Historie úprav
Odpověděl/a – 5.únor 11:46
Dnes existují tzv. sběrače surové bavlny, ale bohužel jen pro některé země.
„Sběrač surové bavlny (anglicky Cotton Picker, nesprávně Cotton Harvester) je zemědělský stroj určený ke sklizni bavlny ze zralých tobolek bavlníku (Gossypium). Je to jeden z několika typů mechanických sklízečů bavlny. Rozlišujeme dva základní typy tohoto stroje: s horizontálním sběracím ústrojím a s vertikálním sběracím ústrojím. Sběrač může být samojízdný nebo nesený, jednořádkový nebo dvouřádkový…ˇ“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sb%C4%9Bra%C4%8D_surov%C3%A9_bavlny
Existují dva typy sběračů, které se užíval í např. v T exasu – jde o tzv. nich je „stírací“ sběrač, Také v Arkansasu. Druhým typem sběrač je „vřeteno“ sběrač.
V roce 2007 byl navržený nový sběrač – Case IH Module Express 625 . atd.
https://en.wikipedia.org/wiki/Cotton_picker
"V Uzbekistánu i Turkmenistánu ntenzivní pěstování bavlny ve Střední Asi, tedy Uzbekistánu i Turkmenistánu , bylo započato za éry Ruské říše a vyvrcholilo v období Sovětského svazu.
Je známo, že Uzbekistán nutí své občany děti nutí k otrocké práci. V roce 2009 ve své publikaci vydané v Londýně SOAS (Škola orientálních a afrických studií) prohlásila, že alespoň 86 % oblastních škol (výzkum probíhal v roce 2008) bylo podrobeno požadavkům z vlády na pracovníky. Rekruty byly děti mezi 11 a 14 lety, od nichž se očekávalo, že sklidí 15 až 70 kilogramů bavlny vzhledem k jejich věku a místu sklizně. Po šesti letech a po jedné usilovné kampani, která měla přesvědčit výrobní společnosti k bojkotu uzbecké bavlny, se v Uzbekistánu nezměnilo zhola nic, o čemž také hovoří statistika, která říká, že Uzbekistán je nyní šestým největším producentem bavlny ve světě, a děti zůstávají stále největšími obětmi. Kritice čelí i Turkmenistán.
Ozývají se hlasy:
" Neměli bychom reformovat odvětví, které je neustále pod tlakem a ničí
životní prostředí? V klimatických podmínkách Uzbekistánu je mnohem
výhodnější a ekologičtější pěstovat ovoce a zeleninu. Pěstování
bavlny je rizikové pro zemědělskou kulturu naší země.
Karimovův režim není schopen reformovat odvětví bavlny (nebo snížit její produkci), jelikož, jak správně uvedl autor článku, tak toto odvětví živí politický systém země a ne obyčejné lidi." atd.
„Uzbecká sklizeň bavlny neživí obyčejné lidi, ale režim“
Autor: Zukhra Iakupbaeva; Překladatel: Dalibor Dula
https://cs.globalvoices.org/2014/11/1936
Informace uvedené v odkazu děsí, je to příklad vysilující práce, která přináší užitek jen někomu.
Odpověděl/a – 5.únor 11:50
Dnes existují tzv. sběrače surové bavlny, ale bohužel jen pro některé země.
„Sběrač surové bavlny (anglicky Cotton Picker, nesprávně Cotton Harvester) je zemědělský stroj určený ke sklizni bavlny ze zralých tobolek bavlníku (Gossypium). Je to jeden z několika typů mechanických sklízečů bavlny. Rozlišujeme dva základní typy tohoto stroje: s horizontálním sběracím ústrojím a s vertikálním sběracím ústrojím. Sběrač může být samojízdný nebo nesený, jednořádkový nebo dvouřádkový…ˇ“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sb%C4%9Bra%C4%8D_surov%C3%A9_bavlny
Existují dva typy sběračů, které se užíval í např. v T exasu – jde o tzv. nich je „stírací“ sběrač, Také v Arkansasu. Druhým typem sběrač je „vřeteno“ sběrač.
V roce 2007 byl navržený nový sběrač – Case IH Module Express 625 . atd.
https://en.wikipedia.org/wiki/Cotton_picker
"V Uzbekistánu i Turkmenistánu ntenzivní pěstování bavlny ve Střední Asi, tedy Uzbekistánu i Turkmenistánu , bylo započato za éry Ruské říše a vyvrcholilo v období Sovětského svazu.
