Historie úprav
Odpověděl/a – 1.říjen 14:21
Ono to s těmi povely tak horké nebude.Jak kdy.
Spíš šlo o to,zneškodnit co nejvíc protivníků,a to co v nejkratší době.To by bylo střílení na povel kontraproduktivní.
Jde o tzv. „anglický luk“:
Největší pozornost a obdiv odedávna budí účinnost těchto zbraní. Dobové prameny hovoří zcela jasně o účinnosti dlouhého luku a výkonech anglických lučištníků. Například Geraldus Cambrensis v Itineráři arcibiskupa Baldwina ve Walesu. V knize I., kapitole IV. popisuje, co se dozvěděl od anglických bojovníků, kteří se s touto zbraní setkali během výše zmíněných válek ve Walesu. Podle jeho údajů šípy z těchto luků prostřelily čtyři palce (asi 10 cm) tlustou dubovou bránu. Jeden z rytířů byl šípem zasažen do stehna. Střela prorazila kroužkovou zbroj, prostřelila nohu, sedlo a ještě smrtelně zranil koně, na němž rytíř seděl. Dalšího bojovníka šíp doslova přišpendlil k sedlu. Účinný dostřel luku býval odhadován asi na 180 metrů a rychlost mířené střelby na 6 šípů za minutu (vycvičený janovský střelec z kuše – jedni z nejlepších středověkých střelců z kuše – dokázal za minutu vystřelit šípy dva). Při nemířené střelbě (ano i ta se využívala, hlavně v boji kdy lučištník střílel do davu lidí a nemusel tudíž příliš mířit) dokázali nejlepší angličtí lučištníci vypálit 10 – 12 střel za minutu. Tyto údaje často vzbuzují nedůvěru či skepsi a i v odborné literatuře byly často zpochybňovány. Řada experimentů ovšem ověřila, že naprosto neprávem. První přesvědčivý důkaz podal Američan Saxton Pope, který dokázal s replikou anglického luku střílet tak rychle, že než doletěl první šíp a zabodl se do terče, stačil vypustit k cíli dalších šest šípů. V roce 1924 podstoupil zajímavý souboj americký generál a vášnivý lukostřelec Thord Gray. Soupeřil s dvanácti střelci z pistolí. Terč měl v průměru 70 cm a střílelo se na vzdálenost 75 metrů. Generál dokázal zasáhnout terč celkem 70-krát ze 72 výstřelů. Jeho soupeři neměli ani dohromady tolik zásahů jako on sám. Další experimenty potvrdily i průraznost šípů. Šípy devadesát centimetrů dlouhé a vážící okolo 70 až 80 gramů při takových pokusech prorážely na krátkou vzdálenost dubové fošny o síle devíti centimetrů a ještě ve dvou stech metrech probíjely 2,5 cm silnou desku ze stejného dřeva. Další experimenty potvrdily, že šíp dokázal na padesát metrů bezpečně prorazit rytířskou zbroj a ještě na 150 metrů byl šíp schopný zabít nechráněného protivníka.
Odpověděl/a – 1.říjen 14:26
Ono to s těmi povely tak horké nebude.Jak kdy.
Spíš šlo o to,zneškodnit co nejvíc protivníků,a to co v nejkratší době.To by bylo střílení na povel kontraproduktivní.
Jde o tzv. „anglický luk“:
Největší pozornost a obdiv odedávna budí účinnost těchto zbraní. Dobové prameny hovoří zcela jasně o účinnosti dlouhého luku a výkonech anglických lučištníků. Například Geraldus Cambrensis v Itineráři arcibiskupa Baldwina ve Walesu. V knize I., kapitole IV. popisuje, co se dozvěděl od anglických bojovníků, kteří se s touto zbraní setkali během výše zmíněných válek ve Walesu. Podle jeho údajů šípy z těchto luků prostřelily čtyři palce (asi 10 cm) tlustou dubovou bránu. Jeden z rytířů byl šípem zasažen do stehna. Střela prorazila kroužkovou zbroj, prostřelila nohu, sedlo a ještě smrtelně zranil koně, na němž rytíř seděl. Dalšího bojovníka šíp doslova přišpendlil k sedlu. Účinný dostřel luku býval odhadován asi na 180 metrů a rychlost mířené střelby na 6 šípů za minutu (vycvičený janovský střelec z kuše – jedni z nejlepších středověkých střelců z kuše – dokázal za minutu vystřelit šípy dva). Při nemířené střelbě (ano i ta se využívala, hlavně v boji kdy lučištník střílel do davu lidí a nemusel tudíž příliš mířit) dokázali nejlepší angličtí lučištníci vypálit 10 – 12 střel za minutu. Tyto údaje často vzbuzují nedůvěru či skepsi a i v odborné literatuře byly často zpochybňovány. Řada experimentů ovšem ověřila, že naprosto neprávem. První přesvědčivý důkaz podal Američan Saxton Pope, který dokázal s replikou anglického luku střílet tak rychle, že než doletěl první šíp a zabodl se do terče, stačil vypustit k cíli dalších šest šípů. V roce 1924 podstoupil zajímavý souboj americký generál a vášnivý lukostřelec Thord Gray. Soupeřil s dvanácti střelci z pistolí. Terč měl v průměru 70 cm a střílelo se na vzdálenost 75 metrů. Generál dokázal zasáhnout terč celkem 70-krát ze 72 výstřelů. Jeho soupeři neměli ani dohromady tolik zásahů jako on sám. Další experimenty potvrdily i průraznost šípů. Šípy devadesát centimetrů dlouhé a vážící okolo 70 až 80 gramů při takových pokusech prorážely na krátkou vzdálenost dubové fošny o síle devíti centimetrů a ještě ve dvou stech metrech probíjely 2,5 cm silnou desku ze stejného dřeva. Další experimenty potvrdily, že šíp dokázal na padesát metrů bezpečně prorazit rytířskou zbroj a ještě na 150 metrů byl šíp schopný zabít nechráněného protivníka.
Doplňuji:
http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2006081004