Historie úprav

Terryle

Odpověděl/a – 19.leden 18:06

Tak teď jste mě zaskočil – pořádně ani nevím. ALe není to tím, že bych měla málo krásnejch vzpomínek, ale je jich tolik, že nevím, kterou vybrat. Asi pro mě mají velkej význam naprostý maličkosti, který mě ale hrozně nakopnou třeba na dlouhou dobu – a pak jsou srovnatelný třeba i s narozením bráchy, což je asi jediná velká radostná událost v rodině, kterou jsem zažila. Pak samozřejmě spousta malejch hezkejch chvil, ale ty už nejsou tak výrazný.
Kdežto některý unikátní procházky s focením, kdy se mi povedla nádherná fotka, která mi dělala radost třeba ještě roky… nebo když jsem náhodou narazila na knížku, kterou jsem sháněla hrozně dlouho… nebo bezstarostný blbnutí na koleji… nebo přijetí na vysokou.. nebo náhlá nabídka vysněný práce… nebo obecně pocit čistý hlavy při cestách letadlem… nebo vzpomínky na nádherný chvíle s přáteli… Jsou to hrozný blbosti, ale v tu chvíli měly obrovskej význam a daly mi optimismus nebo sílu do dalšího do života, což je hrozně moc. Můj život je víceméně samotářskej, takže se s vnímáním krásnejch okamžiků nemůžu omezovat jen na chvíle s blízkejma – musím si je hledat sama. Ale jsem šťastná. Vlastně nezávislá.

Terryle

Odpověděl/a – 19.leden 18:20

Tak teď jste mě zaskočil – pořádně ani nevím. ALe není to tím, že bych měla málo krásnejch vzpomínek, ale je jich tolik, že nevím, kterou vybrat. Asi pro mě mají velkej význam naprostý maličkosti, který mě ale hrozně nakopnou třeba na dlouhou dobu – a pak jsou srovnatelný třeba i s narozením bráchy, což je asi jediná velká radostná událost v rodině, kterou jsem zažila. Pak samozřejmě spousta malejch hezkejch chvil, ale ty už nejsou tak výrazný.
Kdežto některý unikátní procházky s focením, kdy se mi povedla nádherná fotka, která mi dělala radost třeba ještě roky… nebo když jsem náhodou narazila na knížku, kterou jsem sháněla hrozně dlouho… nebo bezstarostný blbnutí na koleji… nebo přijetí na vysokou.. nebo náhlá nabídka vysněný práce… nebo obecně pocit čistý hlavy při cestách letadlem… nebo vzpomínky na nádherný chvíle s přáteli… Jsou to hrozný blbosti, ale v tu chvíli měly obrovskej význam a daly mi optimismus nebo sílu do dalšího do života, což je hrozně moc. Můj život je víceméně samotářskej, takže se s vnímáním krásnejch okamžiků nemůžu omezovat jen na chvíle s blízkejma – musím si je hledat sama. Ale jsem šťastná. Vlastně nezávislá.
Doplňuji:
Ale asi nejvíc nabitej neuvěřitelnejma zážitkama bylo pět týdnů v Irsku, kam jsme na vlastní pěst vyrazily ve dvaadvaceti s nejlepší kamarádkou – navštívily jsme místa, který měly neskutečnou atmosféru. Ale hlavně jsme byly naprosto soběstačný – vydělávaly jsme si hraním na ulici, staraly se samy o sebe, všecko jsme si zařídily samy. Úžasně silný bylo už jen to rozhodnutí, koupení letenek, sehnání bydlení, pak odhodlání jít ven a hrát a vidět, že se to lidem líbí, vidět jejich úsměvy, slyšet povzbudivý slova a cinkání drobnejch do furtálu… :o) Hodně silnej byl pán, kterej na nás zdálky koukal asi půl hodiny, až jsme si myslely, že na někoho čeká. Nic nedělal, nic neříkal, ale po půlhodině přišel, dal nám do ruky každé bankovku (nehodil ji do futrálu jako ostatní), poděkoval a odešel. To bylo moc zvláštní a nějak na to nemůžu zapomenout.