Zeptal/a se – 24.červenec 17:21
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Ahoj, tak nějak nevím, kde začít, potřebovala jsem se někde vypsat
o tom, co mě trápí…a možná snad jen proto, že mi chybí opravdová
přítelkyně… Nějak mi přijde, že už toho mám za sebou celkem hodně- od
nevydařeného manželství, rozvodu až k potratu s novým přítelem.
Poslední dobou vůbec nevím, co v tom životě hledám…co mám chtít a
očekávat, na co se těšit… Poslední rok byl pro mě protkaný láskou
k novému partnerovi, která mě naplňovala, nikdy až do teď jsem o ni
nepochybovala…jenže se něco změnilo. Nevím co. Snad byl pro nás oba
těžký potrat našeho dítěte…už od něj necítím tu vřelost jako
dřív. Už na mě hledá jen chyby a kritizuje mě, což těžko snáším. Ve
dnech kdy jsem se těšila z jeho sms zpráv cítim z ničeho nic
prázdnotu…přesto ho velmi miluji a trápí mě nastalá situace. I přes
své city uvažuji o rozchodu, protože nejsem schopná dlouhodobé neschody
nebo snad „tichou domácnost“ snášet…pořád si opakuji, že jsem toho
prožila hodně na tolik, abych zažívala další a další
nedorozumění…z každé neshody jsem dlouhou dobu „vyřízená“-nejsem
schopná se soustředit, třesou se mi ruce, cítim se velmi unavená- buď
nemohu usnout nebo naopak pořád spím. Na druhou stranu hádky vznikají
kvůli banalitám…snažím se hádkám vyhýbat, ale přítel většinou
v afektu řekne něco, co se mě dotkne natolik, že nakonec stejně reaguji…
Jak se mám k tomu postavit? Přítele mám velmi ráda, stále mi na něm
záleží a mnoho jsme toho spolu již zažili, ale poslední dobou spolu
nemůžemě ani normálně komunikovat…
Děkuji za Vaše odpovědi :)
Zeptal/a se – 25.červenec 6:25
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Ahoj, tak nějak nevím, kde začít, potřebovala jsem se někde vypsat
o tom, co mě trápí…a možná snad jen proto, že mi chybí opravdová
přítelkyně… Nějak mi přijde, že už toho mám za sebou celkem hodně- od
nevydařeného manželství, rozvodu až k potratu s novým přítelem.
Poslední dobou vůbec nevím, co v tom životě hledám…co mám chtít a
očekávat, na co se těšit… Poslední rok byl pro mě protkaný láskou
k novému partnerovi, která mě naplňovala, nikdy až do teď jsem o ni
nepochybovala…jenže se něco změnilo. Nevím co. Snad byl pro nás oba
těžký potrat našeho dítěte…už od něj necítím tu vřelost jako
dřív. Už na mě hledá jen chyby a kritizuje mě, což těžko snáším. Ve
dnech kdy jsem se těšila z jeho sms zpráv cítim z ničeho nic
prázdnotu…přesto ho velmi miluji a trápí mě nastalá situace. I přes
své city uvažuji o rozchodu, protože nejsem schopná dlouhodobé neschody
nebo snad „tichou domácnost“ snášet…pořád si opakuji, že jsem toho
prožila hodně na tolik, abych zažívala další a další
nedorozumění…z každé neshody jsem dlouhou dobu „vyřízená“-nejsem
schopná se soustředit, třesou se mi ruce, cítim se velmi unavená- buď
nemohu usnout nebo naopak pořád spím. Na druhou stranu hádky vznikají
kvůli banalitám…snažím se hádkám vyhýbat, ale přítel většinou
v afektu řekne něco, co se mě dotkne natolik, že nakonec stejně reaguji…
Jak se mám k tomu postavit? Přítele mám velmi ráda, stále mi na něm
záleží a mnoho jsme toho spolu již zažili, ale poslední dobou spolu
nemůžemě ani normálně komunikovat…
Děkuji za Vaše odpovědi :)
Doplňuji:
Doplňuji: …vzhledem ke spekulacím, které ve Vašich odpovědích nastaly-
můj předešlý rodvod nemá s mým přítelem NIC společného. Nerozváděla
jsem se kvůli němu, ale kvůli sobě…ale to už je jiný příběh. Po
rozvodu jsem byla delší dobu sama… A vzhledem k tomu, že píši, že
i přes hádky ho miluji a dřív jsme se ani nehádali…miminko jsme oba
chtěli!! Potratila jsem na konci třetího měsíce samovolně…