Kájiss

Zeptal/a se – 25.duben 9:08

Ohodnoťte prosím moji báseň, máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Kultura a společnost – Literatura

Když zajíc uskočí před výstřelem ostrým, snaha nestát se terčem mosazné včely. Jak formule odstartuje závod přes celý les.

Každá nora, každá dutina, každá skulinka i každé vlhké hliněné doupě vyběhne ze startu.
Dusot kopyt a štěkot psů, rozduní i tu nejtvrdší zem.

Jelení zpěv pomalu ustává, v mé chatce u lesa dá se pohodlně spát.

Unavené srpnové slunce roztéká se, klouže níže a níže. Po honu získali lovci hezké čerstvé zaječí tlapky pro štěstí.

Na poli, přes mýtinu, kolem pěšinky, vyšlapuje si zlatý penízek, sestupuje ze srázu dolů. Uštvaný malý a s největší radostí
jde kolem holých topolů domů a spát.

Cestou utrhne pár planých jablek z divokých větví, od konce léta už zásoby sbírá.
Tak hladce spí a dlouho dřímá, sny o listí, ostružiní, houbách a žížalách nechá si zdát.

Než měsíc zajde, spí vedle jehly, zachumlaní do mohutné slámy z lesní mlhy.
Ranní noviny hlásá nedočkavé ptactvo rozbřesku, při slabém polo pohledu na orosené jehličí opředené pavučinou.

Na začátku listopadu, kdy podzim jde konečně spát, z posledních sil se přiková na kříž.
Prsten z havranů, jak koruna ostnatá usedne, dlouze hledí na holou, suchou, vysolenou přírodu.

Dorazí zima, tak krutá a vyhublá, daruje čerstvý chlad a smrt na bílém koni komukoliv, kdo se podvolí.

Kájiss

Zeptal/a se – 25.duben 12:09

Ohodnoťte prosím moje líčení, máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Kultura a společnost – Literatura

Když zajíc uskočí před výstřelem ostrým, snaha nestát se terčem mosazné včely. Jak formule odstartuje závod přes celý les.

Každá nora, každá dutina, každá skulinka i každé vlhké hliněné doupě vyběhne ze startu.
Dusot kopyt a štěkot psů, rozduní i tu nejtvrdší zem.

Jelení zpěv pomalu ustává, v mé chatce u lesa dá se pohodlně spát.

Unavené srpnové slunce roztéká se, klouže níže a níže. Po honu získali lovci hezké čerstvé zaječí tlapky pro štěstí.

Na poli, přes mýtinu, kolem pěšinky, vyšlapuje si zlatý penízek, sestupuje ze srázu dolů. Uštvaný malý a s největší radostí
jde kolem holých topolů domů a spát.

Cestou utrhne pár planých jablek z divokých větví, od konce léta už zásoby sbírá.
Tak hladce spí a dlouho dřímá, sny o listí, ostružiní, houbách a žížalách nechá si zdát.

Než měsíc zajde, spí vedle jehly, zachumlaní do mohutné slámy z lesní mlhy.
Ranní noviny hlásá nedočkavé ptactvo rozbřesku, při slabém polo pohledu na orosené jehličí opředené pavučinou.

Na začátku listopadu, kdy podzim jde konečně spát, z posledních sil se přiková na kříž.
Prsten z havranů, jak koruna ostnatá usedne, dlouze hledí na holou, suchou, vysolenou přírodu.

Dorazí zima, tak krutá a vyhublá, daruje čerstvý chlad a smrt na bílém koni komukoliv, kdo se podvolí.

annas

Zeptal/a se – 25.duben 12:36

Ohodnoťte prosím moje líčení, máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Kultura a společnost – Literatura

Když zajíc uskočí před výstřelem ostrým, snaha nestát se terčem mosazné včely. Jak formule odstartuje závod přes celý les.

Každá nora, každá dutina, každá skulinka i každé vlhké hliněné doupě vyběhne ze startu.
Dusot kopyt a štěkot psů, rozduní i tu nejtvrdší zem.

Jelení zpěv pomalu ustává, v mé chatce u lesa dá se pohodlně spát.

Unavené srpnové slunce roztéká se, klouže níže a níže. Po honu získali lovci hezké čerstvé zaječí tlapky pro štěstí.

Na poli, přes mýtinu, kolem pěšinky, vyšlapuje si zlatý penízek, sestupuje ze srázu dolů. Uštvaný malý a s největší radostí
jde kolem holých topolů domů a spát.

Cestou utrhne pár planých jablek z divokých větví, od konce léta už zásoby sbírá.
Tak hladce spí a dlouho dřímá, sny o listí, ostružiní, houbách a žížalách nechá si zdát.

