Historie úprav

Questman

Zeptal/a se – 2.listopad 1:09

Co dělat? Je mi skorem 20 a pořád jsem neměl holku ani pusu jsem nedostal :(

Rodina a vztahy – Partnerství, manželství

Je to vůbec normální?
Už jsem zoufalý.

Questman

Zeptal/a se – 2.listopad 1:55

Co dělat? Je mi skorem 20 a pořád jsem neměl holku ani pusu jsem nedostal :(

Rodina a vztahy – Partnerství, manželství

Je to vůbec normální?
Už jsem zoufalý.
Doplňuji:
Samozřejmě že jsem hledal.
Hledal – našel – nelíbil – nezískal – ztatil.

Nejvyšší úspěch bylo držení se za ruku nebo spánek v objetí ale to bylo na party pod vlivem. Když já jsem takový (hodný?) vůl, že ani v tom stavu jsem se o nic nepokoušel, přesto (nebo právě proto), že jsem ji miloval.
Já už prostě nevím co dělat, proč nejsem víc hajzl? Spousta lidí co znám, ty holky prostě odvádějí na akcích pomalu po čtyřech do lesů a užívají si tam s holkami úplně mimo jejich ligu a já ani v opilosti nedokážu žít s tím, že by mě snad nějaká holka dala pusu když by to střízlivá neudělala.
Naposledy jsem s jednou (do dneška ji miluju a myslím na ni denně) před týdnem dvěma byl na párty. Ona to dost přehnala, objímala mě tam, padala po zemi apod., mělo se tam přespávat a jak jsem koukal na lidi co tam byli (většinou učňáci a ti „lesní unašeči“) tak jsem si řekl, že tuhle jim tam v tomhle stavu nenechám, tak jsem se (a ji) sebral a odvedl ji přes kilometr lesem a asi jeden a půl kiláku městem až domů. U dveří jsem jí pomohl otevřít a šel zase zpátky.
Není to tak, že bych mě nepřitahovala – naopak, mám jí plnou hlavu ale prostě nedokážu udělat nějaký krok s vědomím, že by si to třeba další den nepamatovala/vy­čítala (nehledě na to, že jsem nikdy žádnou holku nelíbal, takže to samozřejmě neumím a vůbec si nedokážu představit jak se to dělá v praxi). Mám pocit, že ona si myslí, že ji proto asi nechci ale tak to není!
Nejhorší je, že když není napitá, tak je na tom vlastně stejně jako já, taky se hodně stydí a do té poslední oslavy se nelíbala a mě nehorázně bolelo, když se to pak postupně dozvídala od ostatních a byla z toho nešťastná (protože ty lidi zná a denně vídá a teď je u nich za „lehkou“ co pár panácích jde s každým).

Nevím, je to pro mě dost zlé dilema – dodat si odvahu pitím a pak žít se svým svědomím nebo být dál ten „hodný“ blbec a denně se trápit v osamění?