Je pravda že získat rozumné bydlení před r. 1989 bylo složitější než dnes?

Ano, je to pravda.

Tehdy existovaly jenom státní (dnes obecní) a družstevní byty,
poměrně obtížné byly i stavby rodinných domků, ne vždy člověk
sehnal potřebný materiál, někdy se čekalo na řemeslníky, …

Státních bytů nebyl dostatek, lidé podávali žádosti o přidělení bytu
a čekali v tzv. pořadnících. Pořadníky byly i v družstvech, ale tam byla
aspoň naděje získat byt v kratší době.

Na druhou stranu se dal byt získat od některých podniků za podpis
pracovního úvazku na určitou dobu (mám dojem, že minimálně na 10 let).

Na vesnicích bylo možné získat různé příspěvky na stavbu domku
za práci v JZD, pro vojáky z povolání existovaly tzv. „vojenské“ byty, …

Tehdy to déle trvalo, na byt se čekalo v pořadníku i desítky let. Stávalo se, že rodiče zapisovali svoje děti do pořadníku na družstevní byt sotva se narodily. Přidělování bytů nebo podpora při stavbě domu se používaly politicky nebo sociálně-inženýrsky. Přednost měli ti, kteří byli ochotni kolaborovat s komunisty, dělat neoblíbená povolání, stěhovat se do pohraničí apod. Bylo velmi složité osamostanit se od rodičů, dokud mladý člověk neměl rodinu, byl prakticky bez šance na samostatné bydlení. Samotná cena bytu nebo nájmu byla nízká, v možnostech téměř každého. V té době se stavělo kolem 100.000 nových bytů ročně.
Dnes je to sice zdánlivě jednodušší, ale cena vlastního bydlení je pro mnoho lidí nedosažitelná a nájemné je nezřídka polovinou příjmu. Staví se sotva několik tisíc bytů ročně.

Ano ve velkých městech to bylo s byty horší. Ale téměř každý podnik zajistil pracovníkům o které stál, družstevní byt, nebo měl své. Navíc družstevní podíl, který byl pár korun (15–20000), za tebe zaplatil a ostatní jsi splácel ve státem poskytnuté bezúročné půjčce. Já osobně 80 Kč měsíčně za 1+3.

Když jsem se rozhodl stavět domek, měl jsem na hotovosti 15 000 Kč, 30 000 Kč jsem dostal od státu jako nenávratnou půjčku a 120 000 Kč jsem si půjčil od spořitelny na úrok 1,5 %. Splácel jsem 500 Kč měsíčně 24 let bez jakýchkoliv problémů a strachu že přijdu o práci. Od podniku jsem měl zajištěnu nákladní dopravu za 1 Kč km !!!!!!!! Zasíťovaný pozemek včetně kanalizace jsem koupil od obce za 4 000 Kč.
Co vím, tak všichni moji vrstevníci mají postavený domek.
Ve stavebních materiálech nebyl velký výběr a občas ho byl nedostatek, Nicméně pokud jsi dostal stavební povolení, dostal jsi i nákupku, která ti stavební materiál přednostně zajišťovala.

Domek jsem stavěl sám s jedním zedníkem. Zedníkovi jsem neplatil, dal jsem mu postavenou garáž. Krátkodobě jsem měl řemeslníky ( meloucháře) na krov , pokrývače a finální omítku. Připojení radiátorů ( sváření) mně udělal kamarád z práce za 1400 Kč. Elektriku jsem si udělal sám za dozoru elektrikáře.

Jo a tehdy jsem pracoval v nepřetržitém provozu . Takže buď v práci nebo na stavbě.

Pokud bych v dnešní době stavěl tak podobně a stejně jako ty. Bohužel i tak by to bylo o hodně dražší.
Zajímalo by mně kolik těch tak zasvěceně odpovídajících, stavělo svůj domek na bydlení.

Upravil/a: mosoj

Složité to bylo jak pro koho.Kdo se nebál práce, tak mohl postavit svůj rodinný domek, ale je pravda dost se na tom nadřel.Ale..byly novomanželské půjčky, kde se při prvním dítěti strhávaly 2 tisíce a při každém dalším 4 tisíce, což byly peníze, které jsi NEMUSEL VRACET STÁTU.Pak byly nenávratné půjčky nebo půjčky na 1% od podniku s tím, že jsi to podepsal v podniku na 10 let, a my v pohraničí (Krkonoše) jsme ještě dostávali příspěvek od státu 80tisíc na to, že postavíš v pohraničí (komunisti se snažili mít lidi rozvrstvený po celé republice, ne jako tento režim, že lidi žene do měst a pohraničí pustne).
Další byty byly státní nebo městské a tam to bylo protekcí nebo na dlouhé roky čekání.
Další byty byly od podniků a tam jsi to též musel podepsat na 10 let (ať nikdo nevypravuje, že nebyly byty, co bylo tenkrát inzerátů v novinách PŘIJMEME TOHO A TOHO A BYT K DISPOZICI,Jenže to by se lidi museli stěhovat (přesně jako dnes, ale tenkrát se lidi stěhovali za byty, dnes se musí stěhovat za prací, tak JAKÝ JE V TOM ROZDÍL?)
No a poslední možnost, koupit barák na vesnici (což jsem udělal já).A na toto se vztahovala také novomonželská půjčka se všemi výhodami.Jenže tenkrát z každé vesnice bylo autobusové spojení do města za prací nebo ve vesnici bylo družstvo, v každé vesnici byla škola (sice jen jednotřídka ale alespoň malé děti nemusely dojíždět) a krám Jednota.Dneska z vesnic toto všechno zmizelo, takže se lidi na vesnici nehrnou.
Čili když to shrnu, nyní jsou sice byty více dostupnější, ale HYPOTÉKA JE NA CELÝ ŽIVOT, tenkrát jsi pořídil za 10 – 15 let barák zaplatit.

Bylo to mnohonásobně složitější.
Byty byly prakticky jen státní nebo družstevní. Neexistovala legální možnost koupit byt. Byl jich nedostatek, prodávaly se na černém trhu. Mladí manželé velmi často bydleli s rodiči.
Stavba domku byla mnohem obtížnější. Stavělo se ze základních materiálů, ani cement nebylo možné koupit běžně, téměž nic nebylo k sehnání, výběr materiálů prakticky neexistoval. Domky se stavěly téměř výhradně svépomocí.
Výhodou byly velice nízké nároky v zaměstnání, takže se v pracovní době stále něco shánělo.

Obecně to bylo velice složité, sehnat bydlení, občas se někomu podařilo úskokem, lstí, podvodem, protekcí sehnat lehčeji byt.

… a nejhorší na tom bylo,že když už jsi měl peníze a lidi, aby sis sám postavil, tak nebylo z čeho …
… ono totiž, kolikrát ty místa, kde sháněli lidi na práci a dostali za to byt, byli dosti odstrčené od civilizace … byt jsi sice měl, práci taky, ale škola daleko, a další vzdělání byl problém, jelikož existovali takzvaný směrný čísla, podle kterých se žádalo o školu či vyučení, takže vysněný obor či škola, která byla mimo umístění bydliště byla smůla … to je moje vlastní zkušenost (je sice pravda, že jsi po vyučení měl jistou práci, ale bohužel jen takovou,kterou jsi si vybral učňákem a to v těchto kotěhůlkách moc na výběr nebylo) …