Historie úprav
Odpověděl/a – 19.říjen 8:15
Jako vždy napoví etymologové, např. J. Rejzek
"křeček, křečkovat. Jen č.(stp.krzeczek). Onom. původu, podle jeho hlasu, lat. název Cricetus.
křeč, křečový, křečovitý. Všesl. -Psl. *kъrčь (v s./ch. s expr. změnou v g-) pro češtinu nevyhovuje, očekávali bychom z něho krč (tak v nář.). Snad křížení s kořenem *kręt- ‘kroutit, ohýbat’ který je v č. st. křátnout, :kroutit), srov. i polské. kręcz ‘strnutí, závrať’ . Psl. *kъrčь vychází z ie. *krk- od *(s)ker-k- ‘kroutit, ohýbat’"
Z toho vyplývá, že slova křeč a křeček mají rozdílný původ. Ale přeneseně mají oba výrazy k sobě vztah, Nikoliv kvůli tomu, že by křeček v blízkosti člověka mu způsobil křeče, ale spiš podle toho, jak se člověk chová. Jak to v češtině bývá, různé přirovnání vznikají často pomocí metafory nebo metonymie.
Křeček je člověk, kerý má některé vlastnosti křečka, např. je to chamtivec, malý bojovný člověk, prská, vzteká se apod.
" Křečkovi patří křeče (o tom, kdo zlostí ochuraví); Trefil
křečka. na křečka (křečkové se nejspíše poperou. O malých
lidech)."
Kottův slovník.
Odpověděl/a – 19.říjen 10:55
Jako vždy napoví etymologové, např. J. Rejzek
"křeček, křečkovat. Jen č.(stp.krzeczek). Onom. původu, podle jeho hlasu, lat. název Cricetus.
křeč, křečový, křečovitý. Všesl. -Psl. *kъrčь (v s./ch. s expr. změnou v g-) pro češtinu nevyhovuje, očekávali bychom z něho krč (tak v nář.). Snad křížení s kořenem *kręt- ‘kroutit, ohýbat’ který je v č. st. křátnout, :kroutit), srov. i polské. kręcz ‘strnutí, závrať’ . Psl. *kъrčь vychází z ie. *krk- od *(s)ker-k- ‘kroutit, ohýbat’"
Z toho vyplývá, že slova křeč a křeček mají rozdílný původ. Ale přeneseně mají oba výrazy k sobě vztah, Nikoliv kvůli tomu, že by křeček umístěný v blízkosti člověka mu způsobil křeče, ale spiš podle toho, jak se člověk chová.
Pravidelně opakuji, že v češtině se objevují různá přirovnání, přenesené významy, především pomocí metafory nebo metonymie.
Přeneseně – křeček je člověk, který má některé vlastnosti křečka, např. je to chamtivec, malý bojovný člověk, prská, vzteká se apod.
" Křečkovi patří křeče (o tom, kdo zlostí ochuraví); Trefil
křečka. na křečka (křečkové se nejspíše poperou. O malých
lidech)."
Kottův slovník.
Odpověděl/a – 19.říjen 10:58
Ptáte se na nomen omen, jde o jazykový pohled, takže v tomto případě ne.
Jako vždy napoví etymologové, např. J. Rejzek
"křeček, křečkovat. Jen č.(stp.krzeczek). Onom. původu, podle jeho hlasu, lat. název Cricetus.
křeč, křečový, křečovitý. Všesl. -Psl. *kъrčь (v s./ch. s expr. změnou v g-) pro češtinu nevyhovuje, očekávali bychom z něho krč (tak v nář.). Snad křížení s kořenem *kręt- ‘kroutit, ohýbat’ který je v č. st. křátnout, :kroutit), srov. i polské. kręcz ‘strnutí, závrať’ . Psl. *kъrčь vychází z ie. *krk- od *(s)ker-k- ‘kroutit, ohýbat’"
Z toho vyplývá, že slova křeč a křeček mají rozdílný původ. Ale přeneseně mají oba výrazy k sobě vztah, Nikoliv kvůli tomu, že by křeček umístěný v blízkosti člověka mu způsobil křeče, ale spiš podle toho, jak se člověk chová.
Pravidelně opakuji, že v češtině se objevují různá přirovnání, přenesené významy, především pomocí metafory nebo metonymie.
Přeneseně – křeček je člověk, který má některé vlastnosti křečka, např. je to chamtivec, malý bojovný člověk, prská, vzteká se apod.
" Křečkovi patří křeče (o tom, kdo zlostí ochuraví); Trefil křečka
na křečka (křečkové se nejspíše poperou. O malých lidech)."
Kottův slovník.