annas

Odpověděl/a – 15.únor 15:09

Uvedené názvy neznám. Takže uvedu původ tohoto pojmenování. a jeho moc.

rulík – atropa – ‘druh byliny s jedovatými bobulemi’. Nář. (moravsky ) lulík, slovensky . l’ulok . V č.eštině u jména tohoto druhu disimilace lul- > rul-.

Stejný základ jako lilek
lilek ‘bylina příbuzná bramboru’. Stč. ’ulek.Přes střhn.lullich ,lulch z lat.lōlium,jež označovalo různé užitkové ,ale i jedovaté byliny (viz i  :rulík)

V. Machek_ Etymologický slovník
Rulík patří mezi nejsilnější psychotropní rostliny Starého světa. Jeho jedovaté složky -v tomto případě hyoscyamin a atropin – způsobují zpočátku stavy vzrušení, které se projevují výřečností a euforickými záchvaty. Při větší dávce však tyto stavy přecházejí do manických záchvatů provázených halucinacemi a nevolností, které pak ustupují hlubokému spánku.

Rulík se většinou přidával do různých lektvarů a mastí, které připravovali ve středověké Evropě čarodějnice a mágové. »Čarodějnice« si údajně vtíraly masti z rulíku do kůže nebo do pochvy, aby se pak mohly dostat na koštěti na čarodějnický sabat. Spojení čarodějnice a koštěte se vyskytuje od dávných dob v mnoha lidových pověrách, používání násady od koštěte či tyče mělo ale s největší pravděpodobností jiný důvod. Násada se totiž potřela mastí a třením o citlivou vaginální sliznici se rychleji vstřebávala do těla. »Čarodějnice« se pak spíš poddávala sexuálním fantaziím a halucinacím. Tření tyče však vypadalo jako jízda koňmo, což byla typická představa o čarodějnických sletech na sabat.

Největší oblibu i význam měl rulík právě ve středověku, jeho stopy však sahají až do antických mýtů a bájí, ve kterých se rulík pančoval do vína při divokých oslavách boha úrody a plodnosti Dionýsa.

Ve středověku se stal v rukou čarodějnic mocným nástrojem, využívali jej ale i vojáci. V 11. století tak například porazili Skotové vojsko norského krále Canuta tím, že do tábora Norů poslali potraviny otrávené rulíkem. K poněkud méně tajemným a zlověstným účelům užívaly rulík vznešené italské dámy. Po kapkách usrkávaly šťávu z rulíku, protože věřily, že zasněný a omámený pohled s rozšířenými zorničkami je známkou okouzlující krásy.

Druhové jméno rulíku belladonna znamená v italštině »půvabná paní« a Carl Linné jej rulíku přiřadil právě pro jeho využívání italskými paničkami."

http://www.sa­lix.cz/rs/view­.php?cisloclan­ku=2005020204

Zlomocný – měl zlou moc nad člověkem svou jedovatostí atd.

annas

Odpověděl/a – 15.únor 16:19

Uvedené názvy neznám. Takže uvedu původ tohoto pojmenování. a jeho moc.

rulík – atropa – ‘druh byliny s jedovatými bobulemi’. Nář. (moravsky ) lulík, slovensky . l’ulok . V č.eštině u jména tohoto druhu disimilace lul- > rul-.

Stejný základ jako lilek
lilek ‘bylina příbuzná bramboru’. Stč. ’ulek.Přes střhn.lullich ,lulch z lat.lōlium,jež označovalo různé užitkové ,ale i jedovaté byliny (viz i  :rulík)

V. Machek_ Etymologický slovník

Rulík patří mezi nejsilnější psychotropní rostliny Starého světa. Jeho jedovaté složky -v tomto případě hyoscyamin a atropin – způsobují zpočátku stavy vzrušení, které se projevují výřečností a euforickými záchvaty. Při větší dávce však tyto stavy přecházejí do manických záchvatů provázených halucinacemi a nevolností, které pak ustupují hlubokému spánku.

Rulík se většinou přidával do různých lektvarů a mastí, které připravovali ve středověké Evropě čarodějnice a mágové. »Čarodějnice« si údajně vtíraly masti z rulíku do kůže nebo do pochvy, aby se pak mohly dostat na koštěti na čarodějnický sabat. Spojení čarodějnice a koštěte se vyskytuje od dávných dob v mnoha lidových pověrách, používání násady od koštěte či tyče mělo ale s největší pravděpodobností jiný důvod. Násada se totiž potřela mastí a třením o citlivou vaginální sliznici se rychleji vstřebávala do těla. »Čarodějnice« se pak spíš poddávala sexuálním fantaziím a halucinacím. Tření tyče však vypadalo jako jízda koňmo, což byla typická představa o čarodějnických sletech na sabat.

Největší oblibu i význam měl rulík právě ve středověku, jeho stopy však sahají až do antických mýtů a bájí, ve kterých se rulík pančoval do vína při divokých oslavách boha úrody a plodnosti Dionýsa.

Ve středověku se stal v rukou čarodějnic mocným nástrojem, využívali jej ale i vojáci. V 11. století tak například porazili Skotové vojsko norského krále Canuta tím, že do tábora Norů poslali potraviny otrávené rulíkem. K poněkud méně tajemným a zlověstným účelům užívaly rulík vznešené italské dámy. Po kapkách usrkávaly šťávu z rulíku, protože věřily, že zasněný a omámený pohled s rozšířenými zorničkami je známkou okouzlující krásy.

Druhové jméno rulíku belladonna znamená v italštině »půvabná paní« a Carl Linné jej rulíku přiřadil právě pro jeho využívání italskými paničkami."

http://www.sa­lix.cz/rs/view­.php?cisloclan­ku=2005020204

Zlomocný – měl zlou moc nad člověkem svou jedovatostí atd.