Historie úprav

cynique

Odpověděl/a – 14.leden 18:47

Touha po nesmrtelnosti je celkem normální záležitost.

Až do křesťanství viděl člověk ve smrti konec, ne-li života vůbec, tedy jistě konec pozemských radostí, a proto po ní netoužil. Přes tuto touhu po věčném životě si však uvědomoval, že věčné mládí je nemožné a že takto do nekonečna prodloužený život by se mohl stát břemenem, že tedy přece jen tím nejlepším pro člověka, když už se jednou narodil, je biická smrt – ve vysokém stáří – suavis exitus.
Na nesmrtelnost je celkem dost příkladů. Jak té chtěné – kouzelný nápoj mládí pije v Goethově tragedii Faust, alchymisty hledán elixír života, apoštol Jan, jemuž Kristus slíbil, že nezemře, dokud nepřijde poslední soud. Tak i té nechtěné, líčící útrapy lidí, kterým z toho, či onoho důvodu byla smrt odepřena – pověst o Ahasverovi, „věčném židu“, který prý kopl nebo udeřil do tváře Ježíše a byl odsouzen k tomu aby nikdy nezemřel. Ahasverské téma je nesčetněkrát literárně zpracované – Apollinaire, Vrchlický, Goethe, Čapek – Věc Makropulos – zpěvačka Emílie Marty, atd.

Jestli elixír života, pramen mládí (O Neill – The Fountain), „kněz Jan“, nebo nanotechnologie – jde stále o tu samou odvěkou touhu. Nic patologického.
☺

cynique

Odpověděl/a – 14.leden 19:56

Touha po nesmrtelnosti je celkem normální záležitost.

Až do křesťanství viděl člověk ve smrti konec, ne-li života vůbec, tedy jistě konec pozemských radostí, a proto po ní netoužil, naopak.
Přes touhu po věčném životě si však uvědomoval, že věčné mládí je nemožné a že takto do nekonečna prodloužený život by se mohl stát břemenem, že tedy přece jen tím nejlepším pro člověka, když už se jednou narodil, je biická smrt – ve vysokém stáří – suavis exitus.
Na nesmrtelnost je celkem dost příkladů. Jak té chtěné – kouzelný nápoj mládí pije v Goethově tragedii Faust, alchymisty hledán elixír života, apoštol Jan, jemuž Kristus slíbil, že nezemře, dokud nepřijde poslední soud. Tak i té nechtěné, líčící útrapy lidí, kterým z toho, či onoho důvodu byla smrt odepřena – pověst o Ahasverovi, „věčném židu“, který prý kopl nebo udeřil do tváře Ježíše a byl odsouzen k tomu aby nikdy nezemřel. Ahasverské téma je nesčetněkrát literárně zpracované – Apollinaire, Vrchlický, Goethe, Čapek – Věc Makropulos – zpěvačka Emílie Marty, atd.

Jestli elixír života, pramen mládí (O Neill – The Fountain), „kněz Jan“, nebo nanotechnologie – jde stále o tu samou odvěkou touhu. Nic patologického.
☺