Odpověděl/a – 9.prosinec 8:55
Samozřejmě, že nejde o úspornost ve smyslu peněz.
Důvodem při vzniku bylo to, že hebrejský (a další související jazyky – např. semitský) nepotřebují samohlásky pro rozlišování významu slov v přirozeném jazyce.
Většina hebrejských slov je sestavena z tříhláskových kořenů tak,
že slova se stejnými souhláskami jsou (obvykle) související. Liší se
pouze v tom, jak jsou „ohýbané“ v řeči, čísle, čase atd.
Bohužel často dochází k dvojznačnosti.
Kklasická hebrejština má CV © určitou strukturu, to znamená, že slovo nesmí začínat samohláskou. Většina Židů neumí vysllvit tzv. ráz.
Alef je první písmeno hebrejské abecedy a Tav je poslední. Hebrejská abeceda je často nazýván „alefbet“ podle počátečních písmen.
Poznámka: ráz je způsob výslovnosti – např. když jsou za sebou š stejné samohlásky táta a máma, nebo používat – nejdou o dvojhlákou ou atd.
Odpověděl/a – 9.prosinec 9:02
Samozřejmě, že jde o úspornost ve smyslu jazykovém.
Důvodem při vzniku bylo to, že hebrejský (a další související jazyky – např. semitský) nepotřebují samohlásky pro rozlišování významu slov v přirozeném jazyce.
Většina hebrejských slov je sestavena z tříhláskových kořenů tak,
že slova se stejnými souhláskami jsou (obvykle) související. Liší se
pouze v tom, jak jsou „ohýbané“ v řeči, čísle, čase atd.
Bohužel často dochází k dvojznačnosti.
Kklasická hebrejština má CV © určitou strukturu, to znamená, že slovo nesmí začínat samohláskou. Většina Židů neumí vysllvit tzv. ráz.
Alef je první písmeno hebrejské abecedy a Tav je poslední. Hebrejská abeceda je často nazýván „alefbet“ podle počátečních písmen.
Poznámka: ráz je způsob výslovnosti – např. když jsou za sebou š stejné samohlásky táta a máma, nebo používat – nejdou o dvojhlákou ou atd.
V tomto jazyce jde o tzv. disambiguaci = víceznačnému slovu (v hebrejštině skupině hlásek) přiřadit samohlásku, značku odpovídající správnému významu slova. Významy slov se tedy rozlišují na základě kontextu.
Odpověděl/a – 9.prosinec 9:04
Samozřejmě, že jde o úspornost ve smyslu jazykovém, možná i časovém atd.
Důvodem při vzniku bylo to, že hebrejský (a další související jazyky – např. semitský) nepotřebují samohlásky pro rozlišování významu slov v přirozeném jazyce.
Většina hebrejských slov je sestavena z tříhláskových kořenů tak,
že slova se stejnými souhláskami jsou (obvykle) související. Liší se
pouze v tom, jak jsou „ohýbané“ v řeči, čísle, čase atd.
Bohužel často dochází k dvojznačnosti.
Kklasická hebrejština má CV © určitou strukturu, to znamená, že slovo nesmí začínat samohláskou. Většina Židů neumí vysllvit tzv. ráz.
Alef je první písmeno hebrejské abecedy a Tav je poslední. Hebrejská abeceda je často nazýván „alefbet“ podle počátečních písmen.
Poznámka: ráz je způsob výslovnosti – např. když jsou za sebou š stejné samohlásky táta a máma, nebo používat – nejdou o dvojhlákou ou atd.
V tomto jazyce jde o tzv. disambiguaci = víceznačnému slovu (v hebrejštině skupině hlásek) přiřadit samohlásku, značku odpovídající správnému významu slova. Významy slov se tedy rozlišují na základě kontextu.
Odpověděl/a – 9.prosinec 9:05
Samozřejmě, že jde o úspornost ve smyslu jazykovém, možná i časovém atd. ale šetření papírem a psacími potřebami bych považovala za důsledek, nikoliv příčinu.
Důvodem při vzniku bylo to, že hebrejský (a další související jazyky – např. semitský) nepotřebují samohlásky pro rozlišování významu slov v přirozeném jazyce.
Většina hebrejských slov je sestavena z tříhláskových kořenů tak,
že slova se stejnými souhláskami jsou (obvykle) související. Liší se
pouze v tom, jak jsou „ohýbané“ v řeči, čísle, čase atd.
Bohužel často dochází k dvojznačnosti.
Kklasická hebrejština má CV © určitou strukturu, to znamená, že slovo nesmí začínat samohláskou. Většina Židů neumí vysllvit tzv. ráz.
Alef je první písmeno hebrejské abecedy a Tav je poslední. Hebrejská abeceda je často nazýván „alefbet“ podle počátečních písmen.
Poznámka: ráz je způsob výslovnosti – např. když jsou za sebou š stejné samohlásky táta a máma, nebo používat – nejdou o dvojhlákou ou atd.
V tomto jazyce jde o tzv. disambiguaci = víceznačnému slovu (v hebrejštině skupině hlásek) přiřadit samohlásku, značku odpovídající správnému významu slova. Významy slov se tedy rozlišují na základě kontextu.