Historie úprav
Odpověděl/a – 4.září 12:41
Samozřejmě je to dané historicky, ve staré češtině bylo častější skloňování jmenné, než je dnes. Později vzniklo skloňování složené.
Tvar Páně je přídavné jméno, dnes nesklonné,. vztahující se k Bohu, Kristu, souvisíci s Bohem, Boží.
Původ:
"Tvar Páně totiž není nic jiného než forma, která se rozšířila absolutněa ustrnula, a znamená Pánův, Pánova, Pánovo. Ještě v 16. a 17. století se tvaru Páně hojně užívalo a vlastně ve spojeních jako páně Novákův, páně otcův existovalo toto slovo donedávna.
Jaké byly příčiny ustrnutí a absolutizace tvaru Páně?
Už v rané staré češtině se zmiňovaná přípona specia-
lizovala pro přivlastňování kolektivu, zatímco u přivlast-
ňování jednotlivci se prosadila přípona -óv, -in (dnes
otcův, matčin). Příčiny ustrnutí a zevšeobecnění tvaru
Páně tkvějí v bohoslužebném užívání, jistě i v hojné frek-
venci a ve významu slova a v takřka naprosté izolaci
tohoto typu přivlastňování jednotlivci v systému češti-
ny pozdějších dob. Říkám-li v takřka naprosté izolaci,
prozrazuji, že slovo Páně má přece jen své ustrnulé pří-
buzné. Jedním takovým příbuzným je přivlastňovací pří-
davné jméno Boží, kde se reflektuje varianta přípony
- jь, -ja, -je, totiž -ьjь, -ьja, -ьje (někdy se uvádí -ijь atd.).
Nemáme tedy tvar *Bohův, ale Boží. atd."
Podle Historické mluvnici je vysvětlené v odkazu
Odpověděl/a – 4.září 12:51
Je vidět, že stránka Ptejte se knihovny je tentokrát velmi stručná.
Samozřejmě je to dané historicky, ve staré češtině bylo častější skloňování jmenné, než je dnes a přivlastňovací – rozlišovaly se tvary pro jednotlivce a pro kolektiv. .
Později vzniklo z jmenného skloňování složené, u přivlastňovacích příd. jmen, některé tvary zastaraly, ale objevily se nové.
Tvar Páně je přídavné jméno, dnes nesklonné,. vztahující se k Bohu, Kristu, souvisíci s Bohem, Boží, jde o přivlastňování kolektivu.
Původ:
"Tvar Páně totiž není nic jiného než forma, která se rozšířila absolutněa ustrnula, a znamená Pánův, Pánova, Pánovo. Ještě v 16. a 17. století se tvaru Páně hojně užívalo a vlastně ve spojeních jako páně Novákův, páně otcův existovalo toto slovo donedávna.
Jaké byly příčiny ustrnutí a absolutizace tvaru Páně?
Už v rané staré češtině se zmiňovaná přípona specia-
lizovala pro přivlastňování kolektivu, zatímco u přivlast-
ňování jednotlivci se prosadila přípona -óv, -in (dnes
otcův, matčin). Příčiny ustrnutí a zevšeobecnění tvaru
Páně tkvějí v bohoslužebném užívání, jistě i v hojné frek-
venci a ve významu slova a v takřka naprosté izolaci
tohoto typu přivlastňování jednotlivci v systému češti-
ny pozdějších dob. Říkám-li v takřka naprosté izolaci,
prozrazuji, že slovo Páně má přece jen své ustrnulé pří-
buzné. Jedním takovým příbuzným je přivlastňovací pří-
davné jméno Boží, kde se reflektuje varianta přípony
- jь, -ja, -je, totiž -ьjь, -ьja, -ьje (někdy se uvádí -ijь atd.).
Nemáme tedy tvar *Bohův, ale Boží. atd."
Podle Historické mluvnici je vysvětlené v odkazu
Odpověděl/a – 4.září 13:03
Je vidět, že stránka Ptejte se knihovny je tentokrát velmi stručná.
Samozřejmě je to dané historicky, ve staré češtině bylo častější skloňování jmenné, než je dnes, a přivlastňovací – rozlišovaly se tvary pro jednotlivce a pro kolektiv. .
Později vzniklo z jmenného skloňování složené, u přivlastňovacích příd. jmen některé tvary zůstaly, al zastaraly, k tomu se objevily nové.
Tvar Páně je přídavné jméno, dnes nesklonné,. vztahující se k Bohu, Kristu, souvisíci s Bohem, Boží, jde o přivlastňování kolektivu.
Původ:
"Tvar Páně totiž není nic jiného než forma, která se rozšířila absolutně a ustrnula, a znamená Pánův, Pánova, Pánovo. Ještě v 16. a 17. století se tvaru Páně hojně užívalo a vlastně ve spojeních jako páně Novákův, páně otcův existovalo toto slovo donedávna.
Jaké byly příčiny ustrnutí a absolutizace tvaru Páně?
Už v rané staré češtině se zmiňovaná přípona specia-
lizovala pro přivlastňování kolektivu, zatímco u přivlast-
ňování jednotlivci se prosadila přípona -óv, -in (dnes
otcův, matčin). Příčiny ustrnutí a zevšeobecnění tvaru
Páně tkvějí v bohoslužebném užívání, jistě i v hojné frek-
venci a ve významu slova a v takřka naprosté izolaci
tohoto typu přivlastňování jednotlivci v systému češti-
ny pozdějších dob. Říkám-li v takřka naprosté izolaci,
prozrazuji, že slovo Páně má přece jen své ustrnulé pří-
buzné. Jedním takovým příbuzným je přivlastňovací pří-
davné jméno Boží, kde se reflektuje varianta přípony
- jь, -ja, -je, totiž -ьjь, -ьja, -ьje (někdy se uvádí -ijь atd.).
Nemáme tedy tvar *Bohův, ale Boží. atd."
Podle Historické mluvnice Fr. Trávníčka je vysvětlené v odkazu
