Historie úprav
Odpověděl/a – 12.prosinec 10:36
Morálka, mravnost jsou synonyma. O nich víme, že jde o slova podobného významu, takže se mohou lišit podle kontextu. Jak to bývá časté, významy se často přizpůsobují okolnostem.
Mravní hodnoty jsou ty, které ctím já, i když mohou být někdy „nemorální“, ale odpovídají mému svědomí.
Morální hodnoty jsou mravní hodnoty, které jsou v souladou s morálkou, tj. pravidly dané společnosti.
K tomu ještě patří etika – nauka o morálce, tedy věda.
Rozdíl mezi mravností a morálkou jsem vysvětlovala v otázce. Vycházela
jsem z Kantovy filozofie.
http://www.odpovedi.cz/otazky/co-se-da-v-dnesni-dobe-pozovat-za-mravne-a-co-jiz-za-nemravne
„Co se dá v dnešní společnosti považovat za za mravné a co již za
nemravné ?“
" Nedá se přesně odpovědět, protože je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.
Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve společnosti.
Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co sám považuje za správné, za morální …
Jak říkal Immanuel Kant ...... „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a
rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Ano mravní zákon je v člověku,
Takže co je pro jednoho mravné, pro jiného může být nemravné. Mravné nemusí být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
--
Příklad:.
Nedávno jsem četla, že jedna učitelka vystavuje na netu své akty. Je
přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná podle sebe
tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským pravidlům. Je
to podle morálky nemravné, nebo mravné?
Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální. Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest, která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.
Pokud někdo bude lhát, krást atd., jeho jednání je v rozporu s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když ostatní kradou ve velkém …
"Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“
Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou."
Odpověděl/a – 6.březen 16:13
Morálka, mravnost jsou synonyma. O nich víme, že jde o slova podobného významu, takže se mohou lišit podle kontextu. Jak to bývá časté, významy se často přizpůsobují okolnostem.
Mravní hodnoty jsou ty, které ctím já, i když mohou být někdy „nemorální“, ale odpovídají mému svědomí.
Morální hodnoty jsou mravní hodnoty, které jsou v souladou s morálkou, tj. pravidly dané společnosti.
K tomu ještě patří etika – nauka o morálce, tedy věda.
Rozdíl mezi mravností a morálkou jsem vysvětlovala v otázce. Vycházela
jsem z Kantovy filozofie.
http://www.odpovedi.cz/otazky/co-se-da-v-dnesni-dobe-pozovat-za-mravne-a-co-jiz-za-nemravne
„Co se dá v dnešní společnosti považovat za za mravné a co již za nemravné ?“
" Nedá se přesně odpovědět, protože je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.
Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve společnosti.
Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co sám považuje za správné, za morální …
Jak říkal Immanuel Kant ...... „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a
rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
https://azcitaty.cz/immanuel-kant/3970/
Ano mravní zákon je v člověku,
Takže co je pro jednoho mravné, pro jiného může být nemravné. Mravné nemusí být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A9_pravidlo
--
Příklad:.
Nedávno jsem četla, že jedna učitelka vystavuje na netu své akty. Je
přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná podle sebe,
tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským pravidlům. Je
to podle morálky nemravné, nebo mravné?
Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální. Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest, která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.
Pokud někdo bude lhát, krást atd., jeho jednání je v rozporu s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když ostatní kradou ve velkém …
"Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“
https://cs.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant
Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou."