Historie úprav

Nuk nuk

Odpověděl/a – 2.září 12:21

Hm..... Jako rodič chápu, že táta chce, abyses věnovala učení. Každému rodiči záleží na tom, aby z jeho dítěte jednou bylo něco pořádného a dobrý prospěch ve škole je holt, chtě nechtě základem. Táta je také Tvůj jediný zákonný zástupce a zatím má nejen právo ale povinnost se postarat i o to, aby Tvé školní výsledky byly co nejlepší.
Tvůj prospěch ale není nejhorší. Na třech trojkách je sice i co vylepšit, ale i kdyby Ti zůstaly, dá se s nimi žít. Navíc, potřebuješ i něco jiného, než jen sedět nad učebnicemi, to by Tvým vědomostem nepomohlo. Potřebuješ i kamarády a trávit čas s nimi a děláním toho, co Tě baví. A c ose týče utrácení, pokud jsou to Tvé peníze a koupíš si za ně praktickou věc (peněženku) a křídy na vlasy které Ti nemají jak ublížit, osobně v tom nevydím problém.

Tvůj táta určitě nejdná správně, jestliže od Tebe vyžaduje neustále vysedávání nad učením, řve na Tebe kvůli maličkostem a místo toho, aby si promluvil s Tebou si stěžuje přítelkyni. Sebevraždou to ale určitě neřeš. Tím bys nevyřešila vůbec nic. Táta je možná také unavený a proto jedná takhle. Nejspíš chodí do práce, vydělává peníze, stará se o domácnost, o Tebe a pokud máš ještě sourozence, tak tedy i o ně a v neposlední řadě má i tu svou partnerku. Ty mu navíc sopíváš před očima a důvod, že se snaží Tě držet doma může být i strach z toho, že mu začneš utíkat za klukama.

Fajn, co tedy můžeš dělat. Určitě to ber tak, že tata se poslouchá, ale nemusí mít vždy pravdu. Pokud se po telefonu domluvíte, že si koupíš peněženku a pak přijdeš domů a budeš se učit, mělo by to tak i být. Věci, jako barvy na vlasy bych být Tebou raději nejdřív řekla tátovi a vysvětlila mu, že to stačí umýt, a pak, když bude souhlasit, pak kupovala.
Na druhou stranu by bylo fajn si s tátou určit nějaká pravidla. „tv tu a v tu dobu se budeš učit, a když to splníš půjdeš s kamarádkou ven“. Když někam půjdeš po škole a domluvíte se, že přijdeš dejme tomu ve 4 a budeš se učit, udělej to tak. Zkus s ním hrát „fair play“.
A pokud na Tebe n´bude i tak nepříjemný, zkuks si nejdřív popovídat s ním, co ho trápí, že je takový, a pokud to nepůjde, neboj se někomu svěřit. Pomáhá to.

Nuk nuk

Odpověděl/a – 2.září 12:23

Hm..... Jako rodič chápu, že táta chce, abyses věnovala učení. Každému rodiči záleží na tom, aby z jeho dítěte jednou bylo něco pořádného a dobrý prospěch ve škole je holt, chtě nechtě základem. Táta je také Tvůj jediný zákonný zástupce a zatím má nejen právo ale povinnost se postarat i o to, aby Tvé školní výsledky byly co nejlepší.
Tvůj prospěch ale není nejhorší. Na třech trojkách je sice i co vylepšit, ale i kdyby Ti zůstaly, dá se s nimi žít. Navíc, potřebuješ i něco jiného, než jen sedět nad učebnicemi, to by Tvým vědomostem nepomohlo. Potřebuješ i kamarády a trávit čas s nimi a děláním toho, co Tě baví. A c ose týče utrácení, pokud jsou to Tvé peníze a koupíš si za ně praktickou věc (peněženku) a křídy na vlasy které Ti nemají jak ublížit, osobně v tom nevydím problém.

Tvůj táta určitě nejdná správně, jestliže od Tebe vyžaduje neustále vysedávání nad učením, řve na Tebe kvůli maličkostem a místo toho, aby si promluvil s Tebou si stěžuje přítelkyni. Sebevraždou to ale určitě neřeš. Tím bys nevyřešila vůbec nic. Táta je možná také unavený a proto jedná takhle. Nejspíš chodí do práce, vydělává peníze, stará se o domácnost, o Tebe a pokud máš ještě sourozence, tak tedy i o ně a v neposlední řadě má i tu svou partnerku. Ty mu navíc dospíváš před očima a důvod, že se snaží Tě držet doma může být i strach z toho, že mu začneš utíkat za klukama.

Fajn, co tedy můžeš dělat. Určitě to ber tak, že tata se poslouchá, ale nemusí mít vždy pravdu. Pokud se po telefonu domluvíte, že si koupíš peněženku a pak přijdeš domů a budeš se učit, mělo by to tak i být. Věci, jako barvy na vlasy bych být Tebou raději nejdřív řekla tátovi a vysvětlila mu, že to stačí umýt, a pak, když bude souhlasit, pak kupovala.
Na druhou stranu by bylo fajn si s tátou určit nějaká pravidla. „tv tu a v tu dobu se budeš učit, a když to splníš půjdeš s kamarádkou ven“. Když někam půjdeš po škole a domluvíte se, že přijdeš dejme tomu ve 4 a budeš se učit, udělej to tak. Zkus s ním hrát „fair play“.
A pokud na Tebe n´bude i tak nepříjemný, zkuks si nejdřív popovídat s ním, co ho trápí, že je takový, a pokud to nepůjde, neboj se někomu svěřit. Pomáhá to.