Než měsíc zajde, spí vedle jehly, zachumlaní do mohutné slámy z lesní mlhy.
Ranní noviny hlásá nedočkavé ptactvo rozbřesku, při slabém polo pohledu na orosené jehličí opředené pavučinou.

Na začátku listopadu, kdy podzim jde konečně spát, z posledních sil se přiková na kříž.
Prsten z havranů, jak koruna ostnatá usedne, dlouze hledí na holou, suchou, vysolenou přírodu.

Dorazí zima, tak krutá a vyhublá, daruje čerstvý chlad a smrt na bílém koni komukoliv, kdo se podvolí.

annas

Zeptal/a se – 25.duben 12:38

Ohodnoťte prosím moje líčení, máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Kultura a společnost – Literatura

Původní otázka zněla na báseň, tazatel upravil , už když měl odpovědi.

Ohodnoťte prosím moji báseň , máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Když zajíc uskočí před výstřelem ostrým, snaha nestát se terčem mosazné včely. Jak formule odstartuje závod přes celý les.

Každá nora, každá dutina, každá skulinka i každé vlhké hliněné doupě vyběhne ze startu.
Dusot kopyt a štěkot psů, rozduní i tu nejtvrdší zem.

Jelení zpěv pomalu ustává, v mé chatce u lesa dá se pohodlně spát.

Unavené srpnové slunce roztéká se, klouže níže a níže. Po honu získali lovci hezké čerstvé zaječí tlapky pro štěstí.

Na poli, přes mýtinu, kolem pěšinky, vyšlapuje si zlatý penízek, sestupuje ze srázu dolů. Uštvaný malý a s největší radostí
jde kolem holých topolů domů a spát.

Cestou utrhne pár planých jablek z divokých větví, od konce léta už zásoby sbírá.
Tak hladce spí a dlouho dřímá, sny o listí, ostružiní, houbách a žížalách nechá si zdát.

Než měsíc zajde, spí vedle jehly, zachumlaní do mohutné slámy z lesní mlhy.
Ranní noviny hlásá nedočkavé ptactvo rozbřesku, při slabém polo pohledu na orosené jehličí opředené pavučinou.

Na začátku listopadu, kdy podzim jde konečně spát, z posledních sil se přiková na kříž.
Prsten z havranů, jak koruna ostnatá usedne, dlouze hledí na holou, suchou, vysolenou přírodu.

Dorazí zima, tak krutá a vyhublá, daruje čerstvý chlad a smrt na bílém koni komukoliv, kdo se podvolí.

quentos

Zeptal/a se – 25.duben 14:28

Ohodnotíte prosím moje líčení? Máme to mít na češtinu, a jelikož na to koukám jenom já, nevím, co si o tom mám myslet…

Kultura a společnost – Literatura

Původní otázka zněla na báseň, tazatel upravil, už když měl odpovědi.

Ohodnoťte prosím moji báseň , máme to mít na češtinu a jelikož na to koukám jenom já, tak nevím co si o tom mám myslet…

Když zajíc uskočí před výstřelem ostrým, snaha nestát se terčem mosazné včely. Jak formule odstartuje závod přes celý les.

Každá nora, každá dutina, každá skulinka i každé vlhké hliněné doupě vyběhne ze startu.
Dusot kopyt a štěkot psů, rozduní i tu nejtvrdší zem.

Jelení zpěv pomalu ustává, v mé chatce u lesa dá se pohodlně spát.

Unavené srpnové slunce roztéká se, klouže níže a níže. Po honu získali lovci hezké čerstvé zaječí tlapky pro štěstí.

Na poli, přes mýtinu, kolem pěšinky, vyšlapuje si zlatý penízek, sestupuje ze srázu dolů. Uštvaný malý a s největší radostí
jde kolem holých topolů domů a spát.

Cestou utrhne pár planých jablek z divokých větví, od konce léta už zásoby sbírá.
Tak hladce spí a dlouho dřímá, sny o listí, ostružiní, houbách a žížalách nechá si zdát.

Než měsíc zajde, spí vedle jehly, zachumlaní do mohutné slámy z lesní mlhy.
Ranní noviny hlásá nedočkavé ptactvo rozbřesku, při slabém polo pohledu na orosené jehličí opředené pavučinou.

Na začátku listopadu, kdy podzim jde konečně spát, z posledních sil se přiková na kříž.
Prsten z havranů, jak koruna ostnatá usedne, dlouze hledí na holou, suchou, vysolenou přírodu.

Dorazí zima, tak krutá a vyhublá, daruje čerstvý chlad a smrt na bílém koni komukoliv, kdo se podvolí.