Historie úprav
Odpověděl/a – 21.duben 16:24
Máte pravdu, že Jugoslávie měla jiné postavení než ostatní země tzv. sovětského bloku. Jak to bylo, dovíte se z odaklzů. Začalo to po válce v souvislost se Stalinem.
"Stát byl obnoven 29. listopadu 1945 pod názvem Federativní
rativní lidová republika Jugoslávie.
Jugoslávie se začala orientovat na východní politiku a stávala se postupně
socialistickou zemí.
K další změně názvu názvu došlo v roce 1962, kdy byla vypracována
nová socialistická ústava a vznikla SFRJ.
Velkou osobností byl Josiph Bros Tito stal se prezidentem, ale jinak to byl
diktátor, který likvidoval vše, co mu přišlo do cesty. Jugoslávie
nechtěla dělat to, co ostatní země soc. tábora, tedy poslouchat na slovo
SSSR. Takže stála uprostřed mezi Východem a Západem. Obchodovala se
Západem, v r. 1948 sovětsko-jugoslávská roztržka, snaha o vlastní cestu
k socialismu, byla vyloučena ze sovětského bloku. Ale po smrti Stalina byla
válka zažehnána.
Tito se pokusil skloubit stalinismus s tržní ekonomikou
r. 1955 návštěva Chruščova – veřejná omluva za Stalina
60.–80. léta – Jugoslávie hodně zadlužena (ČSR nejméně
zadlužený stát)
Po smrti Stalina a nástupu N. S. Chruščova k moci v SSSR došlo k určitému oteplení vztahů mezi východním blokem a Jugoslávií, i když koncem padesátých let např. v Československu opět rezonovaly určité protijugoslávské tendence v rámci kampaně proti revizionismu. Jugoslávie pod vedením Tita už zůstala trvale oddělená od sovětského bloku symbolizovaného mj. Varšavskou smlouvou a samotný Tito se velmi intenzivně angažoval v tzv. Hnutí nezúčastněných zemí, které mělo vyrovnávat bipolaritu rozděleného světa.
Na rozdíl od jiných „socialistických“ zemí, Jugoslávie v šedesátých letech zcela otevřela své hranice a mnoho jejích občanů mohlo vydělávat v západní Evropě. Jugoslávie se také stala jednou z nejatraktivnějších turistických lokalit pro občany západní i východní Evropy. K dalšímu ochlazení vztahů mezi Titovou Jugoslávií a SSSR došlo ke konci šedesátých let v souvislosti s Titovou podporou tzv. Pražského jara v roce 1968. Reformní hnutí v Československu podpořil Tito i svou návštěvou v Praze, která proběhla 9. – 11. srpna 1968. V sedmdesátých letech byl Tito jmenován doživotním prezidentem i předsedou Svazu komunistů Jugoslávie. V tomto období se však již zvyšovalo národnostní napětí v Jugoslávii, které bylo dlouhodobým problém tohoto víceméně umělého státního útvaru. Josip Broz-Tito, který byl sám Chorvat, dokázal působit jako silný integrující faktor. Po jeho smrti však země podobně charismatickou osobnost nenašla, což nepochybně přispělo k eskalaci konfliktů, která vyústila až v občanskou válku na počátku devadesátých let a definitivní rozpad Jugoslávie."
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/vypravej/casova-osa/detail
http://websidepbtridy.wz.cz/20142015/GPS4roc/referaty/06/jugoalfa.pdf/?id=8143
Odpověděl/a – 21.duben 17:17
Máte pravdu, že Jugoslávie měla jiné postavení než ostatní země tzv. sovětského bloku. Jak to bylo, dovíte se z odkalzů. Začalo to po válce v souvislost se Stalinem.
"Stát byl obnoven 29. listopadu 1945 pod názvem Federativní
lidová republika Jugoslávie. Jugoslávie se začala orientovat na východní
politiku a stávala se postupně socialistickou zemí.
K další změně názvu názvu došlo v roce 1962, kdy byla vypracována
nová socialistická ústava a vznikla SFRJ.
Velkou vůdčí osobností byl Josiph Broz Tito, stal se prezidentem, ale jinak
to byl diktátor, který likvidoval vše, co mu přišlo do cesty. Jugoslávie
nechtěla dělat to, co ostatní země soc. tábora, tedy poslouchat na slovo
SSSR. Takže stála uprostřed mezi Východem a Západem. Obchodovala se
Západem, v r. 1948 sovětsko-jugoslávská roztržka, snaha o vlastní cestu
k socialismu, byla vyloučena ze sovětského bloku. Ale po smrti Stalina byla
válka zažehnána.
Tito se pokusil skloubit stalinismus s tržní ekonomikou -
r. 1955 návštěva Chruščova – veřejná omluva za Stalina
Po smrti Stalina a nástupu N. S. Chruščova k moci v SSSR došlo k určitému oteplení vztahů mezi východním blokem a Jugoslávií, i když koncem padesátých let např. v Československu opět rezonovaly určité protijugoslávské tendence v rámci kampaně proti revizionismu.
Jugoslávie pod vedením Tita už zůstala trvale oddělená od sovětského bloku symbolizovaného mj. Varšavskou smlouvou a samotný Tito se velmi intenzivně angažoval v tzv. Hnutí nezúčastněných zemí, které mělo vyrovnávat bipolaritu rozděleného světa.
Na rozdíl od jiných „socialistických“ zemí, Jugoslávie v šedesátých letech zcela otevřela své hranice a mnoho jejích občanů mohlo vydělávat v západní Evropě. Jugoslávie se také stala jednou z nejatraktivnějších turistických lokalit pro občany západní i východní Evropy.
K dalšímu ochlazení vztahů mezi Titovou Jugoslávií a SSSR došlo ke konci šedesátých let v souvislosti s Titovou podporou tzv. Pražského jara v roce 1968. Reformní hnutí v Československu podpořil Tito i svou návštěvou v Praze, která proběhla 9. – 11. srpna 1968. V sedmdesátých letech byl Tito jmenován doživotním prezidentem i předsedou Svazu komunistů Jugoslávie. V tomto období se však již zvyšovalo národnostní napětí v Jugoslávii , po občanské válce postupně došlo k rozpadu Jugoslávie.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/vypravej/casova-osa/detail
http://websidepbtridy.wz.cz/20142015/GPS4roc/referaty/06/jugoalfa.pdf/?id=8143