a – 20.říjen 9:51
Ve vývoji jazyků nejde o náhodu, ale o zákonitosti. Několikrát jsem vám vysvětlovala, že při původu slov je třeba jít do daleké minulosti, znát zákonitosti vývoje jazyků atd.
O společných či rozdílných rysech svědčí genealogická jazyková typologie podle jazykové příbuznosti., dále typologie morfologická, fonologická, syntaktická atd.
Z toho všeho vychází srovnávací lingvistika. Vysvětlovala jsem něco u čislovek. Podívejte se do odkazu.
Stejně tak etymologie zkoumá vztahy a souvislosti mezi původem slov. Etymolog musí znát rozdíly v typologii, kontakty v minulosti. Někdy se objevují tzv. lidová etymologie, která nachází souvislosti, které ve skutečnosti neexistují.
Je to určitě náročná práce, ale odborníci zjistí,, která slova mají společný základ i stejný význam, ale postupem doby se změnil jejich význam, některé hlásky podle pravidel daného jazyka.
U jiných slov se shodují jen hlásky, ale jejich původ spolu nesouvisí.
Tak je to i s oběma jmény. Uvádím jen Hanu.
" Hana jako křestní jméno může mít různý původ.
Třeba varianta – přepis Hannah – židovské a francouzské =
„milost“ – v hebrejštině spojený s Bohem, . kurdský název znamená
naděje (هانا), perský název květ (حنا), arabský název znamená
štěstí (هنا).
Jako japonské jméno se obvykle překládá jako květ (花,華).
V korejštině pak číslo jedna (하나). V albánštině, „Hana“
znamená „měsíc“. V havajštině „Hana“ má význam „řemeslo“
nebo „práce“. U Maorů „Hana“ znamená z září, rozdává světlo,
vyzařuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hana_(name)
Odpověděl/a – 20.říjen 9:53
Ve vývoji jazyků nejde o náhodu, ale o zákonitosti. Několikrát jsem vám vysvětlovala, že při původu slov je třeba jít do daleké minulosti, znát zákonitosti vývoje jazyků atd.
O společných či rozdílných rysech svědčí genealogická jazyková typologie podle jazykové příbuznosti., dále typologie morfologická, fonologická, syntaktická atd.
Z toho všeho vychází srovnávací lingvistika. Vysvětlovala jsem něco u čislovek. Podívejte se do odkazu.
Stejně tak etymologie zkoumá vztahy a souvislosti mezi původem slov. Etymolog musí znát rozdíly v typologii, kontakty v minulosti. Někdy se objevují tzv. lidová etymologie, která nachází souvislosti, které ve skutečnosti neexistují.
Je to určitě náročná práce, ale odborníci zjistí,, která slova mají společný základ i stejný význam, nebo postupem doby se změnil jejich význam. Samozřejmě i některé hlásky podle pravidel daného jazyka.
U jiných slov se shodují jen hlásky, ale jejich původ spolu nesouvisí.
Tak je to i s oběma jmény. Uvádím jen Hanu.
" Hana jako křestní jméno může mít různý původ.
Třeba varianta – přepis Hannah – židovské a francouzské =
„milost“ – v hebrejštině spojený s Bohem, . kurdský název znamená
naděje (هانا), perský název květ (حنا), arabský název znamená
štěstí (هنا).
Jako japonské jméno se obvykle překládá jako květ (花,華).
V korejštině pak číslo jedna (하나). V albánštině, „Hana“
znamená „měsíc“. V havajštině „Hana“ má význam „řemeslo“
nebo „práce“. U Maorů „Hana“ znamená z září, rozdává světlo,
vyzařuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hana_(name)
Odpověděl/a – 20.říjen 10:35
Ve vývoji jazyků nejde o náhodu, ale o zákonitosti.
Několikrát jsem zmiňovala, že při původu slov je třeba zajít do daleké minulosti, znát zákonitosti vývoje jazyků atd. Jedině tak je možné zjistit proč je to tak, nikoliv jinak.
O společných či rozdílných rysech svědčí genealogická jazyková typologie podle jazykové příbuznosti., dále typologie morfologická, fonologická, syntaktická atd.
Z toho všeho vychází srovnávací lingvistika. Vysvětlovala jsem něco u čislovek. Podívejte se do odkazu.
Stejně tak etymologie zkoumá vztahy a souvislosti mezi původem slov. Etymolog musí znát rozdíly v typologii, kontakty v minulosti. Někdy se objevují tzv. lidová etymologie, která nachází souvislosti, které ve skutečnosti neexistují.
Je to určitě náročná práce, ale odborníci zjistí,, která slova mají společný základ i stejný význam, nebo postupem doby se změnil jejich význam. Samozřejmě i některé hlásky podle pravidel daného jazyka.
U jiných slov se shodují jen hlásky, ale jejich původ spolu nesouvisí.
Tak je to i s oběma jmény, není na tom vůbec nic divného.. Uvádím jen Hanu.
" Hana jako křestní jméno může mít různý původ.
Třeba varianta – přepis Hannah – židovské a francouzské =
„milost“ – v hebrejštině spojený s Bohem, . kurdský název znamená
naděje (هانا), perský název květ (حنا), arabský název znamená
štěstí (هنا).
Jako japonské jméno se obvykle překládá jako květ (花,華).
