Pamětníci čúča, jablečného a rybízového vína, kolik mělo voltů?

V zimě se ohřálo a bez dalšího slazení byl svařák. Když ještě po revoluci nebyly rychlovarné konvice, byly kelímky od Solviny, pd spodu 2 nerezové vidličky od příboru napojené k 220~V. Měl jsem rači rybízlové. To byla pecka, hodit flašku na hořící tvrdé dřevo a pak otevřít. Vůně. Pak úleva, smích, nebo zklamání s hlavou čučící nad prasklou flaškou, když jsme ji v práci postavili na studenou stropnici. Hodně sladké. Co to bylo za rok, 1991? To jsme se svářečem chlastali u nás, ne, a házeli šipky. Nevím už do čeho. Ale propíchli jsme nožem LP, pak jsme oba po těch pár litrů jeli na Ukrajině, kolo které jelo, ale trpěl držák zadní brzdy. No padali jsme, dobré čtení. Nevím proč se dnes tak dobře nepije. Buď tam v parku zevlouni potřebují kokajn a perník, co tam vypijou, 5 6 lahváčů. Hospody musí slevnit pivo. Jinak jsou prázdné a menší hospody, všichni jsou nasraný a bez peněz a přitom stačí tak málo aby mladí, když se chtějí ožrat seděli vhhospodě. A nechlastali někde venku. Dnes je ledajaký šantán zlatý důl.