Historie úprav

Annabellee

Odpověděl/a – 4.únor 11:12

Co udělá opravdu, nevím. Můžu Vám říct, co by udělat měla-dát Vám kontakty na psychology a jiná zařízení, kde se tímto problémem zabývají a kde by Vám mohli pomoci. Víte-potřebujete pomoci-sama se z toho těžko dostanete. Pochopte-je to nemoc a není zač se stydět ani mít pocity viny.
V dnešní době tím trpí spousta mladých lidí.
Princip je podobný, jako být závislý na drogách, automatech, alkoholu… Člověk nad tím ztratí kontrolu a nedokáže si poručit. Cítí obrovské napětí, kterého se lze zbavit jen tak, že se pořeže. Důležité pro vyléčení je zjistit, proč jste to začala dělat-a to je úkolem psychoterapie.
Ale konkrétně k Vašemu problému: Pokud to správně chápu(?), jde Vám o to, aby to lékařka nesdělila mamince, ve škole atd. Na Vašem místě bych lékařku s problémem seznámila, ještě než to zjistí sama a požádala ji o pomoc s tím, že to zatím zůstane jen mezi vámi dvěma. Pokud je rozumná, měla by na to přistoupit. Přístup rodičů k danému problému může často být kontraproduktivní-ale taky ne nutně(!).
Hlavně-hlavu vzhůru-NEJSTE PROTO ŽÁDNÝ BLÁZEN!!! A když, tak určitě ne větší, než kdokoli z nás všech ostatních. Dnes je „in“ chodit na psychoterapii a rozvíjet sebepoznání 🙂. Nejen,že se pak nebudete muset řezat, ale může Vám to pomoci žít šťastnější život a MÍT RÁDA SAMA SEBE.
(Koukněte na internet, určitě najdete fórum nebo sebepodpůrnou skupinu lidí s podobným problémem.)

Annabellee

Odpověděl/a – 5.únor 1:15

Co udělá opravdu, nevím. Můžu Vám říct, co by udělat měla-dát Vám kontakty na psychology a jiná zařízení, kde se tímto problémem zabývají a kde by Vám mohli pomoci. Víte-potřebujete pomoci-sama se z toho těžko dostanete. Pochopte-je to nemoc a není zač se stydět ani mít pocity viny.
V dnešní době tím trpí spousta mladých lidí.
Princip je podobný, jako být závislý na drogách, automatech, alkoholu… Člověk nad tím ztratí kontrolu a nedokáže si poručit. Cítí obrovské napětí, kterého se lze zbavit jen tak, že se pořeže. Důležité pro vyléčení je zjistit, proč jste to začala dělat-a to je úkolem psychoterapie.
Ale konkrétně k Vašemu problému: Pokud to správně chápu(?), jde Vám o to, aby to lékařka nesdělila mamince, ve škole atd. Na Vašem místě bych lékařku s problémem seznámila, ještě než to zjistí sama a požádala ji o pomoc s tím, že to zatím zůstane jen mezi vámi dvěma. Pokud je rozumná, měla by na to přistoupit. Přístup rodičů k danému problému může často být kontraproduktivní-ale taky ne nutně(!).
Hlavně-hlavu vzhůru-NEJSTE PROTO ŽÁDNÝ BLÁZEN!!! A když, tak určitě ne větší, než kdokoli z nás všech ostatních. Dnes je „in“ chodit na psychoterapii a rozvíjet sebepoznání 🙂. Nejen,že se pak nebudete muset řezat, ale může Vám to pomoci žít šťastnější život a MÍT RÁDA SAMA SEBE.
(Koukněte na internet, určitě najdete fórum nebo sebepodpůrnou skupinu lidí s podobným problémem.)

Že to zatím „zůstane mezi vámi dvěma“ jsem pochopitelně měla na mysli prozatím to oficiálně dávat na vědomi rodičům, škole a úřadům, ale řešit to nejprve na úrovni odborné pomoci, která je důležitá především, a neobejde se bez Vaší důvěry a spolupráce. Udělat z Vašich psychických problémů skandál a obviňovat Vás z toho či onoho umí každý, ale právě proto, že je to vážná věc, je nutná pomoc.Primum non nocere!