Historie úprav
Zeptal/a se – 4.červen 10:21
Neohleduplnost v komunikaci a následné omluvy partnera
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Pěkný den, omlouvám se za délku příspěvku. Před pár měsíci jsem po rozvodu začala nový vztah. Přítel je o pár let starší, od rozvodu mu už uplynulo několik let a poznal pár přítelkyň. Je hodně dominantní a vzhledem k tomu, že já nejsem nijak výrazně submisivní, tak na sebe občas „narazíme“. V tomto vztahu jsem ale já ten, kdo je smířlivější. Když se napije, bývá nepříjemný (druhý den si to ale nepamatuje) – naposledy mi řekl, že by nemohl žít s hysterkou a kdybych jí byla, tak by mě „poslal do p.....“ Další den, když jsem mu jeho slova připomněla, tak mě nařknul, že si vymýšlím. Včera jsem mu po telefonu říkala, že mi chybí a těším se na něj. Tak se ozval, že nechápe, jak si na něj po tak krátké době můžu udělat citovou vazbu. On mi ale první říkal, jak mě miluje (já to ještě říct neumím, pro mě „milovat někoho“ je hodnota prověřená časem, vždy mu odpovím, že ho mám ráda / je mi s ním dobře) a že se na mě těší a chybím mu. Když jsem mu tahle slova připomněla, tak odpověděl, že překrucuji skutečnost a řeším blbosti. Hovor pak přešel k něčemu jinému a ukončil ho tím, že mu moc chybím. Hned ráno mi psal, jak mě miluje. Bohužel na to nemám reakci. Ještě mi pak volal a povídal si, jako by nikdy včerejší rozhovor nebyl. Jedna z jeho kamarádek mi říkala, že často prudí. To má tedy svatou pravdu. Rozumíme si, máme podobné zájmy, v jádru je vlastně hodný chlap, přijal by i mé děti, ale … Nechce se mi zatím vztah ukončit, přesto si nejsem jistá, jestli to takhle chci. Děkuji
Zeptal/a se – 9.červen 1:41
Jak řešit neohleduplnost v komunikaci a následné omluvy partnera?
Rodina a vztahy – Partnerství, manželství
Pěkný den, omlouvám se za délku příspěvku. Před pár měsíci jsem po rozvodu začala nový vztah. Přítel je o pár let starší, od rozvodu mu už uplynulo několik let a poznal pár přítelkyň. Je hodně dominantní a vzhledem k tomu, že já nejsem nijak výrazně submisivní, tak na sebe občas „narazíme“. V tomto vztahu jsem ale já ten, kdo je smířlivější. Když se napije, bývá nepříjemný (druhý den si to ale nepamatuje) – naposledy mi řekl, že by nemohl žít s hysterkou a kdybych jí byla, tak by mě „poslal do p.....“ Další den, když jsem mu jeho slova připomněla, tak mě nařknul, že si vymýšlím. Včera jsem mu po telefonu říkala, že mi chybí a těším se na něj. Tak se ozval, že nechápe, jak si na něj po tak krátké době můžu udělat citovou vazbu. On mi ale první říkal, jak mě miluje (já to ještě říct neumím, pro mě „milovat někoho“ je hodnota prověřená časem, vždy mu odpovím, že ho mám ráda / je mi s ním dobře) a že se na mě těší a chybím mu. Když jsem mu tahle slova připomněla, tak odpověděl, že překrucuji skutečnost a řeším blbosti. Hovor pak přešel k něčemu jinému a ukončil ho tím, že mu moc chybím. Hned ráno mi psal, jak mě miluje. Bohužel na to nemám reakci. Ještě mi pak volal a povídal si, jako by nikdy včerejší rozhovor nebyl. Jedna z jeho kamarádek mi říkala, že často prudí. To má tedy svatou pravdu. Rozumíme si, máme podobné zájmy, v jádru je vlastně hodný chlap, přijal by i mé děti, ale … Nechce se mi zatím vztah ukončit, přesto si nejsem jistá, jestli to takhle chci. Děkuji