Avatar uživatele
Registrovaný

Co dělat, když někoho milujete a ten druhý snad i miluje vás...ale neustále se hádáte??

Ahoj, tak nějak nevím, kde začít, potřebovala jsem se někde vypsat o tom, co mě trápí...a možná snad jen proto, že mi chybí opravdová přítelkyně... Nějak mi přijde, že už toho mám za sebou celkem hodně- od nevydařeného manželství, rozvodu až k potratu s novým přítelem. Poslední dobou vůbec nevím, co v tom životě hledám...co mám chtít a očekávat, na co se těšit... Poslední rok byl pro mě protkaný láskou k novému partnerovi, která mě naplňovala, nikdy až do teď jsem o ni nepochybovala...jenže se něco změnilo. Nevím co. Snad byl pro nás oba těžký potrat našeho dítěte...už od něj necítím tu vřelost jako dřív. Už na mě hledá jen chyby a kritizuje mě, což těžko snáším. Ve dnech kdy jsem se těšila z jeho sms zpráv cítim z ničeho nic prázdnotu...přesto ho velmi miluji a trápí mě nastalá situace. I přes své city uvažuji o rozchodu, protože nejsem schopná dlouhodobé neschody nebo snad "tichou domácnost" snášet...pořád si opakuji, že jsem toho prožila hodně na tolik, abych zažívala další a další nedorozumění...z každé neshody jsem dlouhou dobu "vyřízená"-nejsem schopná se soustředit, třesou se mi ruce, cítim se velmi unavená- buď nemohu usnout nebo naopak pořád spím. Na druhou stranu hádky vznikají kvůli banalitám...snažím se hádkám vyhýbat, ale přítel většinou v afektu řekne něco, co se mě dotkne natolik, že nakonec stejně reaguji... Jak se mám k tomu postavit? Přítele mám velmi ráda, stále mi na něm záleží a mnoho jsme toho spolu již zažili, ale poslední dobou spolu nemůžemě ani normálně komunikovat...
Děkuji za Vaše odpovědi :)
Doplňuji:
Doplňuji: ...vzhledem ke spekulacím, které ve Vašich odpovědích nastaly- můj předešlý rodvod nemá s mým přítelem NIC společného. Nerozváděla jsem se kvůli němu, ale kvůli sobě...ale to už je jiný příběh. Po rozvodu jsem byla delší dobu sama... A vzhledem k tomu, že píši, že i přes hádky ho miluji a dřív jsme se ani nehádali...miminko jsme oba chtěli!! Potratila jsem na konci třetího měsíce samovolně...

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Láska nehněvaná není milovaná.
To neznáš?

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele

Pájo, tohle je zapeklitá záležitost. Prošla jsem si Tvou otázku několikrát a mám pocit, že nejblíž je asi se svým řešením Pizlicka. Každý tu má kus pravdy, ale v podstatě je třeba pokusit se zklidnit a komunikovat.
Rady, že je lépe to skoncovat hned, když to ve vztahu skřípe, jsou sice dobré, ale záleží jen na Tobě, zda jsi na něco takového dost silná. Člověk, který není na řešení situace připravený, by ji řešit za každou cenu neměl.
Vás oba bolí ztráta. Potrat se zřejmě podepsal na Tvém partnerovi víc, než jsi schopná vycítit. Muži navíc své pocity projevují jen velmi neradi. Ale i tady je hlavní problém v tom, že pokud nedozrála doba, abyste oba dokázali o svých pocitech mluvit, nic s tím nepůjde udělat. Nic nejde uspěchat.
Ráda bych Ti pomohla. Pokud potřebuješ s někých o těchto problémech mluvit (tedy psát), jsem dobrý posluchač. Je hodně špatné, když se člověk trápí a nemá nikoho, s kým by se o své trápení podělil. Tady jsme pro sebe anonymní lidé. Když budeš mít zájem, napiš mi do vnitřní pošty. Může Ti to pomoct a nic tím neriskuješ.


Avatar uživatele
Zlatý

Zkus se na váš problém podívat očima tvého přítele. Nechci snižovat tvé city a emoce, ale možná ses navenek vyrovnala s tou (zatím) nejtragičtější chvílí ve vašem vztahu (ztrátou nenarozeného dítěte) o něco "lépe" než on. Muž má být za všech okolností silný, emočně stálý a ženě má být spolehlivou oporou. Nepláče a nedává najevo své jemné city. Tuhle blbost hustí do mužských společnost už iks let. Právě díky ní vznikají problémy s mužskou přecitlivělostí skrytou v sobě, problémy s otevřením se své partnerce, trable ve vztazích. Má ti být oporou a evidentně "to" nese daleko hůř než ty. Ztrátu dítěte bere jako těžkou osobní prohru a své selhání. Uzavře se do sebe a dá ti to sežrat. Musíš se rozhodnout, jestli ho máš natolik ráda, že budeš krizi řešit. Zkus se s ním nehádat, neodseknout mu, pohladit ho, chovat se k němu víc jako citlivá žena, která potřebuje jeho objetí, jeho ochranu, jeho mužnost. Vím, je to složité, když ty jsi ta silnější a on to ví, ale možná i ty sama uvolníš svou citlivou otevřeností stavidla svých citů a až se jeden druhému vypláčete v náručí, zjistíte co v sobě máte a váš vztah to možná utuží. Zkus mu být ženou, kterou může chránit. Dej mu tu možnost, ukaž mu, že ho potřebuješ. Tvůj přítel je hodně přecitlivělý a neví si s tím rady. Pokud si nebudeš vědět rady i nadále, zkuste oba navštívit psycho poradnu. Ale myslím, že to zvládneš i bez nich. Držím palce.


