Odpověděl/a – 18.leden 12:16
V každém případě je nutné s dětmi mluvit o penězích o jejích
hodnotě a nakládání s nimi.
Kdy dávat peníze dětem asi nelze jednoznačně stanovit, záleží i na
vyspělosti a podobně. Osobně jsem u svých dětí měl takový model. Od
druhé třídy dostávali pravidelně vždy na začátku měsíce kapesné.
K tomu jim přibyla občas nějak koruna od prarodičů a podobně. Kapesné
bylo pouze jejich na jejich spotřebu. Šli ze školy, chtěli zmrzlinu, musely
zvážit zda na to mají či ne.Obdobně se omezili i sladkosti při nákupech
z rodinného rozpočtu. Z kapesného si kupovali věci pro sebe, dárky na
vánoce a podobně. Pokud toužili po něčem, dost často jsme dělali dohodu,
podle toho jak jsem to považoval za nutné, jsme se vždy dohodli, že na
konkrétní věc přispěji třeba 50%, až si 50% našetří sami. Výše byla
různá, od nuly po 95%. Později jim k tomu přibyla i možnost haléřového
přivýdělku, Obdobně to pokračovalo i po skončení ZŠ. Tam se
samozřejmě částka zvyšovala. Vzniklo při tom spousta příběhů a
zajímavostí. Výsledek byl takový, že se přirozeně naučili hospodařit
s penězi a znát jejich hodnotu. Vede se to s nimi celý i dospělý život.
Vždy mají přede spočítané co je a co neni možné. Pokud vím, tak nikdy
neměli žádné vážné finanční problémy.
Kolik dávat dětem? Nelze jednoznačně odpovědět, záleží na věku a na
finančních možnostech rodiny. U prvňáčka cca 100 Kč. Na střední
škole bude částka třeba i několikatisícová, podle toho, co dítě
platí. Pokud si platí třeba všechno jídlo, cestovné, osobní potřeby,
bydlení a internátě nebo kolejích.
Setkávám se často s cizími dětmi. Některé děti mají na co si
vzpomenou, rodiče dají na cokoli a mají i dostatek peněz na běžnou
útrtu. Ti si většinou nedokáží vážit ničeho. I tam vidím, že děto,
které mají pravidelnou částku pro své potřeby, že rozvažují, plánují
a dovedou si více cenit hodnoty peněz i věcí.
Odpověděl/a – 18.leden 14:35
V každém případě je nutné s dětmi mluvit o penězích, o jejich
hodnotě a nakládání s nimi.
Kdy dávat peníze dětem asi nelze jednoznačně stanovit, záleží i na
vyspělosti a podobně. Osobně jsem u svých dětí měl takový model: od
druhé třídy dostávali pravidelně vždy na začátku měsíce kapesné.
K tomu jim přibyla občas nějak koruna od prarodičů a podobně. Kapesné
bylo pouze jejich pro jejich potřebu. Šli ze školy, chtěly zmrzlinu, musely
zvážit, zda na to mají, či ne.Obdobně se omezily i sladkosti při
nákupech z rodinného rozpočtu. Z kapesného si kupovaly věci pro sebe,
dárky na Vánoce a podobně. Pokud toužily po něčem, dost často jsme
dělali dohodu, podle toho, jak jsem to považoval za nutné, jsme se vždy
dohodli, že na konkrétní věc přispěji třeba 50 %, až si 50 %
našetří sami. Výše byla různá, od nuly po 95 %. Později jim k tomu
přibyla i možnost haléřového přivýdělku. Obdobně to pokračovalo i po
skončení ZŠ. Tam se samozřejmě částka zvyšovala. Vzniklo při tom
spousta příběhů a zajímavostí. Výsledek byl takový, že se přirozeně
naučily hospodařit s penězi a znát jejich hodnotu. Vede se to s nimi celý
i dospělý život. Vždy mají přede spočítané, co je a co neni možné.
Pokud vím, tak nikdy neměly žádné vážné finanční problémy.
Kolik dávat dětem? Nelze jednoznačně odpovědět, záleží na věku a na
finančních možnostech rodiny. U prvňáčka cca 100 Kč. Na střední
škole bude částka třeba i několikatisícová, podle toho, co dítě
platí. Pokud si platí třeba všechno jídlo, cestovné, osobní potřeby a
bydlení na internátě nebo kolejích.
Setkávám se často s cizími dětmi. Některé děti mají, na co si
vzpomenou, rodiče dají na cokoli a mají i dostatek peněz na běžnou
útratu. Ti si většinou nedokáží vážit ničeho. I tam vidím, že děti,
které mají pravidelnou částku pro své potřeby, že rozvažují, plánují
a dovedou si více cenit hodnoty peněz i věcí.