Historie úprav
Odpověděl/a – 28.prosinec 23:12
Umí déšť noty? A bubnuje.
Doplňuji:
Sori. V jakém hudebním žánru myslíš? V autorském režimu, to je
případ všech pop metalo rock dark trash apod., se nevyžadují znalosti
čtení z not. Kapela která spolu tvoří nové věci, se skládá
z partnerů ve smyslu hudby. Kapelník / kytarysta nenařizuje žádnému
z nich, ani bubenici, aby tloukla tak a tak. Jen připomíná určité
pasáže, kdy se má ztišit, změnit styl přechodů, vždy ale zůstávají
ruce na každém hudebníku. Vedoucí kapely, bývá to zpěvák, textař a
kytarista v jednom slyší. Upozorní bubeníka, tedy při zkoušce, že toto
je ono, totos zahrála tak jak to chci. A v té chvíli je parta
spolutvůrčí osobností, která se skládá z osobitých nápadů.
Odmítající frázovité přehrané 1,2,3,4, 1,2,3,4, ,1,2,3,4, 1,2,3,4,
přechod a zas dokola. Takové kapely mají úspěch. Zápis not je možný a
vhodný, ale ne nutný, jen tehdy, když je repertoár rozrostlý, že si
opravdu mnozí nevzpomenou při názvu písničky, jak se začíná. Pak si
děláme zápisky ale ne noty, stačí 4/4, Emi, Dmi, G, F. Druhá kytara si
může spolu s klávesistou zapsat zvuky a efekty.
Jiný případ je orchestru. Všichni hudebníci po ‚práci‘ cvičí a učí
se zapsanou partituru. U bubeníka na tympány v opeře, když mu vylítnou
paličky z ruky, to nikdo nepozná. V kapse má další. Ale u bubeníků,
kteří hrají klasickou hudbu, nebo starší evergreeny a je nad nimi damoklův
spolek, zaměstnavatel, divadlo, ti musí klapat přesně podle kapelníka.
Protože ten je přísný, moc přísný. Ale když je dobrý, tak je lidský.
A dobře se s ním pracuje. A takový je Martin Glaser.