Odpověděl/a – 26.květen 15:02
Na netu je hodně podobných dotazů. Jedna z nich i s radou
psychologa.
Jak se mám zbavit sociální fobie? Vyzkoušejte následující postup.
"Úzkost má dva aspekty, z nichž jeden je pro vás negativní a jeden pozitivní. Negativní stránkou je, že čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Je jako plevel na zahrádce – pokud budete zahrádku denně navštěvovat a okopávat, bude prosperovat. Necháte-li ji ladem, nečekejte, že plevel zmizí či ubude. S úzkostí je to podobné – čím více se budete vyhýbat situacím, které úzkost doprovází, tím více se bude množit, tím snadněji se dokonce přenese i na nové situace, které předtím úzkostné nebyly.
Proto cesta, kterou vám nabídnu, nebude a nemůže být příjemná –
stejně jako úzkost sama. Je totiž třeba úzkostí projít. Nikoli vyhýbat
se jí, ale projít jejím středem.
Tou druhou, pozitivní stránkou, je, že žádná úzkost netrvá věčně. Na
úzkost se neumírá. Je to primitivní reakce vývojově starších mozkových
struktur, a její zákonitostí je, že nastoupí, trvá – a skončí nebo se
výrazně zmenší. Nemůžete mít úzkost pořád a pořád stejnou. Je to
podobné jako smích: nelze se smát pořád. Mozek to neumí. Naštěstí.
Budete přitom potřebovat především dostatek vůle vydržet nepříjemné, a
taky své uvědomění. Vaším úkolem totiž bude uvědomovat si svou úzkost,
hledat ji, prožívat ji, zkoumat, jak probíhá, co přesně ve vás
vyvolává. Staňte se pozorovatelem své úzkosti, jejím analytikem. Přesně
zkoumejte, kde ji cítíte více, kde méně. Vnímejte ji jako energii, jako
vzrušení, jako zrychlení dechu či bušení srdce – vnímejte jakýkoli
projev, který přináší. Budete vnímat kdy a jak nastupuje, jak je silná,
zda se zesiluje, zda ustupuje. Možná se s ní i trochu spřátelíte.
Uvědomění je přitom zásadním mechanismem. Nikoli rozvíření myšlenek
typu „co si o mně myslí…“, ale přímé uvědomění úzkosti, její
sledování na prožitkové, pocitové úrovni.
Podrobnosti v odkazu "
https://psychologie.cz/poradna/jak-se-mam-zbavit-socialni-fobie/
–
Je dobré navštívit psychologa,. Rozhodně se nemusíte bát, že by vás
nutil brát léky. Psycholog léky dokonce předepisovat ani nemůže – smí
to pouze psychiatr.
Odpověděl/a – 26.květen 15:04
Na netu je hodně podobných dotazů. Jeden z nich i s radou psychologa.
Jak se mám zbavit sociální fobie? Vyzkoušejte následující postup.
"Úzkost má dva aspekty, z nichž jeden je pro vás negativní a jeden pozitivní. Negativní stránkou je, že čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Je jako plevel na zahrádce – pokud budete zahrádku denně navštěvovat a okopávat, bude prosperovat. Necháte-li ji ladem, nečekejte, že plevel zmizí či ubude. S úzkostí je to podobné – čím více se budete vyhýbat situacím, které úzkost doprovází, tím více se bude množit, tím snadněji se dokonce přenese i na nové situace, které předtím úzkostné nebyly.
Proto cesta, kterou vám nabídnu, nebude a nemůže být příjemná –
stejně jako úzkost sama. Je totiž třeba úzkostí projít. Nikoli vyhýbat
se jí, ale projít jejím středem.
Tou druhou, pozitivní stránkou, je, že žádná úzkost netrvá věčně. Na
úzkost se neumírá. Je to primitivní reakce vývojově starších mozkových
struktur, a její zákonitostí je, že nastoupí, trvá – a skončí nebo se
výrazně zmenší. Nemůžete mít úzkost pořád a pořád stejnou. Je to
podobné jako smích: nelze se smát pořád. Mozek to neumí. Naštěstí.
Budete přitom potřebovat především dostatek vůle vydržet nepříjemné, a taky své uvědomění. Vaším úkolem totiž bude uvědomovat si svou úzkost, hledat ji, prožívat ji, zkoumat, jak probíhá, co přesně ve vás vyvolává. Staňte se pozorovatelem své úzkosti, jejím analytikem. Přesně zkoumejte, kde ji cítíte více, kde méně. Vnímejte ji jako energii, jako vzrušení, jako zrychlení dechu či bušení srdce – vnímejte jakýkoli projev, který přináší. Budete vnímat kdy a jak nastupuje, jak je silná, zda se zesiluje, zda ustupuje. Možná se s ní i trochu spřátelíte. Uvědomění je přitom zásadním mechanismem. Nikoli rozvíření myšlenek typu „co si o mně myslí…“, ale přímé uvědomění úzkosti, její sledování na prožitkové, pocitové úrovni.
https://psychologie.cz/poradna/jak-se-mam-zbavit-socialni-fobie/
–
Vyzkoušejte, pokud nezvládnete, je dobré navštívit psychologa,. Rozhodně
se nemusíte bát, že by vás nutil brát léky. Psycholog léky dokonce
předepisovat ani nemůže – smí to pouze psychiatr.
Odpověděl/a – 26.květen 16:30
Na netu je hodně podobných dotazů. Jeden z nich i s radou psychologa.
Jak se mám zbavit sociální fobie? Vyzkoušejte následující postup.
"Úzkost má dva aspekty, z nichž jeden je pro vás negativní a jeden pozitivní. Negativní stránkou je, že čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Je jako plevel na zahrádce – pokud budete zahrádku denně navštěvovat a okopávat, bude prosperovat. Čím více se budete vyhýbat situacím, které úzkost doprovází, tím více se bude množit, tím snadněji se dokonce přenese i na nové situace, které předtím úzkostné nebyly.
Proto cesta, kterou vám nabídnu, nebude a nemůže být příjemná –
stejně jako úzkost sama. Je totiž třeba úzkostí projít. Nikoli vyhýbat
se jí, ale projít jejím středem.
Tou druhou, pozitivní stránkou, je, že žádná úzkost netrvá věčně. Na
úzkost se neumírá. Je to primitivní reakce vývojově starších mozkových
struktur, a její zákonitostí je, že nastoupí, trvá – a skončí nebo se
výrazně zmenší. Nemůžete mít úzkost pořád a pořád stejnou. Je to
podobné jako smích: nelze se smát pořád. Mozek to neumí. Naštěstí.
Budete přitom potřebovat především dostatek vůle vydržet nepříjemné, a taky své uvědomění. Vaším úkolem totiž bude uvědomovat si svou úzkost, hledat ji, prožívat ji, zkoumat, jak probíhá, co přesně ve vás vyvolává. Staňte se pozorovatelem své úzkosti, jejím analytikem. Přesně zkoumejte, kde ji cítíte více, kde méně. Méně myšlenek typu „co si o mně myslí…“, ale přímé uvědomění úzkosti, její sledování na prožitkové, pocitové úrovni.
https://psychologie.cz/poradna/jak-se-mam-zbavit-socialni-fobie/
–
Vyzkoušejte, pokud nezvládnete, je dobré navštívit psychologa,. Rozhodně
se nemusíte bát, že by vás nutil brát léky. Psycholog léky dokonce
předepisovat ani nemůže – smí to pouze psychiatr.