Historie úprav

anonym

Odpověděl/a – 19.prosinec 20:54

Špatného na tom je to, že kuřáci otravují svým kouřem všechny okolo.
Uvedu několik příkladů:
V práci pracuji s nekuřákama (teda i s kuřákama), kteří mě říkají toto:
Bydlí v poschoďovém paneláku.Oni sami nekouří ale kouří ti nad nimi i ti pod nimi.Takže ti nad nimi jim klepou z balkonu popel (neboť oni chodí kouřit na balkon) na veškeré prádlo co suší na balkoně a nebo když si tam sednou na kávu tak jim padá popel na hlavu.Od těch pod nimi zase jde všechen kouř nahoru, takže si nemohou nechat otevřené balkonové dveře, neboť veškerý kouř jde dovnitř.
Další příklad:
Kuřáci nejsou schopni hodit nedopalek do popelníku.Švagr měl obcho s potravinami a i když měl DVA popelníky přede dveřmi, tak každý kuřák cigaretu zašlápl a nedopalek donesl na botě do prodejny.Jemu pak hygiena nadávala, že se v prodejně kouří, protože po zemi byly samé nedopalky ( a mohl třeba několikrát za den zametat).
A další příklad:
Sice se na zastávkách nesmí kouřit a (někteří) kuřáci kouří pár metrů od zastávky, ale po přijetí dopravního prostředku (autobusu či vlaku) naposledy zatáhnou, nedopalek zašlápnou (opět ho přinesou na botě do dopravního prostředku) a kouř už vyfukují v autobuse či vlaku.
A v neposlední řadě kuřáci v některých zaměstnáních jsou na tom lépe než nekuřáci, protože když se zastaví dva kuřáci a kouří,TAK PŘECI KOUŘÍ , ale dva nekuřáci se už flákají (to všechno jsou argumenty mistrů kde jsem pracoval).Já jakožto nekuřák jsem dostal pokutu za to, že nekouřím, kuřáci nikdy potrestaní nebyli.
A nyní článek, který jsem psal již do několika novin na téma kouření:
Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.

anonym

Odpověděl/a – 19.prosinec 21:09

Špatného na tom je to, že kuřáci otravují svým kouřem všechny okolo.
Uvedu několik příkladů:
V práci pracuji s nekuřákama (teda i s kuřákama), kteří mě říkají toto:
Bydlí v poschoďovém paneláku.Oni sami nekouří ale kouří ti nad nimi i ti pod nimi.Takže ti nad nimi jim klepou z balkonu popel (neboť oni chodí kouřit na balkon) na veškeré prádlo co suší na balkoně a nebo když si tam sednou na kávu tak jim padá popel na hlavu.Od těch pod nimi zase jde všechen kouř nahoru, takže si nemohou nechat otevřené balkonové dveře, neboť veškerý kouř jde dovnitř.
Další příklad:
Kuřáci nejsou schopni hodit nedopalek do popelníku.Švagr měl obcho s potravinami a i když měl DVA popelníky přede dveřmi, tak každý kuřák cigaretu zašlápl a nedopalek donesl na botě do prodejny.Jemu pak hygiena nadávala, že se v prodejně kouří, protože po zemi byly samé nedopalky ( a mohl třeba několikrát za den zametat).
A další příklad:
Sice se na zastávkách nesmí kouřit a (někteří) kuřáci kouří pár metrů od zastávky, ale po přijetí dopravního prostředku (autobusu či vlaku) naposledy zatáhnou, nedopalek zašlápnou (opět ho přinesou na botě do dopravního prostředku) a kouř už vyfukují v autobuse či vlaku.
A v neposlední řadě kuřáci v některých zaměstnáních jsou na tom lépe než nekuřáci, protože když se zastaví dva kuřáci a kouří,TAK PŘECI KOUŘÍ , ale dva nekuřáci se už flákají (to všechno jsou argumenty mistrů kde jsem pracoval).Já jakožto nekuřák jsem dostal pokutu za to, že nekouřím, kuřáci nikdy potrestaní nebyli.
A nyní článek, který jsem psal již do několika novin na téma kouření:
Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
Doplňuji:
A ještě doplnění:
.Ženská, která kouří nejméně 20 let si ani neuvědomuje, že ji kouřem smrdí celé tělo, což znamená i spodní část těla (doufám, že mi rozumíte) a pro nekuřáka chlapa je pak i nepříjemné takové ženě provádět orální sex.Ono dvacetiletá ještě kouřem nesmrdí, ale čtyřicetiletá už ano.