V korejštině pak číslo jedna (하나). V albánštině, „Hana“
znamená „měsíc“. V havajštině „Hana“ má význam „řemeslo“
nebo „práce“. U Maorů „Hana“ znamená z září, rozdává světlo,
vyzařuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hana_(name)
Odpověděl/a – 20.říjen 12:15
Ve vývoji jazyků nejde o náhodu, ale o zákonitosti.
Několikrát jsem zmiňovala, že při původu slov je třeba zajít do daleké minulosti, znát zákonitosti vývoje jazyků atd. Jedině tak je možné zjistit, proč je to tak, nikoliv jinak.
O společných či rozdílných rysech svědčí genealogická jazyková typologie podle jazykové příbuznosti., dále typologie morfologická, fonologická, syntaktická atd.
Z toho všeho vychází srovnávací lingvistika. Vysvětlovala jsem něco u čislovek. Podívejte se do odkazu.
Stejně tak etymologie zkoumá vztahy a souvislosti mezi původem slov. Etymolog musí znát rozdíly v typologii, kontakty v minulosti. Někdy se objevují tzv. lidová etymologie, která nachází souvislosti, které ve skutečnosti neexistují.
Je to určitě náročná práce, ale odborníci zjistí,, která slova mají společný základ i stejný význam, nebo postupem doby se změnil jejich význam. Samozřejmě i některé hlásky podle pravidel daného jazyka.
U jiných slov se shodují jen hlásky, ale jejich původ spolu nesouvisí.
Tak je to i s oběma jmény, není na tom vůbec nic divného.. Uvádím jen Hanu.
" Hana jako křestní jméno může mít různý původ.
Třeba varianta – přepis Hannah – židovské a francouzské =
„milost“ – v hebrejštině spojený s Bohem, . kurdský název znamená
naděje (هانا), perský název květ (حنا), arabský název znamená
štěstí (هنا).
Jako japonské jméno se obvykle překládá jako květ (花,華).
V korejštině pak číslo jedna (하나). V albánštině, „Hana“
znamená „měsíc“. V havajštině „Hana“ má význam „řemeslo“
nebo „práce“. U Maorů „Hana“ znamen, že září, rozdává světlo,
vyzařuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hana_(name)
Odpověděl/a – 21.říjen 13:43
Ve vývoji jazyků nejde o náhodu, ale o zákonitosti.
Několikrát jsem zmiňovala, že při původu slov je třeba zajít do daleké minulosti, znát zákonitosti vývoje jazyků atd. Jedině tak je možné zjistit, proč je to tak, nikoliv jinak.
O společných či rozdílných rysech svědčí genealogická jazyková typologie podle jazykové příbuznosti., dále typologie morfologická, fonologická, syntaktická atd.
Z toho všeho vychází srovnávací lingvistika. Vysvětlovala jsem něco u čislovek. Podívejte se do odkazu.
Stejně tak etymologie zkoumá vztahy a souvislosti mezi původem slov. Etymolog musí znát rozdíly v typologii, kontakty v minulosti. Někdy se objevují tzv. lidová etymologie, která nachází souvislosti, které ve skutečnosti neexistují.
Je to určitě náročná práce, ale odborníci zjistí,, která slova mají společný základ i stejný význam, nebo postupem doby se změnil jejich význam. Samozřejmě i některé hlásky podle pravidel daného jazyka.
U jiných slov se shodují jen hlásky, ale jejich původ spolu nesouvisí.
Tak je to i s oběma jmény, není na tom vůbec nic divného.. .
1. " Hana jako křestní jméno může mít některý z uvedených původů, jak svědčí i různé významy slova.
Třeba varianta – přepis Hannah – židovské a francouzské =
„milost“ – v hebrejštině spojený s Bohem, kurdský název znamená
naděje (هانا), perský název květ (حنا), arabský název znamená
štěstí (هنا).
Jako japonské jméno se obvykle překládá jako květ (花,華).
V korejštině pak číslo jedna (하나). V albánštině, „Hana“
znamená „měsíc“. V havajštině „Hana“ má význam „řemeslo“
nebo „práce“. U Maorů „Hana“ znamená, že září, rozdává
světlo, vyzařuje.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hana_(name)
–
2. U Báry je to jinak. Význam, který jste uvedl, nemusí souviset
s křestním jménem. Bára je české domácké jméno, které vzniklo
z křestního jména Barbora
.
Barbora je české a slovenské ženské křestní jméno. To bylo odvozeno
z řeckého slova Barbaros ( řeckými : βαρβαρος) „cizí“,
cizinka, není ji rozumět.
V uvedených jazycích má stejný význam, hláskově se liší, na rozdíl
od Hany.
Bára (česky)
Ostatní jazyky: Varvara (Bulharská), Barbara , Bara , Barica (chorvatsky),
Barbara , Babs , Barb , Barbie , Barbra , Bobbi , Bobbie (anglicky), Barbara
(francouzsky), Barbara , Bärbel (německy), Varvara (řecké) , Barbara ,
Borbála (maďarsky), Bairbre (irský), Barbara (italská), Barbara (Late
Roman), Varvara (Macedonian), Barbara , Basia (polský), Bárbara
(portugalština), Varvara , Varya (rusky), Barabal ( skotský), Barbara
(slovinština), Bárbara (španělština), Barbro (švédsky)
http://www.behindthename.com/name/barbora