Je známo, že Uzbekistán nutí své občany děti nutí k otrocké práci. V roce 2009 ve své publikaci vydané v Londýně SOAS (Škola orientálních a afrických studií) prohlásila, že alespoň 86 % oblastních škol (výzkum probíhal v roce 2008) bylo podrobeno požadavkům z vlády na pracovníky. Rekruty byly děti mezi 11 a 14 lety, od nichž se očekávalo, že sklidí 15 až 70 kilogramů bavlny vzhledem k jejich věku a místu sklizně. Po šesti letech a po jedné usilovné kampani, která měla přesvědčit výrobní společnosti k bojkotu uzbecké bavlny, se v Uzbekistánu nezměnilo zhola nic, o čemž také hovoří statistika, která říká, že Uzbekistán je nyní šestým největším producentem bavlny ve světě, a děti zůstávají stále největšími obětmi. Kritice čelí i Turkmenistán.
Ozývají se hlasy:
" Neměli bychom reformovat odvětví, které je neustále pod tlakem a ničí
životní prostředí? V klimatických podmínkách Uzbekistánu je mnohem
výhodnější a ekologičtější pěstovat ovoce a zeleninu. Pěstování
bavlny je rizikové pro zemědělskou kulturu naší země.
Karimovův režim není schopen reformovat odvětví bavlny (nebo snížit její produkci), jelikož, jak správně uvedl autor článku, tak toto odvětví živí politický systém země a ne obyčejné lidi." atd.
„Uzbecká sklizeň bavlny neživí obyčejné lidi, ale režim“
Autor: Zukhra Iakupbaeva; Překladatel: Dalibor Dula
https://cs.globalvoices.org/2014/11/1936
Informace uvedené v odkazu děsí, je to příklad vysilující práce, která přináší užitek jen někomu. Takto to bylo v minulosti i u černých otroků v Americe.
Odpověděl/a – 5.únor 14:46
Dnes existují tzv. sběrače surové bavlny, ale bohužel jen pro některé země.
„Sběrač surové bavlny (anglicky Cotton Picker, nesprávně Cotton Harvester) je zemědělský stroj určený ke sklizni bavlny ze zralých tobolek bavlníku (Gossypium). Je to jeden z několika typů mechanických sklízečů bavlny. Rozlišujeme dva základní typy tohoto stroje: s horizontálním sběracím ústrojím a s vertikálním sběracím ústrojím. Sběrač může být samojízdný nebo nesený, jednořádkový nebo dvouřádkový…ˇ“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sb%C4%9Bra%C4%8D_surov%C3%A9_bavlny
Existují dva typy sběračů, které se používaly např. v Texasu – jde o tzv. nich je „stírací“ sběrač, Také v Arkansasu. Druhým typem sběrače je „vřeteno“ sběrač.
V roce 2007 byl navržený nový sběrač – Case IH Module Express 625 . atd.
https://en.wikipedia.org/wiki/Cotton_picker
"Intenzivní pěstování bavlny ve Střední Asi, tedy Uzbekistánu i Turkmenistánu , bylo započato za éry Ruské říše a vyvrcholilo v období Sovětského svazu.
Je známo, že Uzbekistán nutí své občany děti nutí k otrocké práci. V roce 2009 ve své publikaci vydané v Londýně SOAS (Škola orientálních a afrických studií) prohlásila, že alespoň 86 % oblastních škol (výzkum probíhal v roce 2008) bylo podrobeno požadavkům z vlády na pracovníky. Rekruty byly děti mezi 11 a 14 lety, od nichž se očekávalo, že sklidí 15 až 70 kilogramů bavlny vzhledem k jejich věku a místu sklizně. Po šesti letech a po jedné usilovné kampani, která měla přesvědčit výrobní společnosti k bojkotu uzbecké bavlny, se v Uzbekistánu nezměnilo zhola nic, o čemž také hovoří statistika, která říká, že Uzbekistán je nyní šestým největším producentem bavlny ve světě, a děti zůstávají stále největšími obětmi. Kritice čelí i Turkmenistán.
Ozývají se hlasy:
" Neměli bychom reformovat odvětví, které je neustále pod tlakem a ničí
životní prostředí? V klimatických podmínkách Uzbekistánu je mnohem
výhodnější a ekologičtější pěstovat ovoce a zeleninu. Pěstování
bavlny je rizikové pro zemědělskou kulturu naší země.
Karimovův režim není schopen reformovat odvětví bavlny (nebo snížit její produkci), jelikož, jak správně uvedl autor článku, tak toto odvětví živí politický systém země a ne obyčejné lidi." atd.
„Uzbecká sklizeň bavlny neživí obyčejné lidi, ale režim“
Autor: Zukhra Iakupbaeva; Překladatel: Dalibor Dula
https://cs.globalvoices.org/2014/11/1936
Informace uvedené v odkazu děsí, je to příklad vysilující práce, která přináší užitek jen někomu. Takto to bylo v minulosti i u černých otroků v Americe.