Historie úprav
Odpověděl/a – 5.říjen 17:25
Tvoje máma se o Tebe jednoduše bojí. To je úplně normální. Pro mámu
budeš vždycky její dcera, a ona o Tebe bude mít strach pokaždé, když se
ve Tvém životě bude dít něco nového, neobvyklého, nebo v různé míře
nebezpečného, a to ještě dlouho poté, co budeš dospělá. Navíc pro
takovou mámu je každý přítel její ještě nedosplělé dcery trochu šok.
Vztah dvou náctiletých lidí vidí asi většina maminek jako něco, co sice
přijít muselo a co se stává a s čím se více méně počítá, ale
zároveň jako něco jak onoční můra rodičů. V 15ti za Tebe máma navíc
ještě zodpovídá, a o to víc ji trápí, aby se nestalo něco, čeho bys
potom třeba zbytek života litovala, nebo aby Ti někdo neublížil. Píšeš,
že jsi rozumná a Tvůj kluk také, ale ono je to s tou rozumností takové
… jak to říci… každý z nás má pocit, že on je rozumný, ale každý
z nás už v životě udělal tolik nerozumných věcí.
Mámu se pokus pochopit. Prostě se o Tebě bojí.
Na druhou stranu způsob, jakým to řeší, správný není. Určitě by Tě neměla takhle šmírovat a zesměšňovat Tě. To se nedělá.
Víš, nejlepší by bylo si s mámou promluvit a to hodně otevřeně. Nebo spíš se jí mězi čtyřma očima zeptat, co jí vadí na Tvém klukovi – jestli je to jen strach, nebo má nějaké konkrétní výhrady proti němu. Zkus jí naoplátku říci, že Ti vadí, když Ti bez Tvého vědomí prohlíží věci a pak to místo s Tebou probírá se sestrou.Zkus ji požádat, aby když má nějaké podezření, něco se jí nezdá, nelíbí, aby to probrala s Tebou. A pak k ní buď naprosto upřímná a otevřená. Nemusíš jí sdělovat každý detail, ale otevřeně jí říci, jaký Tvůj hoch je z Tvého pohledu a neskrývat důležité věci ve Vašem vztahu.
Odpověděl/a – 5.říjen 18:04
Tvoje máma se o Tebe jednoduše bojí. To je úplně normální. Pro mámu
budeš vždycky její dcera, a ona o Tebe bude mít strach pokaždé, když se
ve Tvém životě bude dít něco nového, neobvyklého nebo v různé míře
nebezpečného, a to ještě dlouho poté, co budeš dospělá. Navíc pro
takovou mámu je každý přítel její ještě nedosplělé dcery trochu šok.
Vztah dvou náctiletých lidí vidí asi většina maminek jako něco, co sice
přijít muselo a co se stává a s čím se více méně počítá, ale
zároveň jako něco jak onoční můra rodičů. V 15 za Tebe máma navíc
ještě zodpovídá a o to víc ji trápí, aby se nestalo něco, čeho bys
potom třeba zbytek života litovala, nebo aby Ti někdo neublížil. Píšeš,
že jsi rozumná a Tvůj kluk také, ale ono je to s tou rozumností takové…
jak to říci… každý z nás má pocit, že on je rozumný, ale každý
z nás už v životě udělal tolik nerozumných věcí.
Mámu se pokus pochopit. Prostě se o Tebe bojí.
Na druhou stranu způsob, jakým to řeší, správný není. Určitě by Tě neměla takhle šmírovat a zesměšňovat Tě. To se nedělá.
Víš, nejlepší by bylo si s mámou promluvit, a to hodně otevřeně. Nebo spíš se jí mezi čtyřma očima zeptat, co jí vadí na Tvém klukovi – jestli je to jen strach, nebo má nějaké konkrétní výhrady proti němu. Zkus jí naoplátku říci, že Ti vadí, když Ti bez Tvého vědomí prohlíží věci a pak to místo s Tebou probírá se sestrou. Zkus ji požádat, aby když má nějaké podezření, něco se jí nezdá, nelíbí, aby to probrala s Tebou. A pak k ní buď naprosto upřímná a otevřená. Nemusíš jí sdělovat každý detail, ale otevřeně jí říci, jaký Tvůj hoch je z Tvého pohledu, a neskrývat důležité věci ve Vašem vztahu.