Historie úprav
Zeptal/a se – 16.únor 19:17
Jste věřící?
Kultura a společnost – Náboženství
Jednoduchá otázka? No, ne tak docela, protože aby odpovědi na ni měly potřebný vypovídající charakter, musíme si definovat pojem víra:
Filosofie rozlišuje mezi epistemologickým významem pojmu víra a mezi psychologickým a náboženským významem pojmu víra. Jak se ukáže, budeme potřebovat oba.
Z pohledu psychologického a náboženského je víra celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Jedná se také o důvěru v poznatky nebo vzpomínky, třeba také v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe či ve vlastní úsudek. Z pohledu křesťanského je víra kumulace ideí důvěry, jistoty, pevného přesvědčení a někdy také věrnosti. Přímo v Novum Testamentum je vyjádřena, ku příkladu, v listu Israelitům: „Est autem fides sperandorum substantia rerum, argumentum non parentum.“ (Epistola ad Hebraeos, capitulum XI., articulus 1; volně přeloženo: Víra je podstatou věcí, v které doufáme a argumenty rodičů nejsou důkazy. – klidně si to porovnejte s vašim překladem Bybelu, Sicher tam bude něco úplně jiného).
My ale odhlédneme jak od definice víry křesťanské, tak od definice víry Israelitů, nebo jakékoli jiné náboženské, která je poněkud determinována metafysickým pojetím světa a dogmatikou.
K definování pojmu víra nám pomůže epistemologický význam, to jest, přesvědčení, že je něco skutečné či pravdivé, což se dá také, filosoficky, vyjádřit jako „odůvodněná pravdivá víra“.
Přirozeně otázka se týká víry ve věci nadpřirozené, zejména pak existence, či neexistence, bohů, démonů, anjelů, Satana, duchů, posmrtného života, reinkarnace, zkrátka a dobře věcí, které nikdo nikdy neviděl, nelze je exaktně prokázat, a přesto mají, často velmi podstatné, místo v životě většiny lidí na světě.
Tedy, jestliže jste přesvědčení, že bohové nejsou, protože … (osobní zkušenost, vědecké poznání etc.), avšak připouštíte, alespoň hypotheticky, že existence něčeho podobného je možná, nejste věřící, protože vycházíte z racionálního poznání a nejdete za něj.
Jestliže jste však přesvědčeni, že bohové nejsou (proto, nebo proto) a existenci bohů, eo ipso margo vašeho poznání, nepřipouštíte, pak – prostě a jednoduše – věřící jste, poněvadž věříte, že bohové nejsou. To nemá být kritika, víra jako víra, ale je to víra.
Poznamenávám, že mezi víru patří i „duchovno“: kyvadlo, věštění z ruky, karet, kávové ssedliny etc. etc. etc.
Proto je odpověď na otázku, pouze a jen, ano a ne. Protože člověk je věřící, nebo není věřící, nic mezi tím neexistuje. Pokud neřeší, věřící není, protože víra, jakákoli, je vědomý akt vůle. Jestliže připouští, že je možné, že „něco“ je, ale stejně tak dobře, že není, není věřící. Ale pokud nepřipouští existenci „ničeho víc“ jako apriorismus, tj. neexistenci „něčeho víc“ bere jako dogmatické factum, je věřící.
Na tuto otázku mne navedl Roman tady: https://www.odpovedi.cz/otazky/mate-osobni-zkusenost-se-svedky-jehovovymi, neboť, ve své odpovědi, tvrdí, že „každý něčemu věříme, že?“
Já si to nemyslím, ale třeba se mýlím: tak co, „každý něčemu věříme“, nebo nikoli?
Zeptal/a se – 17.únor 10:34
Jste věřící?
Kultura a společnost – Náboženství
Jednoduchá otázka? No, ne tak docela, protože aby odpovědi na ni měly potřebný vypovídající charakter, musíme si definovat pojem víra:
Filosofie rozlišuje mezi epistemologickým významem pojmu víra a mezi psychologickým a náboženským významem pojmu víra. Jak se ukáže, budeme potřebovat oba.
Z pohledu psychologického a náboženského je víra celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Jedná se také o důvěru v poznatky nebo vzpomínky, třeba také v to, že nás neklamou smysly, víra v sebe či ve vlastní úsudek. Z pohledu křesťanského je víra kumulace ideí důvěry, jistoty, pevného přesvědčení a někdy také věrnosti. Přímo v Novum Testamentum je vyjádřena, ku příkladu, v listu Israelitům: „Est autem fides sperandorum substantia rerum, argumentum non parentum.“ (Epistola ad Hebraeos, capitulum XI., articulus 1; volně přeloženo: Víra je podstatou věcí, v které doufáme a argumenty rodičů nejsou důkazy. – klidně si to porovnejte s vašim překladem Bybelu, Sicher tam bude něco úplně jiného).
My ale odhlédneme jak od definice víry křesťanské, tak od definice víry Israelitů, nebo jakékoli jiné náboženské, která je poněkud determinována metafysickým pojetím světa a dogmatikou.
K definování pojmu víra nám pomůže epistemologický význam, to jest, přesvědčení, že je něco skutečné či pravdivé, což se dá také, filosoficky, vyjádřit jako „odůvodněná pravdivá víra“.
Přirozeně otázka se týká víry ve věci nadpřirozené, zejména pak existence, či neexistence, bohů, démonů, anjelů, Satana, duchů, posmrtného života, reinkarnace, zkrátka a dobře věcí, které nikdo nikdy neviděl, nelze je exaktně prokázat, a přesto mají, často velmi podstatné, místo v životě většiny lidí na světě.
Tedy, jestliže jste přesvědčení, že bohové nejsou, protože … (osobní zkušenost, vědecké poznání etc.), avšak připouštíte, alespoň hypotheticky, že existence něčeho podobného je možná, nejste věřící, protože vycházíte z racionálního poznání a nejdete za něj.
Jestliže jste však přesvědčeni, že bohové nejsou (proto, nebo proto) a existenci bohů, eo ipso margo vašeho poznání, nepřipouštíte, pak – prostě a jednoduše – věřící jste, poněvadž věříte, že bohové nejsou. To nemá být kritika, víra jako víra, ale je to víra.
Poznamenávám, že mezi víru patří i „duchovno“: kyvadlo, věštění z ruky, karet, kávové ssedliny etc. etc. etc.
Proto je odpověď na otázku, pouze a jen, ano a ne. Protože člověk je věřící, nebo není věřící, nic mezi tím neexistuje. Pokud neřeší, věřící není, protože víra, jakákoli, je vědomý akt vůle. Jestliže připouští, že je možné, že „něco“ je, ale stejně tak dobře, že není, není věřící. Ale pokud nepřipouští existenci „ničeho víc“ jako apriorismus, tj. neexistenci „něčeho víc“ bere jako dogmatické factum, je věřící.
Na tuto otázku mne navedl Roman tady: https://www.odpovedi.cz/otazky/mate-osobni-zkusenost-se-svedky-jehovovymi, neboť, ve své odpovědi, tvrdí, že „každý něčemu věříme, že?“
Já si to nemyslím, ale třeba se mýlím: tak co, „každý něčemu věříme“, nebo nikoli?