Historie úprav

orwell

Odpověděl/a – 21.prosinec 17:35

K odpovědi Hlada bych jen doplnil, že uvedené hodnoty se vztahují pouze k olověnému akumulátoru. Existují i jiné druhy spíše výjimečně používané. předpokládám tedy, že se jedná o nejběžnější olověný akumulátor, i když to není z otázky zřejmé. Dále sulfatace (nevratná) začíná nejen při skladování vybitého akumulátoru, ale již při pokračování ve vybíjení, kdy klesá svorkové napětí článku pod hodnotu 1,75V (tj. v případě 12V akumulátoru se šesti sériově řazenými články pod hodnotu U = 6*1,75 = 10,5V), tedy v oblasti tzv. hlubokého vybíjení. Projevuje se tvorbou krystalů síranu olovnatého, které pevně ulpívají na elektrodách (deskách) akumulátoru. Při nabíjení se už nechtějí rozpouštět a přeměňovat v aktivní hmoty (Pb a PbO2), čímž se zmenšuje účinná plocha desek a akumulátor ztrácí kapacitu. Proto je dost důležité odpojit zátěž od akumulátoru po dosažení této kritické hodnoty svorkového napětí. To lze nejlépe zajistit nějakým elektronickým obvodem s komparátorem a relé. Spoléhat se na občasné změření napětí a ruční odpojení se nedá. Návody lze určitě najít v časopisech AMARO a pod.
S nabíjením vybitého akumulátoru není vhodné otálet. Dále je třeba si uvědomit, že nabíjení po dobu danou podílem jmenovité kapacity a nabíjecího proudu (navíc během nabíjení se obvykle měnícího) nezajistí plné nabití akumulátoru. Je třeba vzít v úvahu ampérhodinovou účinnost akumulátoru, odhadem tak 20%. Nabíjet se má až do znaků plného nabití, tj. do stavu, kdy se již svorkové napětí a hustota elektrolytu nemění a všechny články rovnoměrně plynují. Další nabíjení už akumulátoru škodí, dochází už jenom k elektrolytickému rozkladu vody a při vyšším nabíjecím proudu odpadávání aktivních hmot z desek. Uvedené informace se vztahují ke klasickému olověnému akumulátoru s kapalným elektrolytem. U různých jiných provedení (gelové, …) je třeba se řídit pokyny výrobce.

orwell

Odpověděl/a – 21.prosinec 21:15

K odpovědi Hlada bych jen doplnil, že uvedené hodnoty se vztahují pouze k olověnému akumulátoru. Existují i jiné druhy spíše výjimečně používané. předpokládám tedy, že se jedná o nejběžnější olověný akumulátor, i když to není z otázky zřejmé. Dále sulfatace (nevratná) začíná nejen při skladování vybitého akumulátoru, ale již při pokračování ve vybíjení, kdy klesá svorkové napětí článku pod hodnotu 1,75V (tj. v případě 12V akumulátoru se šesti sériově řazenými články pod hodnotu U = 6*1,75 = 10,5V), tedy v oblasti tzv. hlubokého vybíjení. Projevuje se tvorbou krystalů síranu olovnatého, které pevně ulpívají na elektrodách (deskách) akumulátoru. Při nabíjení se už nechtějí rozpouštět a přeměňovat v aktivní hmoty (Pb a PbO2), čímž se zmenšuje účinná plocha desek a akumulátor ztrácí kapacitu. Proto je dost důležité odpojit zátěž od akumulátoru po dosažení této kritické hodnoty svorkového napětí. To lze nejlépe zajistit nějakým elektronickým obvodem s komparátorem a relé. Spoléhat se na občasné změření napětí a ruční odpojení se nedá. Návody lze určitě najít v časopisech AMARO a pod.
S nabíjením vybitého akumulátoru není vhodné otálet. Dále je třeba si uvědomit, že nabíjení po dobu danou podílem jmenovité kapacity a nabíjecího proudu (navíc během nabíjení se obvykle měnícího) nezajistí plné nabití akumulátoru. Je třeba vzít v úvahu ampérhodinovou účinnost akumulátoru, odhadem tak 20%. Nabíjet se má až do znaků plného nabití, tj. do stavu, kdy se již svorkové napětí a hustota elektrolytu nemění a všechny články rovnoměrně plynují. Další nabíjení už akumulátoru škodí, dochází už jenom k elektrolytickému rozkladu vody a při vyšším nabíjecím proudu odpadávání aktivních hmot z desek. Uvedené informace se vztahují ke klasickému olověnému akumulátoru s kapalným elektrolytem. U různých jiných provedení (gelové, …) je třeba se řídit pokyny výrobce.
Doplňuji:
Akumulátor postižený nevratnou sulfatací poznáš podle toho, že po připojení k nabíječce (samozřejmě ve vybitém stavu) začne hned nebo v krátké době plynovat (tzv. vařit). Někdy pomůže nabíjení dlouhou dobu malým proudem, ale obvykle mu již není pomoci. Nepoznáš to podle napětí naprázdno, to může být v pořádku, ale kapacitní zkouška to prokáže. Též má větší vnitřní odpor, což se projeví větším poklesem svorkového napětí při zatížení. Nabíjet se má správně akumulátor vybitý na spodní dovolenou mez, aby se chemické reakce na elektrodách zúčastnilo co největší množství PbSO4. Částečné dobíjení, jako se děje např. v automobilu, není zrovna to nejlepší a proto bychom měli tak 1× za půl roku provést cyklus vybití- nabití mimo vozidlo na vhodném nabíječi. Ale kdo z nás to dělá, že?