Historie úprav
Odpověděl/a – 12.květen 12:35
Pamatuji. Občas se mně podařilo koupit několik bonů, mám pocit, že jeden stál Kč 5. Stačily na nějaký svetřík, někdy k tomu přidat čokoládu nebo kafe, vystát frontu a nakoupeno.
Byla jsem v Tuzexu v Brně, v Ostravě, v Praze nikoliv.
Ale nějak nepostrádám, nákupy byly pro mě zanedbatelné. Jen si uvědomuji, že jsem poprvé ochutnala výbornou rozpustnou kávu. U nás se nedala běžně koupit.
Odpověděl/a – 12.květen 15:50
Pamatuji. Občas se mně podařilo koupit několik bonů, mám pocit, že jeden stál Kč 5. Stačily na nějaký svetřík, někdy k tomu přidat čokoládu nebo kafe, vystát frontu a nakoupeno.
Byla jsem v Tuzexu v Brně, v Ostravě, v Praze nikoliv.
Ale nějak nepostrádám, nákupy byly pro mě zanedbatelné. Jen si
uvědomuji, že jsem poprvé ochutnala výbornou rozpustnou kávu. U nás se
nedala běžně koupit.
Doplňuji:
V odkazu je článek Jaroslava Moravce o ČNB. Je v něm i zmínka
o tuzexových poukázkách.
Kromě toho, co uvedl cochee o původní zaměřením Tuzexu, najdeme dalšími zajímavosti.
"Tuzexové poukázky či bony, oficiálně „odběrní poukazy podniku zahraničního obchodu Tuzex“ skončily v létě 1992.
Prodejny Tuzex byly původně určeny pro devizové cizozemce, kteří zde utráceli své valuty nebo bony vyměněné za valuty při návštěvě Československa, a devizové tuzemce, kteří získali devizové prostředky při dlouhodobých pracovních cestách jako mzdu nebo úspory stravného, jako honoráře, dary, dědictví, výživné apod., ale také za prodej valut či zlata Státní bance československé. Cestami sekundárními (od oprávněných držitelů bonů) či terciárními (od pověstných „veksláků“, kteří byli i přes hrozby vysokých trestů za závažné trestné činy vesměs režimem tolerováni) však bylo nakupování v Tuzexu postupně dostupné prakticky každému."