Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 17.prosinec 15:28

Proboha, to jsou ale složité teorie. Zkusme se podívat na malé dítě a nečučme pořád do těch „starých a zaprášených slovníků“. Tam moudrost světa určitě neleží.
Už to malé dítě má svou „řeč“ a snaží se domluvit se svým okolím. A věřte tomu, že úplně stejně to muselo fungovat už v prehistorické době, kdy se dva tvorové, z nichž se dále vyvinuli lidé, setkali a potřebovali se o něčem domluvit. I zvířata mají svůj způsob komunikace, tak proč tolik složitého přemýšlení o lidech?
Určitě už v těch temných začátcích lidství byli jedinci schopni vystupovat nápaditěji a energičtěji. Měli snahu prosazovat své poznatky a svou vůli pádněji, než lidé v jejich okolí. Naučili se skládat slabiky do slov a slovy se snažili co nejvěrněji zpodobnit to, o čem potřebovali mluvit. Obávám se, že tehdy ale neměli k dispozici ani latinské texty, ani zaprášené slovníky, a také ne penzionované učitelky češtiny. Také možná proto dodnes mají jejich „pojmenování“ platnost.
Proto také je každému jasné, proč na různých místech Země se hovoří různými jazyky. A také proto s postupem doby, kdy nastala potřeba „domluvit se“. Vznikaly slovníky jednotlivých jazyků, aby ta domluva byla vůbec možná.
Samozřejmě že docházelo k problémům, jaká jména dát předmětům, rostlinám a živočichům, kteří se nevyskytují ve všech lokalitách. Ale i zde se tvorba nových slov a pojmenování vždy odrážela od potřeby dát dotyčné záležitosti co nejpřesnější pojmenování s ohledem na základ řeči a na podstatu pojmenovávaného.
Hodně názvů je do živé přírody přeneseno právě z přírodních pozorování a manuálních lidských dovedností a činností. Třeba sněženka, zvoneček, pilous......

anonym

Odpověděl/a – 17.prosinec 15:49

Proboha, to jsou ale složité teorie. Zkusme se podívat na malé dítě a nečučme pořád do těch „starých a zaprášených slovníků“. Tam moudrost světa určitě neleží.
Už to malé dítě má svou „řeč“ a snaží se domluvit se svým okolím. A věřte tomu, že úplně stejně to muselo fungovat už v prehistorické době, kdy se dva tvorové, z nichž se dále vyvinuli lidé, setkali a potřebovali se o něčem domluvit. I zvířata mají svůj způsob komunikace, tak proč tolik složitého přemýšlení o lidech?
Určitě už v těch temných začátcích lidství byli jedinci schopni vystupovat nápaditěji a energičtěji. Měli snahu prosazovat své poznatky a svou vůli pádněji, než lidé v jejich okolí. Naučili se skládat slabiky do slov a slovy se snažili co nejvěrněji zpodobnit to, o čem potřebovali mluvit. Obávám se, že tehdy ale neměli k dispozici ani latinské texty, ani zaprášené slovníky, a také ne penzionované učitelky češtiny. Také možná proto dodnes mají jejich „pojmenování“ platnost.
Proto také je každému jasné, proč na různých místech Země se hovoří různými jazyky. A také proto s postupem doby, kdy nastala potřeba „domluvit se“. Vznikaly slovníky jednotlivých jazyků, aby ta domluva byla vůbec možná.
Samozřejmě že docházelo k problémům, jaká jména dát předmětům, rostlinám a živočichům, kteří se nevyskytují ve všech lokalitách. Ale i zde se tvorba nových slov a pojmenování vždy odrážela od potřeby dát dotyčné záležitosti co nejpřesnější pojmenování s ohledem na základ řeči a na podstatu pojmenovávaného.
Hodně názvů je do živé přírody přeneseno právě z přírodních pozorování a manuálních lidských dovedností a činností. Třeba sněženka, zvoneček, pilous......
Doplňuji:
Ad Annas – to přece nemyslíš vážně, že lidstvo čekalo s vytvořením slov až na rozvoj školství, institucí zabývajících se tvorbou jazyka a názvosloví. Základ tu musel být dávno před tím, než lidé vůbec měli potřebu takové instituce vytvářet.