Avatar uživatele
Bronzový

Byl do vás někdy někdo blázen?

Napadlo mě to, když tak občas poslouchám ty písničky, kde muži zpívají, jak jsou do holky blázen, a co všechno by pro ně udělali...
Měli jste někdy opravdu stoprocentního ctitele/ctitelku? Jak vám to dával/a najevo? Těšilo vás to, nebo vás to spíše otravovalo? Jak dlouho to trvalo? Trvá to třeba dodnes?
Mě by hrozně zajímalo, jestli to někdo přede mnou třeba tajil nebo tak...

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Kdysi dávno ano
a ano, otravovalo mne to, vlastně ona, celkem dost.
Holčina nešťastná to vydržela asi půl roku, psaníčka (odmítána), dopisy, čekání na všech místech kde jsem byl, dárky (odmítány)..děs :-(
Byla sice hezká, kluci po ní jeli a je nechtěla. Prý 'tak s ní běž, udělej jí radost', říkali kluci. Mně jí ale bylo líto a proto jsem je neposlechl. Tuším po dvou letech jsme se kdesi potkali a to už se s ní dalo mluvit normálně, dokonce byla ráda, že to dopadlo právě tak :-)

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

áno, a stále je.
a je to vzájomné.


Avatar uživatele
Bronzový

Vždy jsem byl za tajného ctitele, ale nikdy jsem nebyl za ctěného. Všechny byly asi tak hloupé, že si mě nevšimly, na druhou stranu já bych si všímal všeho, ale nebylo čeho... No nevadí, přítelkyni mám, ale trošku zájmu odjinud by neuškodilo, takhle si o té mojí budu brzo myslet, že je blázen, když jako jediná na mně něco vidí.


Avatar uživatele
Zlatý

údajně ano, ale bohužel vždy jen tajně, takže z toho nikdy nic nebylo :{(>


Avatar uživatele
Stříbrný

Ano, jednou. Přistěhovala se do vedlejší vesnice a chodila do stejné školy jako já. Furt otravovala jen přes Facebook, ale ve škole nedokázala ani pozdravit, což je dle mého naprosto dětinské a až dementní, takže také jsem ji odmítl a následně zablokoval, byl klid, občas se potkáme v autobusu, stále nedokáže ani říct "ahoj".


Avatar uživatele
Zlatý

Toto "postihnutie" nás odlišuje od zvierat. Každému sa toto "nešťastie, či šťastie" prihodí, nie som výnimkou, len prejavy sú rôzne. Nebráňme sa mu, chráňme si ho, ale nedovoľme mu nadvládu nad sebou.
Láska je tiež jednou formou tohto postihnutia...


Avatar uživatele
Bronzový

Ano , bylo to krásné cca 18 měsíců, ale bohužel potom došly peníze na kontě a lásky byl také konec. Skončil jsem na antidepresivách a pět let mě trvalo než jsem se srovnal. Přesto věřím, že to existuje!!!


Avatar uživatele

Ano, párkrát se mi to stalo. Nejvíc mne asi zasáhlo, když mi začal dávat najevo své sympatie bývalý učitel. Byl to velice velmi inteligentní, příjemný a společenský člověk. Cítila jsem se vedle něj jako skutečná princezna. Jenže byl rozvedený, měl závazek a co bylo nejhorší, měl rakovinu. Vypadalo to, jako by ho šance na náš vztah přivedla znovu k vůli žít. Jenže mně bylo devatenáct a měla jsem z jeho choroby příliš velký strach.
Potom bylo ještě pár takových poblázněných, kteří mne svou vytrvalostí a pevnou vůlí zlomit můj odpor spíše otravovali. Vadili mi muži, kteří nedokáží od ženy přijmout jako odpověď NE. A vlastně mi vadí celý život.


Avatar uživatele
Pokročilý

Já ano, když jsem se oženil.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Bronzový

gagaga

.. ja vim, Ary .. :)
-iv-

Avatar uživatele
Zlatý

arygnoc

;)

Avatar uživatele
Bronzový

gagaga

:)

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 978
Zlatý marci1 806
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 600
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 448
Zlatý led 395
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.