Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 6.říjen 16:00

I konzervování má svou historii. První konzervy souvisejí s Napoleonem, vím, že jsem už odpovídala, ale dotaz nemůžu najít.
–
"Dlouhá staletí – první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka – se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, mražení přírodním ledem a sněhem, přídavků různých koření, varu nebo jiných metod. Žádná z nich ale poživatiny nezachovala dlouhodobě čerstvé.

Jak to v historii lidstva často bývá, také popud k objevení nového a dokonalejšího způsobu uchování jídla vyšel z armády: tehdy generál dělostřelectva, pozdější císař Napoleon Bonaparte, vypsal v roce 1795 soutěž na zajištění zásob pro své muže v poli a válečné námořnictvo spojenou s vysokou finanční odměnou. Až v květnu 1809 se to povedlo francouzskému kuchaři a vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené skleněné nebo porcelánové nádobě a tepelné sterilizace; naložil do sklenic vývar, maso, fazole a hrášek a přístupu vzduchu zabránil pomocí vrstev nařezaného korku tak, aby jeho póry ležely vodorovně. Podle Apperta se proces nazývá appertizace čili tepelná sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech. Ačkoliv dnes již konzerva ztratila své výjimečné postavení, ve své době otevřela jídlu nové obzory.

Revoluční objev si rychle razil cestu světem. Především technologické problémy s konzervováním ve sklenicích vedly před dvěma sty lety k dalšímu vynálezu – konzervy vyrobené z plechu. Klasickou „plechovou“ konzervu v roce 1810 vymyslel a ihned patentoval Francouz Petr (Pierre) Durand, žijící trvale v Anglii. Králi Jiřímu III. předložil k posouzení místo sklenice pocínovanou železnou konzervu. Plech byl odolnější vůči nárazu a mechanickému poškození, snáze se s ním pracovalo při výrobě a přitom šlo plechové obaly utěsnit stejně dobře (ne-li lépe) jako nádoby skleněné. Svůj objev prodal Durand britskému královskému námořnictvu, které jej začalo široce využívat, neboť výhody plechových konzerv před sklenicemi byly markantní..
.
.
Kromě Apperta zasáhl do vývoje konzervování francouzský vědec Louis Pasteur, který přinesl hlubší poznatky o příčinách kažení potravin působením mikroorganismů a postupy tepelné konzervace ještě dále zdokonalil. V roce 1859 sestavil francouzský domácí kutil Ferdinand Carré chladicí stroj, který držel „v zimním spánku“ mikroorganismy v různých potravinách pomocí čpavku. Dalším milníkem v historii dlouhodobého přechovávání potravin byla léta 1875–1876, kdy německý fyzik a inženýr Karl Paul Gottfried von Linde zkonstruoval čpavkový chladicí stroj s kompresorem, takže mohla začít éra praktického skladování potravin v ledničkách a mrazících boxech. České hospodyňky informoval o konzervování a strojním chlazení potravin již v roce 1863 ve svých přednáškách a článcích Vojtěch Náprstek. Do jednotlivých domácností se však chladničky dostaly až v roce 1913 v Chicagu."
Bohumil Tesařík

http://dejiny­asoucasnost.cz/ar­chiv/2010/6/dve-ste-let-od-revolucniho-vynalezu/

annas

Odpověděl/a – 6.říjen 16:15

I konzervování má svou historii. První konzervy souvisejí s Napoleonem, vím, že jsem už odpovídala, ale dotaz nemůžu najít.
–
"Dlouhá staletí – první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka – se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, mražení přírodním ledem a sněhem, přídavků různých koření, varu nebo jiných metod. Žádná z nich ale poživatiny nezachovala dlouhodobě čerstvé.

Jak to v historii lidstva často bývá, také popud k objevení nového a dokonalejšího způsobu uchování jídla vyšel z armády: tehdy generál dělostřelectva, pozdější císař Napoleon Bonaparte, vypsal v roce 1795 soutěž na zajištění zásob pro své muže v poli a válečné námořnictvo spojenou s vysokou finanční odměnou. Až v květnu 1809 se to povedlo francouzskému kuchaři a vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené skleněné nebo porcelánové nádobě a tepelné sterilizace; naložil do sklenic vývar, maso, fazole a hrášek a přístupu vzduchu zabránil pomocí vrstev nařezaného korku tak, aby jeho póry ležely vodorovně.

Podle Apperta se proces nazývá appertizace čili tepelná sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech. Ačkoliv dnes již konzerva ztratila své výjimečné postavení, ve své době otevřela jídlu nové obzory.

