Měla jsem v rodině koláře.
Takže vím, co toto řemeslo obnášelo.
Po založení JZD řemeslo pomalu ztrácelo význam. Kolář vyráběl dřevěné nářadí, byl spíš opravářem zlámaných dřevěných součástí vozů apod.

Abych nemusela odpověď stylizovat, okopírovala jsem vám charakteristiku řemesla.

Kolář, jinak též koloděj či nápravník, v minulosti zhotovoval vozová kola, vozy a další dřevěné součásti vozů, ale i jiné potřebné hospodářské nářadí pro zemědělství.

Z kolářské produkce je možno uvést vozy, fasuňky, vozy pivní, vozy „k vezení lesa“, vozy formanské, kočáry, vozy na řemenech, bryčky, případně i selské sáně, vozy šperlochem kryté, žebřiňáky na svoz obilí, kopovňáky na vození hnoje, korby na zemáky, řepu a řízky. Jinak koláři vyráběli také káry, kolečka a trakaře.

Materiál si opatřovali sami v místních lesích, dub nebo jilm, který místní nazývali břest. Od 18. století se kolářská produkce rozšiřuje jak do kvality, tak do kvantity. Kolář dělá kola, vozy, trakaře, pluhy, brány, sochory, držadla, násady, topůrka, nákladní vozy, žebřiňáky, korby, valníky apod.

Nejtypičtější kolářskou prací bylo a zůstalo kolo. Při jeho stavbě se zhotovil postupně náboj (hlava), paprsky (špice nebo ramena) a loukotě (věnec). Kolo se sestavovalo na kolářské stolici (koze). Nakonec je kovář opatřil železnou obručí (ráfem), trubkou a botkou na hlavě. Nástupem železných vozů s pneumatikami řemeslo nedlouho po válce zaniklo.

Zdroj: http://brtpic­hlavec.sweb.cz/ves/re­mesla/remesla2­.htm

Pokud neznáš Google, prozradím, že ten ví vše! 😉 Vyzkoušej.

Kolář bylo velice přesné , pečlivé a uznávané povolání. Vyráběl dřevěná loukoťová kola na kterých vše jezdilo. Jiná kola se nevyráběla. Vozy, trakaře, vozíky, kočárky, bryčky atd

kolo, kolář a loukotě, pohled do dílny s obrázky

Zdroj: http://www.ei­benthal.eu/fo­togalerie/Jager_ko­la.html