Historie úprav

quentos

Odpověděl/a – 7.červenec 12:48

Průvodčí sice nejsem, ale když jsme tuhle čekali šest hodin (nekecám – od osmi večer do dvou do rána, k naší smůle byla neděle večer, resp. pondělí ráno) na odvoz poté, co někdo skočil pod vlak, průvodčí se nám otevřeně rozpovídal.
Budete pracovat s lidmi. To je příjemné tak možná ze začátku; po určité době Vám lidi začnou lézt na nervy. Jde o práci poměrně jednotvárnou, „dobrý den, kontrola jízdních dokladů“ pak budete možná říkat i ze spaní nebo při vstupu do krámu. První vlak od nás odjíždí cca ve 4:15, takže budete občas vstávat ještě před slepicemi. Myslím, že se pracuje na směny, což není pro tělo zrovna ideální, takže je třeba být přizpůsobivý. No a podle avataru a nicku jste žena, takže na závěr to nejdůležitější: nejenže buďte připravená na občasné oplzlé kecy ze strany cestujících, ale hlavně musíte mít silný žaludek, protože budete druhá v pořadí, kdo bude svědkem rozmašírovaného těla sebevraha, až někdo skočí pod vlak. Sice Vám po této „mimořádné události“ (jak se tomu na dráze diplomaticky říká) zaručují tři (?) dny volna, ale to je na vymazání něčeho takového z paměti dost málo.
Na úplný závěr citace onoho průvodčího: „A já měl, blázen, když jsem nastupoval, takový romantický představy. Budu jezdit vlakem a povídat si s lidma…“ – realita bývá dost odlišná.

quentos

Odpověděl/a – 7.červenec 12:59

Průvodčí sice nejsem, ale když jsme tuhle čekali šest hodin (nekecám – od osmi večer do dvou do rána, k naší smůle byla neděle večer, resp. pondělí ráno) na odvoz poté, co někdo skočil pod vlak, průvodčí se nám otevřeně rozpovídal.
Budete pracovat s lidmi. To je příjemné tak možná ze začátku; po určité době Vám lidi začnou lézt na nervy. Je proto možná dobré po směně strávit nějaký čas o samotě, nejlépe v přírodě. Jde o práci poměrně jednotvárnou, „dobrý den, kontrola jízdních dokladů“ pak budete možná říkat i ze spaní nebo při vstupu do krámu. První vlak od nás odjíždí cca ve 4:15, takže budete občas vstávat ještě před slepicemi. Myslím, že se pracuje na směny, což není pro tělo zrovna ideální, takže je třeba být přizpůsobivý. No a podle avataru a nicku jste žena, takže na závěr to nejdůležitější: nejenže buďte připravená na občasné oplzlé kecy ze strany cestujících, ale hlavně musíte mít silný žaludek, protože budete druhá v pořadí, kdo bude svědkem rozmašírovaného těla sebevraha, až někdo skočí pod vlak. Sice Vám po této „mimořádné události“ (jak se tomu na dráze diplomaticky říká) zaručují tři (?) dny volna, ale to je na vymazání něčeho takového z paměti dost málo.
Na úplný závěr citace onoho průvodčího: „A já měl, blázen, když jsem nastupoval, takový romantický představy. Budu jezdit vlakem a povídat si s lidma…“ – realita bývá dost odlišná.