Revoluční objev si rychle razil cestu světem. Především technologické problémy s konzervováním ve sklenicích vedly před dvěma sty lety k dalšímu vynálezu – konzervy vyrobené z plechu. Klasickou „plechovou“ konzervu v roce 1810 vymyslel a ihned patentoval Francouz Petr (Pierre) Durand, žijící trvale v Anglii. Králi Jiřímu III. předložil k posouzení místo sklenice pocínovanou železnou konzervu. Plech byl odolnější vůči nárazu a mechanickému poškození, snáze se s ním pracovalo při výrobě a přitom šlo plechové obaly utěsnit stejně dobře (ne-li lépe) jako nádoby skleněné. Svůj objev prodal Durand britskému královskému námořnictvu, které jej začalo široce využívat, neboť výhody plechových konzerv před sklenicemi byly markantní..
.
.
Kromě Apperta zasáhl do vývoje konzervování francouzský vědec Louis Pasteur, který přinesl hlubší poznatky o příčinách kažení potravin působením mikroorganismů a postupy tepelné konzervace ještě dále zdokonalil.

V roce 1859 sestavil francouzský domácí kutil Ferdinand Carré chladicí stroj, který držel „v zimním spánku“ mikroorganismy v různých potravinách pomocí čpavku.

Dalším milníkem v historii dlouhodobého přechovávání potravin byla léta 1875–1876, kdy německý fyzik a inženýr Karl Paul Gottfried von Linde zkonstruoval čpavkový chladicí stroj s kompresorem, takže mohla začít éra praktického skladování potravin v ledničkách a mrazících boxech.

České hospodyňky informoval o konzervování a strojním chlazení potravin již v roce 1863 ve svých přednáškách a článcích Vojtěch Náprstek. Do jednotlivých domácností se však chladničky dostaly až v roce 1913 v Chicagu."
Bohumil Tesařík

http://dejiny­asoucasnost.cz/ar­chiv/2010/6/dve-ste-let-od-revolucniho-vynalezu/

annas

Odpověděl/a – 6.říjen 16:22

I konzervování má svou historii.Záleží samozřejmě na tom, který způsob konzervace myslíte.

Např. první konzervy souvisejí s Napoleonem,. Vím určitě, že jsem Napoleona vzpomínala, nemůžu v archivu najít. Mohl také někdo smazat, jak pravidelně zjišťuji.
–
"Dlouhá staletí – první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka – se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, mražení přírodním ledem a sněhem, přídavků různých koření, varu nebo jiných metod. Žádná z nich ale poživatiny nezachovala dlouhodobě čerstvé.

Jak to v historii lidstva často bývá, také popud k objevení nového a dokonalejšího způsobu uchování jídla vyšel z armády: tehdy generál dělostřelectva, pozdější císař Napoleon Bonaparte, vypsal v roce 1795 soutěž na zajištění zásob pro své muže v poli a válečné námořnictvo spojenou s vysokou finanční odměnou. Až v květnu 1809 se to povedlo francouzskému kuchaři a vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené skleněné nebo porcelánové nádobě a tepelné sterilizace; naložil do sklenic vývar, maso, fazole a hrášek a přístupu vzduchu zabránil pomocí vrstev nařezaného korku tak, aby jeho póry ležely vodorovně.

Podle Apperta se proces nazývá appertizace čili tepelná sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech. Ačkoliv dnes již konzerva ztratila své výjimečné postavení, ve své době otevřela jídlu nové obzory.

Revoluční objev si rychle razil cestu světem. Především technologické problémy s konzervováním ve sklenicích vedly před dvěma sty lety k dalšímu vynálezu – konzervy vyrobené z plechu. Klasickou „plechovou“ konzervu v roce 1810 vymyslel a ihned patentoval Francouz Petr (Pierre) Durand, žijící trvale v Anglii. Králi Jiřímu III. předložil k posouzení místo sklenice pocínovanou železnou konzervu. Plech byl odolnější vůči nárazu a mechanickému poškození, snáze se s ním pracovalo při výrobě a přitom šlo plechové obaly utěsnit stejně dobře (ne-li lépe) jako nádoby skleněné. Svůj objev prodal Durand britskému královskému námořnictvu, které jej začalo široce využívat, neboť výhody plechových konzerv před sklenicemi byly markantní..
.
.
Kromě Apperta zasáhl do vývoje konzervování francouzský vědec Louis Pasteur, který přinesl hlubší poznatky o příčinách kažení potravin působením mikroorganismů a postupy tepelné konzervace ještě dále zdokonalil.

V roce 1859 sestavil francouzský domácí kutil Ferdinand Carré chladicí stroj, který držel „v zimním spánku“ mikroorganismy v různých potravinách pomocí čpavku.

Dalším milníkem v historii dlouhodobého přechovávání potravin byla léta 1875–1876, kdy německý fyzik a inženýr Karl Paul Gottfried von Linde zkonstruoval čpavkový chladicí stroj s kompresorem, takže mohla začít éra praktického skladování potravin v ledničkách a mrazících boxech.

České hospodyňky informoval o konzervování a strojním chlazení potravin již v roce 1863 ve svých přednáškách a článcích Vojtěch Náprstek. Do jednotlivých domácností se však chladničky dostaly až v roce 1913 v Chicagu."
Bohumil Tesařík

http://dejiny­asoucasnost.cz/ar­chiv/2010/6/dve-ste-let-od-revolucniho-vynalezu/