Historie úprav
Odpověděl/a – 16.říjen 20:33
Sama jsem psavec, tedy spíše scénáře, tak se pokusím poradit z vlastních zkušeností :)
Na úvod asi zmiň, jak tvoje postava vypadá. To, jaká je, co má ráda a co zažila, to by se měl čtenář dozvídat v průběhu děje, až k tomu nastane vhodná situace. Kdybys napsala vše hned na úvod, čtenář by se umřel nudou, než by se prokousal k ději.
O postavě si nejdřív sama sepiš informace. Zkus se zamyslet nad jejím životem, který ději předcházel. To je velmi důležité, protože tyto události tvojí postavu zformovaly a ovlivňují její následující jednání. Je to někdo, koho vychovávala autoritativní matka? Bude bázlivý. Někdo, koho v dětství rozmazlovali? Nebude respektovat autority. Například. Zkus se také zamyslet nad vnitřními i vnějšími znaky. Vnitřní jsou ty, co si postava prožila, co má ráda, jestli je introvert/extrovert, jaký má temperament. Ty vnější jsou už hlavně odrazem a dokážou čtenářovi přiblížit, jaká postava je. Někdo, kdo se pořád obléká do černé/do šedé/do žluté/do růžové má pravděpodobně nějaký charakter. Třeba tvoje postava poslouchá nějakou hudbu – to se často odrazí v oblékání i ve smýšlení. Nebo chodí shrbená? Má nějaké jizvy?
Teprve pak se dej do děje. Nemusíš do povídky psát všechno, co sis před tím sepsala, protože jako autor bys o postavě měla vědět vždy víc, než tvůj čtenář.
K tomuto tématu doporučuji knihu Jak psát scénář od Syda Fielda. Je to sice taková scenáristická bible, ale najdeš v ní spousty informací i k povídkám. Dopočuju ještě „trilogii“ Markéty Dočekalové Tvůrčí psaní.
Odpověděl/a – 16.říjen 21:00
Sama jsem psavec, orientuji se tedy spíš na scénáře, tak se pokusím poradit z vlastních zkušeností :)
Na úvod asi zmiň, jak tvoje postava vypadá a jiné základní znaky. To, jaká je, co má ráda a co zažila, to by se měl čtenář dozvídat v průběhu děje, až k tomu nastane vhodná situace. Kdybys napsala vše hned na úvod, čtenář by umřel nudou, než by se prokousal k ději.
O postavě si nejdřív sama sepiš informace. Zkus se zamyslet nad jejím životem, který ději předcházel. To je velmi důležité, protože tyto události tvojí postavu zformovaly a ovlivňují její následující jednání. Je to někdo, koho vychovávala autoritativní matka? Bude bázlivý. Někdo, koho v dětství rozmazlovali? Nebude respektovat autority. Například. Zkus se také zamyslet nad vnitřními i vnějšími znaky. Vnitřní jsou ty, co si postava prožila, co má ráda, jestli je introvert/extrovert, jaký má temperament. Ty vnější jsou už hlavně odrazem a dokážou čtenářovi přiblížit, jaká postava je. Někdo, kdo se pořád obléká do černé/do šedé/do žluté/do růžové má pravděpodobně nějaký charakter. Třeba tvoje postava poslouchá nějakou hudbu – to se často odrazí v oblékání i ve smýšlení. Nebo chodí shrbená? Má nějaké jizvy? Chodí pěšky, nebo jezdí na kole, autem? Jakým?
Teprve pak se dej do děje. Nemusíš do povídky psát všechno, co sis před tím sepsala, protože jako autor bys o postavě měla vědět vždy víc, než tvůj čtenář.
K tomuto tématu doporučuji knihu Jak psát scénář od Syda Fielda. Je to
sice taková scenáristická bible, ale najdeš v ní spousty informací
i k povídkám. Doporučuju ještě „trilogii“ Markéty Dočekalové
Tvůrčí psaní (hlavně 1. a 2. díl).
_______________________________________________________________
Jak píše Syd Field, „Postava je základem. Je to srdce, duše a nervový systém vašeho příběhu.“ Dočekalová zase píše: „V USA se vyučuje tvůrčí psaní tak, že za běžné se považuje, když autor své postavy zná natolik důkladně, že ví, co mají v kapse.“