Nejhezčí vzpomínka?

Tak u mně je to úplně jednoduché a myslím, že to tak má většina mamin, nejšťastnější jsem byla, když se mi narodily zdravé děti.

jako u všech i u mne je nejkrásnější vzpomínka narození mých dětí,když jsem čekala první lékaři mě ujištovali že to bude holčička,všechny ultrazvuky tomu nasvědčovali,tak jsme měli všechno v dívčích barvách a i jméno vybráno jen na holku,jenže ejhle kluk jak buk,dodnes se tomu smějeme a dnes je mu už 20 let a říká mami ještě že tenkrát byly převážně černobílé fotky a není vydět má růžová peřinka a červaný kočárek,je to milé takto vzpomínat.Hezkých vzpomínek mám plno ale nejvíc mě překvapilo že se najdou lidé vstřícní,a hlavně dobří těm bych chctěla moc poděkovat,jelikož jako dítě jsme se odtud odstěhovali a žili v cizině,sem jsem se vrátila už jako dospělá po smrti mých rodičů,byla jsem tady skoro stracená a jen díky těmto dobrým lidem kteří mi hodně pomohli se zde zase cítím doma

Požádání o ruku, oznámení těhotenství, částečné vyléčení nemoci,zpráva, že jsem utekla další nemoci, … Krásných vzpomínek mám dost. Každopádně jsem nejvíce šťastná z toho, že má rodina je zdravá a fungující :))

Ale ta vzpomínka, při které se i rozpláču je, když se mne můj nynější manžel zeptal, zda s ním nechci chodit. Tenkrát jsem tomu našemu vztahu nedávala šanci a nevěřila, že to tak daleko dotáhneme :)

Tak teď jste mě zaskočil – pořádně ani nevím. ALe není to tím, že bych měla málo krásnejch vzpomínek, ale je jich tolik, že nevím, kterou vybrat. Asi pro mě mají velkej význam naprostý maličkosti, který mě ale hrozně nakopnou třeba na dlouhou dobu – a pak jsou srovnatelný třeba i s narozením bráchy, což je asi jediná velká radostná událost v rodině, kterou jsem zažila. Pak samozřejmě spousta malejch hezkejch chvil, ale ty už nejsou tak výrazný.
Kdežto některý unikátní procházky s focením, kdy se mi povedla nádherná fotka, která mi dělala radost třeba ještě roky… nebo když jsem náhodou narazila na knížku, kterou jsem sháněla hrozně dlouho… nebo bezstarostný blbnutí na koleji… nebo přijetí na vysokou.. nebo náhlá nabídka vysněný práce… nebo obecně pocit čistý hlavy při cestách letadlem… nebo vzpomínky na nádherný chvíle s přáteli… Jsou to hrozný blbosti, ale v tu chvíli měly obrovskej význam a daly mi optimismus nebo sílu do dalšího do života, což je hrozně moc. Můj život je víceméně samotářskej, takže se s vnímáním krásnejch okamžiků nemůžu omezovat jen na chvíle s blízkejma – musím si je hledat sama. Ale jsem šťastná. Vlastně nezávislá.
Doplňuji:
Ale asi nejvíc nabitej neuvěřitelnejma zážitkama bylo pět týdnů v Irsku, kam jsme na vlastní pěst vyrazily ve dvaadvaceti s nejlepší kamarádkou – navštívily jsme místa, který měly neskutečnou atmosféru. Ale hlavně jsme byly naprosto soběstačný – vydělávaly jsme si hraním na ulici, staraly se samy o sebe, všecko jsme si zařídily samy. Úžasně silný bylo už jen to rozhodnutí, koupení letenek, sehnání bydlení, pak odhodlání jít ven a hrát a vidět, že se to lidem líbí, vidět jejich úsměvy, slyšet povzbudivý slova a cinkání drobnejch do furtálu… :o) Hodně silnej byl pán, kterej na nás zdálky koukal asi půl hodiny, až jsme si myslely, že na někoho čeká. Nic nedělal, nic neříkal, ale po půlhodině přišel, dal nám do ruky každé bankovku (nehodil ji do futrálu jako ostatní), poděkoval a odešel. To bylo moc zvláštní a nějak na to nemůžu zapomenout.

Upravil/a: Terryle

Mám moc pěkné vzpomínky na mladíka,který mi učaroval,když mi bylo kolem 18,a začali jsme spolu chodit.Dodnes na něj vzpomínám,i když jsme se dlouho,moc dlouho neviděli,a přemýšlím o tom jací bychom byli dnes,jestli bychom měli rodinu,jestli vůbec bychom byli spolu…
Samozřejmě,pěkné vzpomínky mám i na první lásku,ale tenhle kluk byl prostě jedinečný…

Jsou to náhody a událodti, které se mi jednou za čas vynoří v paměti a donutí mě k slzám… Děkuji za hezkou otázku.