Historie úprav
Zeptal/a se – 5.leden 13:28
Jak přežít další školní rok?
Rodina a vztahy – Přátelé
Zdravím Vás,
nejprve bych Vám chtěla říct něco ve zkratce o sobě.
Jmenuju se Karolína,je mi 13 let->7.třída. Jsem jasný introvert,takže
jsem tichá atd. prostě klasický introvert.
A teď k věci:
Mám obrovský odpor ke škole,ve škole není jediná věc,na kterou bych se
těšila. Ráno vstávám s velkou úzkostí,strachem a obav. Nemám ani
jednoho kamaráda,teď to myslím opravdu vážně. Nemám nikoho,za kým bych
mohla zajít,popovídat si s ním,svěřit se s problemáma a tak..prostě
takovou osobu nemám (možná tak na nějakých internetových
chatech-anonymních). Ve škole jsem všem jen pro srandu,s nikým tam
nevychazím,oni ví že jsem slabá,nesmělá a že se neumím ubránit tak do
mně všichni jdou. Já sedím sama v lavici,všichni jsou někde po
skupinkách,já jsem sama. Jsem strašně citllivá,a když už na mně třeba
hodí nějaký papírek nebo něco,tak mi prostě u slzí oči a říkám si
„Co jsem komu udělala?“ Nebo mi třeba rozepínají schvalně
batoh,v hodinách na mně pořvávaj a já dělám že je neslyším. Všichni
mně pomlouvají..při ruzných kolektivních soutěžích jsem vždy ten
poslední „odpadlík“ Prostě tohle zažívám každý den. Snažila jsem se
to půlrok vydržet,ale už to nezvládám,všechno v sobě dusím,rodičům
jsem to neřekla,protože je nechci zatěžovat a stejně by s tím nic
neudělali,protože oni nemůžou říct spolužákům ať se ke mně chovaj
hezky. Tak si vždycky doma nahodím masku té vzorné,veselé holky a
přetvařuji se. Já vím,že bych měla jít k psychologovi,ale
nechci,protože on by to řekl našim. Vůbec nevím co mám dělat,prostě to
se už nedá zvládnout,mám každodenní deprese,každý den brečím,myslím
si,že už to takhle dál nevydržím. Uvažuju o změně školy,ale zase
můžu natrefit jetě na horší třídu. Já si připadám jak z jiné
planety… Všichni jsou swag,cool nadavají jak dlaždiči-já jsem pravý
opak. Nejraději bych třeba žila v nějakých 90. letech.
Teď jsem si i trochu odlehčila,ale nevím jak to dál řešit.
Zeptal/a se – 5.leden 13:30
Jak přežít další školní rok?
Rodina a vztahy – Přátelé
Zdravím Vás,
nejprve bych Vám chtěla říct něco ve zkratce o sobě.
Jmenuju se Karolína,je mi 13 let->7.třída. Jsem jasný introvert,takže
jsem tichá atd. prostě klasický introvert.
A teď k věci:
Mám obrovský odpor ke škole,ve škole není jediná věc,na kterou bych se
těšila. Ráno vstávám s velkou úzkostí,strachem a obav. Nemám ani
jednoho kamaráda,teď to myslím opravdu vážně. Nemám nikoho,za kým bych
mohla zajít,popovídat si s ním,svěřit se s problemáma a tak..prostě
takovou osobu nemám (možná tak na nějakých internetových
chatech-anonymních). Ve škole jsem všem jen pro srandu,s nikým tam
nevychazím,oni ví že jsem slabá,nesmělá a že se neumím ubránit tak do
mně všichni jdou. Já sedím sama v lavici,všichni jsou někde po
skupinkách,já jsem sama. Jsem strašně citllivá,a když už na mně třeba
hodí nějaký papírek nebo něco,tak mi prostě u slzí oči a říkám si
„Co jsem komu udělala?“ Nebo mi třeba rozepínají schvalně
batoh,v hodinách na mně pořvávaj a já dělám že je neslyším. Všichni
mně pomlouvají..při ruzných kolektivních soutěžích jsem vždy ten
poslední „odpadlík“ Prostě tohle zažívám každý den. Snažila jsem se
to půlrok vydržet,ale už to nezvládám,všechno v sobě dusím,rodičům
jsem to neřekla,protože je nechci zatěžovat a stejně by s tím nic
neudělali,protože oni nemůžou říct spolužákům ať se ke mně chovaj
hezky. Tak si vždycky doma nahodím masku té vzorné,veselé holky a
přetvařuji se. Já vím,že bych měla jít k psychologovi,ale
nechci,protože on by to řekl našim. Vůbec nevím co mám dělat,prostě to
se už nedá zvládnout,mám každodenní deprese,každý den brečím,myslím
si,že už to takhle dál nevydržím. Uvažuju o změně školy,ale zase
můžu natrefit jetě na horší třídu. Já si připadám jak z jiné
planety… Všichni jsou swag,cool nadavají jak dlaždiči-já jsem pravý
opak. Nejraději bych třeba žila v nějakých 90. letech.
Teď jsem si i trochu odlehčila,ale nevím jak to dál řešit.
Doplňuji:
*Omlouvám se za chybu v otázce,né rok,ale půl rok „pololetí“. Jsem
myšlenkama jinde.