Historie úprav
Odpověděl/a – 25.prosinec 13:27
CO JSEM TO JEN CHTĚL
Zíráte do otevřené lednice a nemůžete si vzpomenout, co jste to v ní vlastně chtěli? Máte potíže vzpomenout si, kde jste před půl hodinou zaparkovali auto nebo kam jste založili doma klíče? Setkáte se s někým, kdo vás nepochybně zná, ale vy nemáte nejmenší ponětí, kam si ho zařadit? Podobné situace zažívá mnoho lidí téměř s železnou pravidelností. Zásadní je však otázka, proč tomu tak je…
Možná jste cestou k ledničce přemýšleli o něčem jiném. Mysleli jste na hádku, kterou jste měli s manželem nebo manželkou dnes ráno? Je to pravděpodobné? Tak proč se divíte, že trpíte výpadky paměti… Za většinu z našich potíží může obyčejná neschopnost soustředit se. Jsme zvyklí říkat, že jsme na něco zapomněli, ale v mnoha případech to vůbec není pravda. Danou informaci jsme vůbec nikdy nedostali, proto nás minula, aniž by byla zaznamenána v naší paměti.
MOZEK ZLOBÍ PO TŘICÍTCE
Lidský mozek je plně vyvinut asi ve věku 25 let a poté se jeho stav jen každodenně zhoršuje. Zpočátku to není příliš zřejmé, ale ve věku mezi padesáti a šedesáti lety už nemůžeme přehlédnout stále častější výpadky paměti. Po třicítce nám také déle trvá naučit se něco nového a je těžší se soustředit na více úkolů najednou, pokud náhle vyžadují naši pozornost. V průběhu stárnutí se také prodlužuje reakční doba, což ovlivňuje naše každodenní aktivity.
Odborníci na paměť odhadují, že 50 % všech lidí po šedesátce je postiženo tzv. věkem ovlivněným zhoršením paměti. Po sedmdesátce tento počet stoupá nad 70 %. Většina populace považuje problémy s pamětí za nevyhnutelné. Nedá se proti nim nic dělat stejně jako proti zhoršení fyzické kondice i duševních schopností. Pravdou však je, že pokud jde o naši paměť a její fungování, máme svůj osud víceméně ve vlastních rukou.
Mozek se chová podobně jako sval, který ztrácí svou funkci, když není neustále používán. Nikdo se zlomenou rukou, kdo se po šesti týdnech zbaví sádry, by nepochyboval o nutnosti dlouhého období intenzivního rehabilitačního cvičení, aby znovu získal ztracenou sílu své paže. Proč tedy nepřijmout cvičení paměti jako účinnou metodu rehabilitace mozku?
Věk je rizikový faktor, takže čím jsme starší, tím více nám hrozí nebezpečí patologických poruch. Je tedy na místě si během života vytvořit tzv. rezervní mozkovou kapacitu a s její pomocí úpadek duševní svěžesti vykompenzovat. Vzdělávání během celého života, mentální a fyzická aktivita a společenský kontakt jsou nezbytnými předpoklady k jejímu vytvoření.
Dál jsou uvedeny rady, jak tomtu jevu zabránit.
http://www.ipsen.cz/informace-pro-sirokou-verejnost/poruchy-pameti
Odpověděl/a – 20.prosinec 13:27
"CO JSEM TO JEN CHTĚL
Zíráte do otevřené lednice a nemůžete si vzpomenout, co jste to v ní vlastně chtěli? Máte potíže vzpomenout si, kde jste před půl hodinou zaparkovali auto nebo kam jste založili doma klíče? Setkáte se s někým, kdo vás nepochybně zná, ale vy nemáte nejmenší ponětí, kam si ho zařadit? Podobné situace zažívá mnoho lidí téměř s železnou pravidelností. Zásadní je však otázka, proč tomu tak je…
Možná jste cestou k ledničce přemýšleli o něčem jiném. Mysleli jste na hádku, kterou jste měli s manželem nebo manželkou dnes ráno? Je to pravděpodobné? Tak proč se divíte, že trpíte výpadky paměti… Za většinu z našich potíží může obyčejná neschopnost soustředit se. Jsme zvyklí říkat, že jsme na něco zapomněli, ale v mnoha případech to vůbec není pravda. Danou informaci jsme vůbec nikdy nedostali, proto nás minula, aniž by byla zaznamenána v naší paměti.
MOZEK ZLOBÍ PO TŘICÍTCE
Lidský mozek je plně vyvinut asi ve věku 25 let a poté se jeho stav jen každodenně zhoršuje. Zpočátku to není příliš zřejmé, ale ve věku mezi padesáti a šedesáti lety už nemůžeme přehlédnout stále častější výpadky paměti. Po třicítce nám také déle trvá naučit se něco nového a je těžší se soustředit na více úkolů najednou, pokud náhle vyžadují naši pozornost. V průběhu stárnutí se také prodlužuje reakční doba, což ovlivňuje naše každodenní aktivity.
Odborníci na paměť odhadují, že 50 % všech lidí po šedesátce je postiženo tzv. věkem ovlivněným zhoršením paměti. Po sedmdesátce tento počet stoupá nad 70 %. Většina populace považuje problémy s pamětí za nevyhnutelné. Nedá se proti nim nic dělat stejně jako proti zhoršení fyzické kondice i duševních schopností. Pravdou však je, že pokud jde o naši paměť a její fungování, máme svůj osud víceméně ve vlastních rukou.
Mozek se chová podobně jako sval, který ztrácí svou funkci, když není neustále používán. Nikdo se zlomenou rukou, kdo se po šesti týdnech zbaví sádry, by nepochyboval o nutnosti dlouhého období intenzivního rehabilitačního cvičení, aby znovu získal ztracenou sílu své paže. Proč tedy nepřijmout cvičení paměti jako účinnou metodu rehabilitace mozku?
Věk je rizikový faktor, takže čím jsme starší, tím více nám hrozí nebezpečí patologických poruch. Je tedy na místě si během života vytvořit tzv. rezervní mozkovou kapacitu a s její pomocí úpadek duševní svěžesti vykompenzovat. Vzdělávání během celého života, mentální a fyzická aktivita a společenský kontakt jsou nezbytnými předpoklady k jejímu vytvoření.
Dál jsou uvedeny rady, jak tomtu jevu zabránit. "
http://www.ipsen.cz/informace-pro-sirokou-verejnost/poruchy-pameti