Partner u porodu

Mam dva syny – zatim svobodni. Oba se vyjadruji , ze urcite k porodu chteji a ja jako hrda mama … no , to je hezky a proc to tak moc chcete ? Oni : No , abychom meli jistotu a nezapijeli trebas cernouska !! ( blbci , no – po kom asi ) ? 🙂

U nás obě dcery nechtěly,aby byli partneři u jejich porodu.

Já u porodu byl a stříhal jsem pupeční šnůru.Vlastně jsem byl první kdo malou viděl.Není to pro měkké a přecitlivělé povahy,ale doporučuji,

Zatím děti nemám, ale kdyby jednou měly přijít, nechala bych čistě na chlapovi, ať se rozhodne, jestli u toho být chce nebo ne. Určitě bych ho do ničeho nenutila – a to ani náznakem. Nechtěla bych, aby měl pocit, že tam se mnou být musí, protože já si to kdesi v koutku duše přeju. Kdyby přišel sám, asi bych mu nebránila :)) Stejně si ale myslím, že když přijde „na věc“, má žena co dělat sama se sebou, takže přítomnost toho partnera až tak moc nevnímá – spíš jen tak mlhavě tuší :))

A co se toho utužení vztahů týče – moc na to nevěřím. Znám z okolí několik manželství, kdy chlap u porodu byl – a do několika let se ti dva rozvedli stejně.

Mě osobně by asi stačilo vědomí, že partner tam někde se mnou je – byť třeba čeká na chodbě. Když do toho bude chtít jít za každou cenu se mnou, tu možnost mu asi dám. Zvládnu to ale i sama. Budu muset :)

Děti sice nemám, ale jednak se k tomu jednou vyjádřila maminka (a byla jednoznačně pro, vzhledem k psychické podpoře, kterou partner rodičce svou přítomností poskytuje), jednak toto téma i padlo na mých hodinách, přičemž studentky taky byly jednoznačně pro (a většina z nich už děti má – mimo psychické podpory to prý upevní pouto mezi partnery a muži to zprostředkuje představu o tom, co si bez bezprostředního zážitku dokáže představit jen těžko).

Já teda nepočítám s tím, že bych někdy měla mít dítě, ale kdyby na to nějakým omylem došlo… tak nevím, co by to se mnou udělalo, samozřejmě. Ale teď tvrdím, že bych partnera asi nechtěla. Já v nejtěžších situacích potřebuju bejt sama, vědět, že se nemusím kontrolovat. A když už nemůžu bejt sama (což bych u porodu nemohla), tak radši ať u mě je někdo cizí, komu tím neklesne mínění a kdo mě už nikdy neuvidí. Když mi je fakt zle (a myslím, že mně by při porodu fakt zle bylo – už jen proto, jak ho beru a jak se mnou mává bolest), tak se chovám jako zvíře – zalízám instinktivně do samoty. A porod mi přijde nejen jako šíleně náročná věc, ale navíc ještě dost nedůstojnej. Asi jsem divná… ale teď tvrdím NE, jsou situace, ve kterých by mě blízcí vidět neměli, nebo spíš nechci, aby mě v nich viděli. Zpocená, zakrvácená, řvoucí, vzteklá, vyčerpaná, zoufalá a bez sebekontroly – bez všeho, čeho si na sobě vážím – ne, díky.

Ale věřím tomu, že pokud to chtějí obě strany a dohodnou se tak, může být přítomnost otce obrovským přínosem, pomůže mamče a posílí vztah celé rodiny.
Doplňuji:
Valky: mám za sebou vcelku dlouhodbej a spokojenej vztah, ale ani tak jsem si nic takovýho představit prostě nedovedla. Myslím, že to není ani tak o důvěře, ale prostě o každém člověku – každý je úplně jiný a považuje za „soukromou“ věc něco jiného… stejně jako bych nechtěla, aby kdokoli blízký viděl mou operaci, kde mi doktoři sahají do vnitřností, nebo mě viděl třeba vykonávat velkou potřebu. S láskou nebo důvěrou to myslím až tak nesouvisí. Každý se ale v těžké situaci chová jinak… někdo chce podporu, někdo se s tím chce poprat sám.
Navíc mám zkušenost, že během bolesti jsem hrozně protivná až zlá a neumím to bohužel moc kontrolovat. A tím spíš nechci, aby u mě byl chudák někdo blízký, kdo by mi chtěl pomoct, ale nemůže, a já ho za to ještě seřvávala nevybíravýma slovama. Je to možná smutný a není to dobře, ale vím to a aspoň se tomu takhle snažím předcházet… Na cizího doktora si takhle nedovolím.

Upravil/a: Terryle

JE TO ZÁŽITEK. Pro oba!
Doteď mě mrzí, že u narození naší malinké můj manžel být nemohl – musela na svět císařem. Strašně jsem se těšila, že si ji porodím jako tu první sama, svými silami, a tentokrát i se super partnerem. No, už jsem to rozdejchala, maličká je úžasná a že to bylo trochu jinak..? Nic jiného jsem dělat nemohla, hlavně že jsme to obě zvládly dobře.

