Měli jste rádi dílny a pozemky na základce?

Dílny ano, pozemky ne a to mi vydrželo až do současnosti. Bohužel mám i ty pozemky…
Doplňuji:
Tak to já zas dostala kouli za to, že jsem nerozeznala mladou cibuli od pórku a taky, že jsem se cpala nezralým angreštem. Zahrad – ničení mi k srdci nepřirostlo, ale nic jiného mi nezbývá, než se s tím poprat. Snad až mne to začne přitahovat zpátky do země…

Upravil/a: Sůwa

Z dílen si pamatuju jak jsme měli vytvořit stojánek na ubrousky nebo na co-bylo to jednoduché-kus plastu se měl na obou koncích ohnout do nějakého úhlu tak,aby se vytvořil nedodělaný trojúhelník a do obou těch ohnutých částí se měl jšetě udělat zzářez.Dopdadlo to tak,že tcelý bylo nakřivo a ani to nechtělo rovně stát.O pozemcích jsem ráda ožírala zelené jahody,jinak mě to rýpání v hlíně moc nebavilo,ale dnes by mě to bavilo určitě.
Brácha,ten se měl měl,ten si mohl vybrat,jestli půjde do dílen nebo s holkama vařit a vybral si vaření a dokonce se tím dnes živí.

Pozemky jsme měli všichni rádi, vypěstovali jsme si mrkev a kedlubny. Dílny měli jenom kluci, holky měli vaření a to bylo taky fajnový, obzvlášť, když jsme si udělali palačinky.

Nenáviděla jsem smrad klihu na vařiči. Nenáviděla jsem frontu do jídelny ve stejném suterénu, jako byly učebny dílen s tím klihem. Když se v chodbě propojil smrad klihu se spáleným mlékem, kde jsme stáli dlouhou frontu na připálenou mlíčnou polévku, bylo mi na omdlení a uvítala jsem při odp.vyučování práci na vzduchu. Ptačí budku jsem sice vyráběla cca 3roky, ale pozemky jsem výsledné hodnocení dohnala.

Já ano a myslela jsem, že každý, minimálně jako takové „flákací“, odpočinkové hodiny, i když i plevel jde trhat jako ďas :) A dílny jsem měla ráda taky proto, že jsem vyrůstala v kutilském prostředí a udělat třeba ptačí budku mi přišlo jako relax.

Ne přímo je nenávidím. Je to strašné v dílnách si jen povídáme a vyrábíme něco z papíru a na pozemkách nás využívají a trháme plevel nebo bodlíčí :/

Dílny jsme naštěstí neměli a pozemky byly zarostlé,nakonec z nich bylo hřiště,po tom jsme je se školníkem v 9 třídě zlikvidovaly UDSkou.Moje velká výhoda byla že jsem s ní už tehdá uměl.
Doplňuji:
pro Barbakana: To kladívko jsem dělal také,ale až na střední,také to mělo být pilníkem,ale já to chvíli piloval,pak jsem to o přestávce hodil na frézu a za 5 minut bylo hotový pak jsem to vzal lehce pilníkem,zkosil hrany,aby nebylo poznat že to je frézovaný a bylo to za 1,mistr na to nepřišel.Vůbec to nevypadalo jako frézovaný.

Upravil/a: honza19hk

ani jedno se mi nelíbilo.fuj

moc ne, byl jsem na to levej :{)> pozemky ještě šly, ale na dílnách jsem byl pro učitele noční můrou…

Ne. Pozemky – to byla čirá otročina na panském a nikdy z toho ani kedlubna. Dílny byly snad ještě horší. Já jsem schopná cokoli zničit, jen se toho dotknu (i pohledem:-) a tam jsem měla dokonce něco vytvořit. Měla jsem ale hodně ráda vaření. Klukům jsme nosily naše výtvory, bylo to fajn – to mi zůstalo, mám radost, když někomu mnou připravené jídlo chutná.
A vzpomínám, jak jednou došlo k roztržce se soudružkou účou, když jsem navrhla, abychom při školním vaření zpracovávaly hlavně naše zahradnické výpěstky. Zejména, když třeba jahody byly ve větším městě docela „ohrožený druh“.:-)

Dobře ti tak, měl ses víc snažit