Avatar uživatele
tituly

Proč si nepamatujeme nic z kojeneckého nebo batolecího věku?

Paměť v tomto období existuje a funguje.

Dle statistk si lidé vybavují nejstarší vzpomínky z předškolního věku anebo z konce batolecího, asi mezi druhým a třetím rokem, jasnější až kolem 4. roku. Udává se, že starší vzpomínky (batolecí věk) mohou být často smyšlené.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 0 před 85 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Disraeli

Odpoveď byla označena jako užitečná

Protože ještě neexistuje Já, které je uměle vytvořené, osvojené a naučené (a předané ostatními). Žádná větší individualita, já – jméno a určitá osobnost, která se nějak definuje (ostatní definovali a pak z toho vycházím s rozvíjím to „sám“ dál), já – pocit, že MÁM tělo (ne, že jsem tím tělem, ale že ho mám), já – představa o sobě, co si o sobě myslím (a nalhávám; příběh o Sobě), já – oddělování sebe od ostatních a všeho ostatního (to předtím nexistovalo), já – co sídli před očima, co vidí svět, je v obličeji, já – představy (o minulosti, budoucnosti.. což jsou stále jen představy), já – co si myslí, že má svobodnou vůli, rozhoduje a koná, já – představy, jak si myslím, že mě vnímají ostatní a jak zapadám do kolektivu/spo­lečnosti, aj.
Mozek u nich funguje a vnímá, paměť funguje a dítě se učí i si něco vtlouká. Ale ono prostě hlavně JE a žije, je tady a teď (tak jako třeba zvířata, „jednodušší“ vědomí nebo neživé objekty), taky nijak zvlášť nemyslí a neuvažuje (hlavně ne v jazyce, protože ten nemá osvojený a neumí ještě většinou moc mluvit). Má především potřebu základních potřeb, fyz. a dalších – a tím žije. Základ Já je vy/tvořen právě v tom předškolním věku. A i zde to ještě není úplné, stále se ještě nenaučily plně myslet a žít ve své mysli (spíš býť vězněm své mysli, představ, myšlenek), ale víc žijí okamžikem a stejnětak i třeba odpočívají. Ať už spí nebo jen leží, umí odpočívat (protože moc nemyslí, jsou ve stavu, který bychom nazvali meditativní, klidný, bezmyšlenkovitý, v alfa vlnách) – taky proto mají děti tolik energie (třeba oproti dospělým). Stačí jim chvíle odpočinku a už zase jsou plní energie a mohou řádit (což rodiče často frustruje). Pokud to přežije předškolní věk, tak se to nazve třeba hyperaktivitou a dají mu na to oblbovací prášky, aby se zklidnil; seděl a poslouchal. :D ;)
Jejich světem je v tomto období hraní si a fascinace (zvědavost, poznávání a postupně začínají o věcech i o sobě hloub přemýšlet… později už třeba jen o kravinách).
Člověk (osobnost, vědomí) je de facto tvořen ze vzpomínek a představách (i vzpomínky – na události – jsou jen nějaké naše představy v hlavě). To dítě (ještě) nemá a vlastně to ani nepotřebuje.

To Já vlastně neexistuje, žádné z iluzorních Já výše, takže mají tito prcci jistou výhodu. Lidé meditující se, vstupující do transu a snažící se o osvícení, se snaží toho Já zbavit. :D
Když to napíšu tak blbě, tak kromě toho, že neumí řeč a myslet, tak si nepamatují (události), protože si je nemá kdo pamatovat. :D

Upravil/a: Disraeli

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?tituly Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Do té doby neni náš mozek dostatečně připraven, aby si něco pamatoval.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
ChatGPT

Fenomén, kdy si nevybavujeme vzpomínky z raného dětství, se nazývá dětská amnézie. Existuje několik teorií, proč k němu dochází.

Jedna z teorií vysvětluje dětskou amnézii tím, že v raném dětství se naše mozek vyvíjí velmi rychle a také se vytváří velké množství nových neuronů. Tyto rychlé změny mohou ztěžovat uchování dlouhodobých vzpomínek.

Další teorie naznačuje, že dětská amnézie může souviset s nedostatkem jazykových dovedností v raném dětství. Jazyk je klíčem k uchování a vybavování vzpomínek. Děti, které se teprve učí mluvit, nemají schopnost uchovávat vzpomínky tak, jak je uchovávají starší děti a dospělí.

V neposlední řadě může být dětská amnézie způsobená tím, že děti nemají vyvinuté sociální a kognitivní schopnosti potřebné pro vytváření a uchovávání vzpomínek. Dětský mozek si prostě nemůže pamatovat události tak, jak si je pamatuje dospělý mozek.

Je důležité poznamenat, že i když si nemůžeme vybavit konkrétní události z raného dětství, tyto zážitky a zkušenosti stále ovlivňují naše chování, osobnost a další aspekty našeho života.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Waßheist nepamatujeme, nepamatuješ! Já si pamatuju i to, jak jsem se učil chodit, nebo lozil z postýlky. A nejsem jediný. 🙄

Zase, idiot, podle sebe soudím tebe. 🤦🏽‍♀️

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
tituly

@Drap:

Ale v jakém smyslu? Připraven v čem a proč? Paměť máme, okolí vnímáme.

Nový příspěvek