annas

Odpověděl/a – 27.srpen 15:14

Má i nemá. Dovíte se níž.

„No a jsme u slova čistě českého – u slova padouch. To dokonce figurovalo i ve staročeské právní terminologii. Padouch byl syn provinilce, který byl odsouzen k smrti, ale který nakonec nebyl popraven. Cituji z jednoho starého českého rukopisu: Ty děti slovú padúši, protože otec jejich padl pro skutek v súd a od súdu k smrti. Ještě obrazněji fakt odpadnutí od trestu naznačují některé raně novověké české slovníky – padouch je podle nich ten, kdo měl viset na šibenici, ale šťastnou náhodou z provazu v uvozovkách "odpadl“. Dodejme, že expresivní zabarvení slova padouch je podpořeno také odvozovací příponou -ouch. I když padouši existovali a existují v každém čase, dnešní právní terminologie toto slovo nepřipouští stejně jako další nelichotivá označení, ke kterým se příště ještě vrátíme. Každý může být podezřelý, obviněný, pachatel nebo odsouzený, ale nikoho si soud netroufne označit jako padoucha, lotra nebo lumpa.

http://www.roz­hlas.cz/olomou­c/okenko/_zpra­va/jazykove-lump-lotr-a-padouch--268317

Pokud máte na mysli exotické dřevo, tak se shodují jen hlásky
.----
Ale existuje u nás i příjmení Padouk/Paďouk, které je odvozené z obecného padouch, jehož původ uvádí J. Rejzek takto:

„Zjevně od :padat,ale motivace není zcela jistá. Snad prostě‘kdo mravně padl’či‘kdp odpadl od šibenice.“

Ve staročeštině se jako padouch, hláskovou změnou u příjmení Paďouk/Padouk nazývalo dítě, omilostněného odsouzence. Na Valašsku pak ironicky se tak pojmenovával evangelík, tedy odpadlík.
Dobrava Moldanová: Naše příjmení

Zřejmě ke změně došlo postupem doby, kdy se třeba prokázala nevina. Těžko říct, jak lidé tehdy uvažovali.

annas

Odpověděl/a – 27.srpen 16:02

Má i nemá. Dovíte se níž.

„No a jsme u slova čistě českého – u slova padouch. To dokonce figurovalo i ve staročeské právní terminologii. Padouch byl syn provinilce, který byl odsouzen k smrti, ale který nakonec nebyl popraven. Cituji z jednoho starého českého rukopisu: Ty děti slovú padúši, protože otec jejich padl pro skutek v súd a od súdu k smrti. Ještě obrazněji fakt odpadnutí od trestu naznačují některé raně novověké české slovníky – padouch je podle nich ten, kdo měl viset na šibenici, ale šťastnou náhodou z provazu v uvozovkách "odpadl“. Dodejme, že expresivní zabarvení slova padouch je podpořeno také odvozovací příponou -ouch.

http://www.roz­hlas.cz/olomou­c/okenko/_zpra­va/jazykove-lump-lotr-a-padouch--268317

Pokud máte na mysli exotické dřevo, tak se shodují jen hlásky
.----
Ale existuje u nás i příjmení Padouk/Paďouk, které je odvozené z obecného padouch, jehož původ uvádí J. Rejzek takto:

„Zjevně od :padat,ale motivace není zcela jistá. Snad prostě‘ kdo mravně padl ’či ‘kdo odpadl od šibenice.“

Ve staročeštině se jako padouch ( hláskovou změnou pak příjmení Paďouk/Padouk) nazývalo dítě omilostněného odsouzence, někdy i tělesně slabého.. Na Valašsku se pak takto ironicky pojmenovával evangelík, tedy odpadlík.
Dobrava Moldanová: Naše příjmení

Zřejmě ke změně došlo postupem doby – zmírnění změnou ch/k.

Dnes padouch podle SSJC = "hanl. bezcharakterní, podlý člověk; ničema, bídák, lotr, darebák, hanebník, podlec.