Historie úprav
Odpověděl/a – 7.květen 9:56
Mám zkušenost „z druhé strany“ – učila jsem
na soukromé střední škole dálkové nástavby.
Učitelé mají zejména k dálkovým studentům velice vstřícný přístup, oceňují, že žáci učení věnují mnohem více úsilí než „deňáci“. Uvědomují si, že tito studenti mají svou práci, často i rodinu a k tomu si ještě přibrali studium.
Já jsem „dálkaře“ učila hrozně ráda. Věděli, proč chodí do
školy,
chtěli se něco naučit a bylo znát, že si možnosti studia váží.
S tím
jsem se u „denních“ žáků moc nesetkávala.
—
Myslím, že v přístupu vyučujících není problém nikde (na žádné
škole).
Občas (i když u „dálkařů“ jen velmi zřídka) je naopak problém
v přístupu
těch žáků, kteří si myslí, že stačí zaplatit …
Problém je v něčem jiném:
Dálkové nástavbové studium u nás probíhalo jednou týdně,
během odpoledne měli žáci tři dvouhodiny – během nichž
se prověřilo učivo z minulých hodin (většinou písemným testem)
a navázal další výklad – spíše přednáška (na víc nebyl čas).
Na konci hodiny jsme se vždy ptali, zda všichni všemu rozumněli,
dali jsme prostor pro otázky (ale téměř nikdo se na nic neptal) …
Bylo možné si s vyučujícími dohodnout konzultace, ale ani těch
žáci
moc často nevyužívali, protože jim zaměstnavatelé nedávali volno.
Tzn., že většina učiva byla na žácích.
———
Nejproblematitější je první rok, přestože učivo ještě není příliš
náročné.
Je potřeba se naučit spoléhat na sebe, zorganizovat si čas a učit se
průběžně (ideálně každý den aspoň chvilku) – dosáhnete tak
lepších
výsledků, než kdybyste se nárazově učil celé víkendy.
———
Určitě to zkuste. S učiteli podle mne nebudete mít problémy, mají zájem
naučit.
Uvidí-li snahu a pravidelnou práci, budou se snažit Vám pomoci.
Dokážete-li si zařídit čas v jejich pracovní době, můžete využívat
i konzultací (nechat si potřebné znovu vysvětlit). U nás byly konzultace
zahrnuty ve školném, takže za konzultace
už nikdo nic neplatil.
Mezi žáky u nás byly pěkné vztahy, všichni si navzájem pomáhali.
Myslím, že byste našel „pomocnou ruku“ i u svých spolužáků.
Odpověděl/a – 7.květen 10:01
Mám zkušenost „z druhé strany“ – učila jsem
na soukromé střední škole dálkové nástavby.
Učitelé mají zejména k dálkovým studentům velice vstřícný přístup, oceňují, že žáci učení věnují mnohem více úsilí než „deňáci“. Uvědomují si, že tito studenti mají svou práci, často i rodinu a k tomu si ještě přibrali studium.
Já jsem „dálkaře“ učila hrozně ráda. Věděli, proč chodí do
školy,
chtěli se něco naučit a bylo znát, že si možnosti studia váží.
S tím
jsem se u „denních“ žáků moc nesetkávala.
—
Myslím, že v přístupu vyučujících není problém nikde (na žádné
škole).
Občas (i když u „dálkařů“ jen velmi zřídka) je naopak problém
v přístupu
těch žáků, kteří si myslí, že stačí zaplatit …
Problém je v něčem jiném:
Dálkové nástavbové studium u nás probíhalo jednou týdně,
během odpoledne měli žáci tři dvouhodiny – během nichž
se prověřilo učivo z minulých hodin (většinou písemným testem)
a navázal další výklad – spíše přednáška (na víc nebyl čas).
Na konci hodiny jsme se vždy ptali, zda všichni všemu rozumněli,
dali jsme prostor pro otázky (ale téměř nikdo se na nic neptal) …
Bylo možné si s vyučujícími dohodnout konzultace, ale ani těch
žáci
moc často nevyužívali, protože jim zaměstnavatelé nedávali volno.
Tzn., že většina učiva byla na žácích.
———
Nejproblematitější je první rok, přestože učivo ještě není příliš
náročné.
Je potřeba se naučit spoléhat na sebe, zorganizovat si čas a učit se
průběžně (ideálně každý den aspoň chvilku) – dosáhnete tak
lepších
výsledků, než kdybyste se nárazově učil celé víkendy.
———
Určitě to zkuste. S učiteli podle mne nebudete mít problémy, mají zájem
naučit.
Uvidí-li snahu a pravidelnou práci, budou se snažit Vám pomoci.
Dokážete-li si zařídit čas v jejich pracovní době, můžete využívat
i konzultací (nechat si potřebné znovu vysvětlit). U nás byly konzultace
zahrnuty ve školném, takže za konzultace
už nikdo nic neplatil.
Mezi žáky u nás byly pěkné vztahy, všichni si navzájem pomáhali.
Myslím, že byste našel „pomocnou ruku“ i u svých spolužáků.
Doplňuji:
Oprava:
… rozuMĚli …
(To M a N by neměly být vedle sebe – asi jsem „klepla“ obě klávesy
naráz.)