Co dělat, když se můj otec chová takhle? Mate nějakou radu?

Nechtěl bych být v jeho kůži. Vychovávat sám dospívající dceru musí být pro muže nesmírně obtížné.
Jak se snášíš s jeho přítelkyní? Co tak si z ní udělat kamarádku a tím tatínka poněkud „změkčit“?

Prosim tě, to jsou úplné ptákoviny proti tomu, jaké nespravedlnosti jsem musel od fotra snášet já. Taťkové takoví prostě občas bývají. Vím, že tě to od něj hrozně mrzí, ale snaž se to hodit za hlavu, jen se nezatvrzuj. Ve vhodné chvíli, až bude v dobrém rozpoložení, se taťky na to jeho jednání zeptej. Věřím tomu, že kdyby šlo do tuhého, tak by se o tebe popral.

Upravil/a: Kepler

Zlotřilý otec chce, aby ses učila a ty si proto chceš sahat na život? Nebudeš to mít v životě lehké.

Muži v sobě mají přirozeně agresivitu, je nutné s nimi tedy podle toho jednat. To je pak problém pro ženy, protože ty chtějí mít doma sametového plyšáka, který nevypustí s úst sprosté slovo, když však dojde na nějako kritickou situaci, navoněný metrosexuál není vhodný k obraně.

To stejné platí ve vašem vztahu, chlapi jsou prostě někdy agresivní a je vhodné s nimi umět jednat. Co se týká studijních výkonů i rodiče by si měli uvědomit, že ně vždy mají doma génia a ne každý bude mít samé jedničky a ne každý vůbec touží po studiu a vzdělání, je hodně profesí, ve kterých není vůbec vzdělání potřeba. Nejlépe by bylo se také podívat jaké studijní výkony měl tvůj táta, totiž ne vždy byli rodiče ve škole úspěšní, takže by to chtělo srovnání a posoudit zda jsou jeho požadavky oprávněné. Ideální by bylo jej upozornit na to že ti učení moc nejde a že by bylo vhodné a by ti s ním pomáhal, sám se člověk bez výkladu toho moc nenaučí. A Pak by se vůbec vidělo jak to s jeho požadavky a nároky vůbec je. Co se týká barvení vlasů bych jej upozornil, že jsi žena i když mladá a že je to u žen normální i upravovat zevnějšek a zeptal bych se jestli nechce abys nosila třeba burku, chlapy je potřeba v tomto korigovat. Ale hlavně nejít to konfliktních situací, spíš se ptát a hovořit klidným hlasem a připravit si argumenty, většinou nebude mít právě argumenty on.

Nejlepší možnost je je jít od něj pryč. Absolutně s tím, co říká, nesouhlasím, a jelikož jsi žena, nemůžeš se proti němu nijak bránit.

Hele, dokud nemáš ve škole pětky, tak to tvého otce zajímat vůbec nemusí, a tebe už vůbec ne. Projít se dá v pohodě i se čtyřkami, a dosáhneš úplně stejného „úspěchu“, co jedničkáři. Škola není něco, na čem závisí život. Ani ti nejúspěšnější lidé na planetě ji nepotřebovali. Možná mu to zkus takhle vysvětlit, pokud nepochopí, jeho hloupost… Já být tebou bych šel za příbuznými, a žil s nimi, pokud nejsou stejní, jako on. Tímhle způsobem ti tvůj vlastní otec ničí život.

Hm..... Jako rodič chápu, že táta chce, abyses věnovala učení. Každému rodiči záleží na tom, aby z jeho dítěte jednou bylo něco pořádného a dobrý prospěch ve škole je holt, chtě nechtě základem. Táta je také Tvůj jediný zákonný zástupce a zatím má nejen právo ale povinnost se postarat i o to, aby Tvé školní výsledky byly co nejlepší.
Tvůj prospěch ale není nejhorší. Na třech trojkách je sice i co vylepšit, ale i kdyby Ti zůstaly, dá se s nimi žít. Navíc, potřebuješ i něco jiného, než jen sedět nad učebnicemi, to by Tvým vědomostem nepomohlo. Potřebuješ i kamarády a trávit čas s nimi a děláním toho, co Tě baví. A c ose týče utrácení, pokud jsou to Tvé peníze a koupíš si za ně praktickou věc (peněženku) a křídy na vlasy které Ti nemají jak ublížit, osobně v tom nevydím problém.

Tvůj táta určitě nejdná správně, jestliže od Tebe vyžaduje neustále vysedávání nad učením, řve na Tebe kvůli maličkostem a místo toho, aby si promluvil s Tebou si stěžuje přítelkyni. Sebevraždou to ale určitě neřeš. Tím bys nevyřešila vůbec nic. Táta je možná také unavený a proto jedná takhle. Nejspíš chodí do práce, vydělává peníze, stará se o domácnost, o Tebe a pokud máš ještě sourozence, tak tedy i o ně a v neposlední řadě má i tu svou partnerku. Ty mu navíc dospíváš před očima a důvod, že se snaží Tě držet doma může být i strach z toho, že mu začneš utíkat za klukama.

Fajn, co tedy můžeš dělat. Určitě to ber tak, že tata se poslouchá, ale nemusí mít vždy pravdu. Pokud se po telefonu domluvíte, že si koupíš peněženku a pak přijdeš domů a budeš se učit, mělo by to tak i být. Věci, jako barvy na vlasy bych být Tebou raději nejdřív řekla tátovi a vysvětlila mu, že to stačí umýt, a pak, když bude souhlasit, pak kupovala.
Na druhou stranu by bylo fajn si s tátou určit nějaká pravidla. „tv tu a v tu dobu se budeš učit, a když to splníš půjdeš s kamarádkou ven“. Když někam půjdeš po škole a domluvíte se, že přijdeš dejme tomu ve 4 a budeš se učit, udělej to tak. Zkus s ním hrát „fair play“.
A pokud na Tebe n´bude i tak nepříjemný, zkuks si nejdřív popovídat s ním, co ho trápí, že je takový, a pokud to nepůjde, neboj se někomu svěřit. Pomáhá to.

Upravil/a: Nuk nuk

Řeknu ti to asi takto. Jsem o něco málo starší než ty. Můj táta taky není můj největší kámoš, ale to co prožíváš ty, myslím zažívá spoustu holek i kluků. Může být hůř, moji kamarádku otec dost mlátil a to je teprv těžký. Já se svému tátovi s ničím nechlubím. Myslím, že jej to stejně nezajímá, akorát mi zkazí náladu. :) Jinak vzhledem k těm známkám, nevím jak se učíš, ale zkus se třeba učit jinou dobu, třeba ráno nebo tak, protože píšeš jak se v podstatě furt učíš a máš trojky, tak možná zkusit se nějak zlepšit. :) Táta by měl asi radost. :)