Historie úprav
Odpověděl/a – 29.březen 13:08
Ano, v drtivé většině případů (nejspíš ve všech), si za to můžou zcela sami. Špatné zřízení, systémy a vedení/organizace… neumí vést a organizovat se. Nefungují dobře. A bývalé koloniální mocnosti na to dnes nemají žádný vliv a není ani jejich přímou vinou, že ty státy, skončily tam, kde skončily. Dostaly, co chtěly. A neumí využívat ničeho.
Protože to není o svobodě*. Svoboda je spíš efekt (něčeho). Svoboda
z něčeho pramení.
*A v tomto smyslu samozřejmě ani o samostatnosti. Což nemusí být vždy
totéž (i když zrovna u koloniálních států ano).
*Nemluvě o tom, že samotné osamostatnění (zde z koloniální poroby)
není zárukou k automatické svobodě.
Chaotických příležitostí často využili diktátoři,
socialismus/totality, ozbrojené skupiny, atd.
Některé současné mocnosti však ještě přilévají olej do ohně (pokud jde třeba o některé chudé africké země). Některé úmyslně, jiné s dobrým úmyslem. Jedny na afr. zemích parazitují a operují tam. Druhé se snaží posílat pomoc, být humánní, posílat peníze apod. To však mnohé ty země/regiony dělá závislými, nesamostatnými, neschopnými, v nedostatku a udržuje je to kolikrát v malthusiánské pasti. Nejsou díky tomu schopni růst a vzchopit se, ty pomoci často podporují stagnaci a není to výhodné ani pro jednoho (ani pro ty země, které pomoc posílají, ani ty africké, které je přijímají). Pomoc není nikdy dostatečná (to ani nejde), ale přesto je zcela zásadní – tj. pomáhá, ale ne tak, aby situace řešily.. a tak to může jít do nekonečna. V jednoduchém přirovnání by to trochu jako v tom čísnkém přísloví: Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.
Odpověděl/a – 29.březen 13:12
Ano, v drtivé většině případů (nejspíš ve všech), si za to můžou zcela sami. Špatné zřízení, systémy a vedení/organizace… neumí vést a organizovat se. Nefungují dobře. A bývalé koloniální mocnosti na to dnes nemají žádný vliv a není ani jejich přímou vinou, že ty státy, skončily tam, kde skončily. Dostaly, co chtěly. A neumí využívat ničeho.
Protože to není o svobodě*. Svoboda je spíš efekt (něčeho). Svoboda
z něčeho pramení.
*A v tomto smyslu samozřejmě ani o samostatnosti. Což nemusí být vždy
totéž (i když zrovna u kolonií ano).
*Nemluvě o tom, že samotné osamostatnění (zde z koloniální poroby)
není zárukou k automatické svobodě.
Chaotických příležitostí často využili diktátoři,
socialismus/totality, ozbrojené skupiny, ideologie/fanatismy, atd.
BTW Některé současné mocnosti však ještě přilévají olej do ohně (pokud jde třeba o některé chudé africké země). Některé úmyslně, jiné s dobrým úmyslem. Jedny na afr. zemích parazitují, operují tam, vměšují se, ‚vyvlastňují‘ – využívají (nebo spíš zneužívají) příležiostí. Druhé se snaží posílat pomoc, být humánní, posílat peníze, jídlo, apod. To však mnohé ty země/regiony dělá závislými, nesamostatnými, neschopnými, v nedostatku a udržuje je to kolikrát v malthusiánské pasti. Nejsou díky tomu schopni růst a vzchopit se, projít si krizí (z krize ven), ty pomoci často podporují stagnaci, utlumují příležitosti/možnosti a není to výhodné ani pro jednoho (ani pro ty země, které pomoc posílají, ani ty africké, které je přijímají). Pomoc není nikdy dostatečná (to ani není možné), ale přesto je zcela zásadní – tj. samozřejmě pomáhá, ale ne tak, aby situace vy/řešily.. a tak to může jít do nekonečna. Situace z níž není úniku, stále stejné poměry, nekončící pomoc a neuspokojitelné potřeby. V jednoduchém přirovnání by to trochu jako v tom čísnkém přísloví: Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.