Kdy jste se naposledy?

Nikdy…ale je pravda,že jsem mockrát přemýšlela o tom,že bych se asi občas měla bát…teď mě jen napadá,že když jsem bydlela před půl rokem na samotě a běhali tam divočáci,že jsem se bála,jestli je nepotká syn,až se bude vracet,ze školy…
Doplňuji:
máte pravdu panenko,teď jste mi to připoměla,cca před 4 roky jsme s dětmi spali ve stanu u vody a jelikož jsme byli chytat ryby,tak kolem stanu bylo spousta návnad na ryby,no a ježci se kolem nás jen hemžili,strašně dupali a prskali,nevěděla jsem co to je,bála jsem se vylézt ze stanu…

Upravil/a: kropitko

Naposledy jsem se bála před rokem o prázdninách to jsem manžela neměla doma (byl v Německu na 14 dní)a já měla přes noc otevřené okno.Jak jsem si šla lehnout tak jsem slyšela jak kolem našého domu něco chodí a tak jsem vstala otevřela okno se sprejem a panvičkou v ruce a nakonec jsem zjistila ,že to byl ježek.Když se mě pak manžel vrátil dom tak jsem mu vše vykládala a on se mi hrozně smál 🙂.Občas když si na to vzpomenem tak se tomu pěkně zasmějem.

Před léty jsem se docela bál, když jsem za jedné letní noci hltal román o Drakulovi, to jsem zavřel i okno a nos schoval pod přikrývku.
Dnes, coby metrákový a letitý chlap mívám pocity kupodivu rozporuplnné. Když někdy na podzim sám přespávám na chalupě, tak mívám určitou tíseň a tu řeším zatažením závěsů na oknech, ale naproti tomu o horkých letních nocích klidně spím při otevřených dveřích. Je ovšem pravda, že dvůr máme obehnán zdí a uzavřen, takže teoreticky za mnou mohou do postele hupsnout pouze kočky, lasice, užovky a podobná roztomilá havěť. Případných pokusů o znásilnění se však neobávám.

Já se strašně bojím bouřky, zvláště když jsem sama doma. Schovám se i s hlavou pod peřinu, dám si vatu do uší, abych neslyšela hromy a neviděla blesky.
Když není náhodou manžel doma, stěhuji se do 1. poschodí. Když jsem spala v přízemí, jednou se mně totiž stalo, že v noci zápasil náš kocour s kunou. Bojovali spolu na okně, nějak vyrazili síť, ale naštěstí se dostali jen mezi vnitřní a vnější okno. Strašně mě vylekali. Ani už nevím, kdo z nich zvítězil. Kocour ale přežil.
Občas nám někdo v noci přeleze plot, natrhá si meruňky, broskve, prochází se po zahradě. I když je od vás daleko, příjemný pocit to není.

Někdy takový pocit mám občas v noci.Měl jsem před lety návštěvu zlodějů,kteří mne ukradli horské kolo.Byl jsem v práci když se to stalo ale někdo je vyrušil.

Včera.

Věřte,nevěřte,nik­dy.
No možná taky proto,že sama žiju téměř celý život…
Jenže mám smečku pejsků,a i když jsou trpasličí,s nimi se bát nemusím /čím jsou menší,tím jsou hlasitější/ i když bych se ubránit musela sama/,stačila bych se připravit…psíci jsou posteloví,ale stejně v noci lítají po zahradě,mají otevřené dveře na dvůr…spinkají,pokud máma sedí u té svítivé bedny,jak bedna nesvítí,jsou ve střehu – pro nepejskaře – pokud vypnu počítač,nastává doba hlídání,nejdřív u koupelny,pak u postýlky.Většina V postýlce.

Já v noci na pondělí.Měla jsem žízeň a šla se do kuchyně napít.Nakoukla jsem do pokoje k synovi a on nikde. Hrklo ve mě jako ve starých hodinách.Je mu přeci jen jedenáct a na toulání po venku má ještě čas.Už jsem chtěla jít pro manžela,když jsem uslyšela chrupnutí.Syn se ve spánku skutálel za postel a já ho od dveří neviděla.Tentokrát jsem se nenapila čaje,ale nalila jsem si štamprlku slivovičky na vzpamatování.

jukni na www.kesha-kajik.blog.cz