Moje mamka mi jednou kdysi vyprávěla jaké to bylo v porodnici a moc příjemný zážitek to asi nebyl,myslím průběh celého porodu a chování personálu.Moje mamka vždycky vypadala mladší než ve skutečnosti,tak možná proto jí řekli,že když mimčo vyráběli tak u toho tolik nekřičela.Možná,že kdyby tam s ní někdo byl,tak by se chovali jinak,nevím.
Bývalý přítel kdysi shlédl porodní video,a prohlásil,že od teď ženy bude brát jinak,ale nestalo se tak.
Myslím si,že je sice hezké mít partnera u porodu,ale nevím jestli bych já souhlasila,aby tam se mnou byl.Nemám ve svém okolí nikoho s takovou zkušeností.
Mockrát jsem slyšela,že muži,kteří tuto zkoušku absolvují jsou potom jiní,že dokonce k ženě,která jim povila potomka můžou získat odstup až odpor k ní samotné.Že se jejich postoj sice může změnit,ale taky třeba ne a celý vztah může pak jít někam.
Takže nevím zda bych ocenila partnerovu snahu být se mnou u porodu.
Určitě ta zkušenost má svoje pozitiva,jako každá zkušenost,ale i negativa.

Asi je to individualni,podle toho jak to oba partneri prozivaji.
Napr. moje kamaradka sveho „chlapa“ tesne pred tim tak proklinala,dle jejich slov,ze asi kdyby tam byl,tak by „hledel“,neli stal pred rozvodem.
Ja mam 2 syny,ale nebyl jsem ani jednou,asi bych sebou prastil o zem,nesnasim krev.

Vychoval jsem 4 deti, ani u jedného porodu jsem nebyl. Tenkrát to prostě nešlo (to se ještě ani pyramidy nestáli ;) ), ale když tak o tom přemýšlím, asi bych ani nechtěl.
Ne že bych nebyl nechtěl být opora partnerce, ale pokládám to za tak intimní záleživost, při které nemusím být (podobně jako třeba u měsíčků, když vykonává hygienu, ale samozřejmě v jiném řádu).

Myslím, že každá žena (i muž) příchod nového potomka přežívá jinak (ono asi u žen záleží hodně i na psychice, bolesti, vnímavosti, rodinných tradicí, výchově, atd.), takže volba je skutečně individuální.

I když z toho, co jsem viděl v dokumentech, zrovna estetický zážitek to asi není.

Co se týka personálu – asi záleží na volbě a důvěře, vždyť dnes si člověk si dnes může vybrat.
Doplňuji:
Po Přečtení příspěvků konstatuji:

stačilo mi, že jsem byl při svém vlastním porodu. Byl zážitek nad zážitky.

Upravil/a: arygnoc

Já bych u toho manžela určitě chtěla, on je pro mě oporou v každé náročné chvíli… Ale zase znám lidi, kteří se proto rozešli… Ideální manželství, a manžel byl u porodu… když pak viděl, jak z manželky „vylezlo“ miminko a pak vyšla ven i placenta… Nemohl se nějak odblokovat, a když mělo dojít na sex, představoval si to – samá krev atd.. Nakonec se rozvedli, protože to pro ně byla neřešitelná situace…
Takže hold, nějaký muž to bere jako přirozenou věc… někdo to nepřekousne.. Každá žena by měla vědět, jestli má doma „třesořitku“ nebo chlapa, který se s tím popere… :)
Doplňuji:
Po přečtení některých komentářů jsem v šoku a napadá mě otázka, Jak moc intimní máte vztah z partnerem? Pokud spolu sdílíte lože, máte sex, líbáte se, pláčete mu na rameno, když je Vám ouvej, proč najednou starost, že porod je tolik intimní, že manžel by u toho neměl být? Naopak, manžel vidí, jak moc trpíte pro děťátko, které jste společně zplodili. Bude si Vás víc vážit, za to, jak moc jste statečná, že jste to zvládla! Bude na Vás pyšný. Neznám chlapa, který by miloval ženu, která nejde za ním, když má strach, ale musí se s tím poprat sama a ukázat mu, jak moc je silná.

Upravil/a: Valky

Nechtěla bych partnera u porodu. Dávám Terryle 20 palečků, přestože je mladá a já nastávající babička. Nesnesla bych, aby mne partner viděl vysílenou, zpocenou, zakrvácenou a křičící, vyslím, že náš vztah by tím byl navždy poznamenaný a do konce života bych měla strach, že mu budu odporná. Porod je pro mne natolik intimní zaležitost, že bych u něho nechtěla ani nikoho jiného z blízkých lidí.

Moje dcera měla u obou porodů manžela,dokonce přestřihoval pupeční šňůru.Jako psychickou podporu bych to brala i jako ochranu před možným negativním chováním zdravotnického personálu,ALE – porod je nehezká věc/jak se kdysi vyjádřil jedem Mudr./a může to mít vliv na další sexuální život,myslím hlavně ze strany přítomného partnera.

měli by jste si to s partnerem srovnat jestli nechcete aby se navás díval nemusí tam být ale podle jmého názoru je nádherné aby viděl to díte jako první a aby měl zážitek xD