Zeptal/a se – 15.březen 10:40
Rodina a vztahy – Děti a rodičovství
Malý furt kvůli něčemu řve – každé oblíkání, každé
vyslíkání, každé přebalování, každé koupání, každé usínání
v postýlce, každé dávání do kočárku a dalších padesát důvodů proč
řvát. Já z toho začínám už šílet.Dřív jsem se ho snažila
vypořádat jak to šlo, aby zbytečně dlouho nebrečel. Ale doktorka mi
řekla, že se prostě musí vychovávat a že musíme něco vydržet atd. Tak
jsem ho dneska odložila do hracího kouta a šla si pracovat – věsit
prádlo, zametat, chystala mu jídlo atd. Po většinu času jsem byla v jedné
místnosti s ním a když ne, tak na doslech. Ale řval a řval, snad
třičtvrtě hodiny hodně intensivně, pak na chvilku přestal a pak asi po
třech minutách pokračoval. Tak jsem ho vzala a zkusila dát spát (až přes
čtyři hodiny je vzhůru), v tuto dobu spává. Když jsem ho vzala, tak mi
hned položil hlavu na rameno a zavíral oči. Tak jsem mu zazpívala a
položila do postýlky – v tu ranu bylo po spaní. Nechala jsem ho
v postýlce a vzala si knížku, že mu budu číst. Ale nic platno. Po dvou
pohádkách dítě bylo čilé a ubrečené. Teď si tady hraje. Ale měl by
spát. už půl roku se mu snažím tvořit nějaký režim, při čemž se mu
snažím přizpůsobit (např. si všímám, kdy bývá unavený a v tu dobu ho
dávám spát), snažím se provádět stejné rituály… Ale poslední dobou
to fakt přestávám psychicky zvládat.
Nechala bych ho brečet a doufala bych, že pochopí, žetehdy má spát, že
když pracuju tak to neznamená že s ním nejsem, že přebalení a
převlečení a koupání aj. jsou pro jeho dobrý pocit atd. Ale pár
kamarádek mne varují, že by si mohl vyřvat kýlu. Tak já nevím, co dělat,
abych byla v pohodě já i malý.?
Zeptal/a se – 15.březen 10:47
Rodina a vztahy – Děti a rodičovství
Malý furt kvůli něčemu řve – každé oblíkání, každé
vyslíkání, každé přebalování, každé koupání, každé usínání
v postýlce, každé dávání do kočárku a dalších padesát důvodů proč
řvát. Já z toho začínám už šílet.Dřív jsem se ho snažila
vypořádat jak to šlo, aby zbytečně dlouho nebrečel. Ale doktorka mi
řekla, že se prostě musí vychovávat a že musíme něco vydržet atd. Tak
jsem ho dneska odložila do hracího kouta a šla si pracovat – věsit
prádlo, zametat, chystala mu jídlo atd. Po většinu času jsem byla v jedné
místnosti s ním a když ne, tak na doslech. Ale řval a řval, snad
třičtvrtě hodiny hodně intensivně, pak na chvilku přestal a pak asi po
třech minutách pokračoval. Tak jsem ho vzala a zkusila dát spát (až přes
čtyři hodiny je vzhůru), v tuto dobu spává. Když jsem ho vzala, tak mi
hned položil hlavu na rameno a zavíral oči. Tak jsem mu zazpívala a
položila do postýlky – v tu ranu bylo po spaní. Nechala jsem ho
v postýlce a vzala si knížku, že mu budu číst. Ale nic platno. Po dvou
pohádkách dítě bylo čilé a ubrečené. Teď si tady hraje. Ale měl by
spát. už půl roku se mu snažím tvořit nějaký režim, při čemž se mu
snažím přizpůsobit (např. si všímám, kdy bývá unavený a v tu dobu ho
dávám spát), snažím se provádět stejné rituály… Ale poslední dobou
to fakt přestávám psychicky zvládat.
Nechala bych ho brečet a doufala bych, že pochopí, žetehdy má spát, že
když pracuju tak to neznamená že s ním nejsem, že přebalení a
převlečení a koupání aj. jsou pro jeho dobrý pocit atd. Ale pár
kamarádek mne varují, že by si mohl vyřvat kýlu. Tak já nevím, co dělat,
abych byla v pohodě já i malý.?
Doplňuji:
Ještě s tím uspáváním vím, že by mi v náručí usnul, ale to zaprvé
nemíním zavádět a za druhý bych ho dlouho neunesla, takže problém by to
neřešilo.