Kdo jsou barbaři a odkud pochází jejich název?

Barbar (řec. βαρβαρος, barbaros) je původně onomatopoické slovo, napodobující nesrozumitelnou „řeč“ cizinců,[1] podobně jako české slovo „brblat“. Řekové tak označovali příslušníky všech národů, jejichž jazyku nerozuměli. Od řecko-perských válek začalo toto slovo nabývat v řečtině hanlivého odstínu, který zcela převládl v období helénismu. Barbar byl poté považován za hrubého, nevzdělaného a krutého člověka. Odtud také slovo barbarství.

Od Řeků převzali pojem ve 3. století př. n. l. Římané, kteří se i jinak hlásili k řecké kultuře jako ke svému vzoru (třebaže část Řeků je samotné původně řadila k barbarům). Římané přesvědčení o univerzalitě své civilizace vztahovali pojem „barbar“, „barbaři“ na všechna etnika nacházející se vně jejich kulturního okruhu, například i na Peršany s jejich staletou státní tradicí. Přesto existovala jistá diferenciace – někteří antičtí autoři byli ochotni vidět v perské říši protiváhu říše římské, což pro germánské, skythské či jiné národy neplatilo. I výraz barbar je proto třeba chápat pružně, neboť z římské strany šlo spíše o vyjádření nároku na kulturní nadřazenost než o odsouzení jiných civilizací jako takových.

Zajímavé info o barbarech např. zde:
http://www.vu­kogvazd.cz/sum­ma/barbari

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Bar­bar

Barbaři byli příslušníci národů, především Germáni, kteří žili v Evropě na sever od Římské Říše. Narozdíl od vzdělaného a civilizovaného Říma, žili tito lidé primitivním způsobem života. Římané jimi pohradali a považovali je za méněcennějí sebe. Podle dlouhých, neholených vousů jim říkali „barbaři“.

Dnes se výrazem barbar označuje většinou člověk, který něco nepoužívá správným způsobem nebo se neumí v určité situaci chovat.