Avatar uživatele
Zlatý

Sednout si, vše si v klidu pokud možno vyjasnit a být jeden k druhému více tolerantní. Pokud se vám to nepodaří sklidnit, tak se co nejdříve rozejít, protože tyto problémy budou narůstat a prohlubovat se.


Avatar uživatele
Stříbrný

Mluvit, mluvit, mluvit. Začít upřímně s tím, co tě tíží. Mluvit spolu. Vyříkat si všechny pocity ...snažit se poslouchat druhého a vnímat problém z jeho pohledu. Kýbl empatie to chce. Neurážet se, nebýt vztahovačný a zase mluvit. Nevyčítat a nevytahovat domnělé staré křivdy. Víc poradit neumím. Pak už je to jen o vás dvou...
Doplňuji:
Ta težká situace ho možná zasáhla víc, než je ochoten připustit. Chlap, který je bezbranný, nemůže pomoct a uchopit věci do svých rukou, ač by moc rád...to je pro něj těžké trauma možná...


Avatar uživatele
Zlatý

Marně hledám kde jsi napsala, že jsi se rozvedla kvůli novému příteli, jak tu píší kolegyně. Asi neumím číst mezi řádky.
Situaci ti nezávidím, možná, že partner selhal po potratu, kdy jsi potřebovala oporu a nebyla. Je otázkou, zda byl umělý, či vlivem okolností.
Je několik možností - zajít k mediátorovi partnerských vztahů, sami si mezi sebou promluvit anebo se rozejít.
Někdy muži jsou prevíti, že si dokáží pořádně dloubnout. Trochu to myslí z legrace, trochu vážně - dost často se tak chováme v mužském kolektivu. Zkušenosti jsou i takové, že partnerka místo aby se usmála a řeklamu, že plácá nesmysly, tak se rozpálí jako kovářská výheň. A potom je celkové dusno.
Nezřídka těmi připomínkami muž reaguje na situaci v partnerském vztahu. prostě až na několik drobností, muži jsou zcela jiní než ženy a ty dva živly se nedaří pokaždé sladit.
Já bych tedy viděl na promluvu a buď nového dalšího začátku a nebo k rozchodu.


Avatar uživatele
Bronzový

proc to nevydarene manzelstvi?zamilovala jsi se do pritele,a tim doslo k rozvodu?zkus premyslet,proc se tak citis.rozvedla ses kvuli priteli,protoze se ti zdal lepsi,nez tvuj muz?pokud ano,muzes citit bolest a zklamani kdyz zjistis,ze se jeden problem pouze vymenil za druhy.pájo,pokud to tak neni,jak pisi,prijmi omluvu.asi to chce mene mluvit a vice vnimat toho druheho-proc reaguje podrazdene,jak se vyrovnava on,se ztratou ditete.muzi jsou leckdy slabsi v takovych vecech.za jejich usecnosti byva vetsinou nejake trapeni.my zeny vetsinou od muzu ocekavame,ze oni podpori nas.nekdy musi zacit zena a svym laskavym chovanim jim nastavit zrcadlo.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Registrovaný

Pája26

"láska nehněvaná není milovaná"...to sice ano...ale přijde mi absurdní nechat si třeba vyčítat, že se "málo těším na dovolenou s ním".../ ráda bych poseděla a vše si vyjasnila, mám opravdu strach, že se to jen prohlubuje...jenže to nejde...vždy, když si o tom pokoušíme promluvit, dojde k názorovému rozdílu...přítel to chce vždy zamést pod stůl, ale já nemohu...potřebuji mít vše tak nějak "vyřešené"...pak se mi zdá situace bezvýchodná, ale city k němu mi velí něco jiného :(

Avatar uživatele
Zlatý

hanulka11

Pokud s ním není rozumná řeč , tak bych volila rozchod- proč se utápět v takovém vztahu- nevztahu??????
Lidé spolu musí komunikovat, vše si vyjasnit , vzájemně se tolerovat,ale i podporovat jen pak má vztah cenu - věř ,že vím co říkám ........

Avatar uživatele
Registrovaný

Pája26

...právě tak jsem to teď řešila...když na mne v neděli křičel pro mě nesmyslné věci (to bylo právě, že se netěším na dovolenou s ním- což není v žádném případě pravda...a k tomu nabalil milion dalších věcí)...v afektu jsem vyštěkla, ať si sbalí věci a vypadne, což taky udělal...během včerejška a dneška jsem se s ním snažila komunikovat, říkala jsem si, že třeba vychladl a mohli bysme rozumně probrat, kde došlo k nedorozumnění...pověděl mi sice, jak mě má strašně rád a kdesi cosi, ale když jsem chtěla, aby mi vysvětlil, z čeho všeho mě nařkl a proč, opět jsme se pohádali...pořád do toho tahal i to nevydařené těhotenství, totiž řekl i jednu větu, která ženu hodně bolí...ale to tu snad ani nemohu napsat. Nevím, jestli to prostě není tím, že se s tim potratem sám ještě nesmířil...:( Jak už jsem psala, mám toho dost za sebou a nejsem zvyklá řešit věci unáhleně, vdaná jsem byla tři roky, pak dva roky sama...teď mám přítele rok a půl a miminko jsme moc chtěli...hádáme se až od toho potratu...

Avatar uživatele
Zlatý

hanulka11

ano zřejmě neunesl ,že jsi o dítě přišla - to pak dává většinou vinu chlap ženě ...... víš je to těžké - ale asi bych ho nepřemlouvala - stále pak slyšet to samé.....myslím, že bys to měla na talíři dost často.....přeji ti aby ses rozhodla podle svého ,nenech se nějak ovlivnit- to je jen můj názor co jsem napsala .....

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 979
Zlatý marci1 807
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 602
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.