Avatar uživatele
Zlatý

Názorová shoda s prarodiči?

Oba moji dědové zemřeli dříve, než jsem se narodil a proto mne, hned po rodičích a stařenkách, vychovávalo či spíše rozmazlovalo asi osm tetiček. Nemohu si tudíž až tak naříkat, ale přesto jsem častokrát přemýšlel, oč všechno jsem byl asi ochuzen.
I vědecká literatura tvrdí, že si děti často lépe rozumějí se svými prarodiči. Mám tedy čeho litovat a jaké jsou prosím Vaše zkušenosti se svými dědečky?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Jednoho dědečkaa vůbec nepamatuji,s tím druhým jsem trávila většinu svého času,stejně tak jsem jezdila za babičkou a druhou jsem vídala zcela mimořádně. Moje mamka na mě kašlala,jelikož jsem byla táty mazlík. Moje děti,kromě té nejmenší milují jenom mě(malá je hodně malá).
Takže závěr je takový,pokud jste byl šťastný,tak je úplně jedno s kým jste byl,hlavně,že jste byl a jste v pohodě a o to jde....a nikdy nemůžete přijít o něco,co nemáte?!

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Já své prarodiče zažil a musím souhlasit že si kolikrát děti rozumí se svýmí prarodiči lépe než s rodiči.Všichni mí prarodiče se narodili ještě za Rakouska-Uherska a bylo zajímavé slyšet jejich vyprávění o životě.Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí o jejich otcích,tedy mích pradědečcích kteří např.bojovali v bojištích 1.světové války.


Avatar uživatele
Bronzový

Já nepocházím z "úplně normální"rodiny.Od mých 6let jsem žila s babičkou a dědou a táta se doma vyskytoval jak to jen šlo.Na všechny víkendy a prázdniny jsme jezdili k druhým,takže pro mě prarodiče byli spíš rodiči.Problémy začaly asi v deseti,kdy opravdu například děda neměl pochopení v čem se ve škole chodí,co posloucháme za písničky a asi už v jejich věku nebyli na puberťačky zvědaví.Tenkrát jsem byla ráda,že ve dvanácti jsme mohli bydlet u táty.O to víc bylo strašné,když oba postupně odešli.A dlouho moc a moc chyběli a chybí do teď.Babičky a hlavně jedna je pro mne maminkou a i teď tady brečím,protože jí bude 80 roků a může se stát cokoli.Myslím,že mě prarodiče drželi hodně zkrátka a děda byl nekompromisní ve známkách,vyjadřování se a postojích k různým věcem a názorům,ale jsem tomu ráda.Asi i proto si i dnes ve 30 letech rozumým víc se staršími než s většinou vrstevníků.


Avatar uživatele
Stříbrný

Není tomu tak vždy.Přijměte od osudu to,co vám ponechal.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Bronzový

lorja

Když jsem měla 16 let byly in rozšířené, pruhované,roletové kalhoty.Moc jsem si je přála,ale mamka o nich nechtěla ani slyšet.Tak jsem to na ni zkusila přes babičku.Nenápadně jsem navedla řeč, jak se jí takové kalhoty líbí.Samozřejmě jsem si dala záležet,aby náš rozhovor mamka slyšela.Moje zlatá bábinka nezklamala.S mrkáním na mě kalhoty vychválila až do nebe.Mamka ustoupila a já se vracela na internát ve vysněných roleťácích.

Avatar uživatele
Bronzový

9 řemesel

Kropítko se lehce mýlí;nebudu polemizovat, ale:i naše prarodiče lze "nahradit".Často v okolí je tolik lidí ve stejném věku jako oni,zkušeností spousta,že je škoda je nevyužít.Já sám jsem se jako 13letý "kamarádil" s bývalým panem hotelierem v.v.,ohromný zdroj informací(!!!),s bývalým četníkem i bývalým policistou i farářem který byl vyhozen z církve,a mohl bych pokračovat.Takže, litujme toho co nebylo, a zkusme to nahradit jiným přátelstvím.Věřte mi, ta spokojenost i radost ze života je vskutku oboustranná!Je to již více jak 40 let, a já mám stále na co vzpomínat i z čeho čerpat.(spec.ten pan hotelier a jeho zápisky které mi před smrtí věnoval,tehdá to NIKDO nechápal.Snad jen my dva..)

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 978
Zlatý marci1 806
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 601
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.