Avatar uživatele
Bronzový

Porodní "bába" se vás ptá...

Jaký jste měly porod? Zrovna se učím jak komunikovat s rodičkou. Zajímalo by mě, jaké máte pocity z vašeho porodu, jak se k vám na porodním sále a pak i na porodnici chovali?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Pokročilý

Já rodila v roce 1990 a příjemný zážitek co se týče personálu to nebyl. Rodila jsem v noci a všichni z toho byli nadšení, hlavně ta sestra, která musela k tomu volat doktora protože jsem rodila koncem pánevním.
To co slyším o porodnicích dnes, je úplná lahoda.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Stříbrný

Poprvé jsem rodila nedávno :), v roce 2008. Měla jsem ale poměrně krátký a bezproblémový prorod. Takže pocity z porodu jako takového - každému říkám, že i lehký porod je porod a není to rozhodně nic příjemného. NIcméně ty necelé 3 hodiny se daly vydržet.
Rodila jsem v pražském Podolí, kde nejsou tkzv. "hekárny", ale z příjmu Vás pošlou rovnou do porodního sálku, který je vzmalovaný teplými příjemnými barvami, vybavený valstním WC a sprchou. Sál vypadá spíš jako pokojíček. navíc v Podolí není u normálně probíhajícího porodu lékař, ale jen porodní asistentka. Lékař přichází pouze zašívat nebo v případě komplikací. Tatínkové jsou tam naprostou samozřejmostí.
Rodila jsem dopoledne. Na příjmu byla sestřička a paní doktorka. Sestra byla milá, paní doktorka trošičku rutinní, ale ne nepříjemná.
PA, kterou jsem měla byla naprosto výborná, milá, ochotná a navíc uměla opravdu hodně povzbudit. Protože jsme neměli žádné komplikace, nedělalo jim problémy vyjít nám vstříc prakticky ve všem.
Na šestinedělí byly dětské sestřičky všechny dobré. Některé přirozeněji, jiné trošku "pracovně", ale vždycky se vším poradily, povzbudily, pomohly.
NEpříjemné byly pouze dvě věci - člověk se musel hodně ptát a dožadovat se informací, aby nějaké dostal, a pak jsem měla takový jeden nepříjemný zážitek s dospělým gynekologickým personálem.

Druhý porod mě čeká teď v květnu, ale bohužel máme POdolí už daleko, takže mě čekají nejspíš Litoměřice a jsem tedy zvědavá, jak to bude probíhat tam.


Avatar uživatele
Bronzový

Při prvním porudu jsem byla ze všeho vyjukaná a nervní až mě doktroka musela utěšovat. manželovi jsem střídavě nadávala a pak zas byla milá.... Fakt to bylo o nervy. Když už byla vidět hlavička tak jsem ztratila vědomí a přestala tlačit, bylo mi to všechno jedno v tu chvíli, hrozně jsem si přála mít tu šílenou bolest za sebou. Sestřičky mi musely tlačit na břicho, aby malou vytlačila, když já nereagovala. Doktorka mi pořád opakovala ať tlačím, ale já to slyšela jakoby z dálky. Nechtělo se mi. Dcera to odnesla. Měla velký hematom na hlavičce, který byl ale do půl roku pryč, tím hak rostla hlavička. Personál byl skvělý. Porod trval 5,5 hod z toho 2 hod ty nejhorší.
Druhý porod byl rychlý a bezboslestný, protože jsem na něj byla duševně připravená. Ten trval 2hod 20 min. Z toho 20 min nejhorších, ale já se u toho smála. Doktorka mi říkala, že takovou usměvavou rodičku tam hodně dlouho neměli. Shodou okolností to byla ta samá jako u prvního. Personál byl opět výborný.
Byla to porodnice v Mladý Boleslavi. Ale hodně holek si na ní ztěžovalo. Já byla nad míru spokojená.


Avatar uživatele
Pokročilý

ahojky,já jsem rodila v r.2004, byl to těžký porod, nechtěli mě pustit ani do sprchy, protože se jim nezdály ozvy miminka. děs, byla jsem 10hodin pripoutaná na lůžku- porod trval celkem 12hodin.Během mých bolestí porodilo asi šest maminek a já furt nic, bylo to šílený, měli frmol, takže jsem na porodním sále byla většinou sama. Naštěstí za mnou přijela kámoška. Mám pocit že se u mě vystřídali tak tři doktoři. Vždycky jen juknout, jak to vypadá a zase utekli.. To mi ani tak nevadilo, už tak mi bylo hrozně, natož aby mě u toho sledovalo víc lidí. Stal se mi i takový trapas, ale i to mi bylo v danou chvíli naprosto jedno. O tom vsak ale kdyz tak soukromě..prece jen, je to dost intimní zálezitost. Noa nakonec bylo u mě asi pět lidí, nevím, kdo co všechno byli. A konecně se malý narodil. Všechno ze mě spadlo a vtu chvíli jsem byla nejštastnějsí člověk pod sluncem..malý byl asi 4hod. v inkubátoru a já jsem byla jedině ráda, že si odpočinu. Personál byl perfektní.. jen jednu výtku bych měla. Pro prvorodičku, jakou jsem byla já, bylo všechno nové a bálajsem se malého i dotknout. Když jsem se ptala sestry, jak mám malého přebalit, tak mi řekla, že až bude pokakaný, tak jí mám dát vědět. No, ale jak jsem to mohla poznat, že? Takže malý mi pořád brečel, nevěděla jsem, co sním, a pak přišla švagrová a prohlásila: a je přebalený? říkám:já nevím, já se ho bojím dotknout. "aaaha,"prohlásila švagrová, zasloužilá matka, a malého mi přebalila. "Pak se nemůžeš divit, že ti řve", uzemnila mě dokonale. Takže tak, mé mateřské instinkty teda měli jaksi odkladný účinek:o) a sestra, místo aby mi pomohla, tak mě hezky odpálkovala;o)

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 979
Zlatý marci1 807
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 602
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.